KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC
HOME PAGE EMAIL

Články a publikace

ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD V. - MUSCOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium antherostele Ritter

Kakteen in Südamerika II, 475, 1980

Tělo jen málo vypouklé, neodnožující, 8 – 12 cm v průměru, žebra 13 – 21, asi 15 mm vysoká, silně hrbolcovitá, kolem areol zesílená, mezi nimi tenká, takže příčné brázdy jsou dost klikaté; hrbolce kulaté, bez brad. Areoly oválné, 4 – 5 mm dlouhé, 2 cm od sebe vzdálené.
Trny 5, zřídka 7, jeden směřující dolů a 2, zřídka 3 páry do stran, všechny 10 – 25 mm dlouhé, matně hnědožluté až hnědočervené, konce více černé, šídlovité, všechny mírně odstávající a mírně k tělu ohnuté, jemná špička někdy rovná, většinou silně zahnutá, někdy háčkovitá, střední trny chybí.
Květy z boku, proto směrem nahoru ohnuté, 5 cm dlouhé, bez vůně, málo se otevírající krátce po poledni. Semeník 18 mm dlouhý, nahoře 9 mm silný, obráceně kónický, dole zúžený na 3 mm, ohnutý, šedozelený, s velmi malým počtem bledě červených, slabě bíle lemovaných, 2 – 4 mm širokých, 1,5 – 2 mm dlouhých, 4 – 8 mm vzdálených zakulacených šupin. Nektarium trubkovité, šedé, 3 mm dlouhé, asi 0,6 mm široké kolem pestíku, nahoře uzavřená prstencem bazálních tyčinek. Trubka nad ním skoro nálevkovitá, 12 mm dlouhá a široká, uvnitř našedle až šedozelená, spodní šupiny jako na semeníku, vrchní větší a zelenější. Tyčinky: Nad nektariem bazální prstenec z asi 5 mm dlouhých bílých ochlupených tyčinek, který těsně splývá a je opřený o pestík; nad tím je série velmi málo ochlupených, o stěnu opřených tyčinek, které jsou asi 4 mm nad trubkou s hustým porostem neochlupených tyčinek, které všechny směřují dovnitř, stýkají se prašníky a dohromady tvoří svislý sloupek nad bliznou, takže jejich pyl musí padat na bliznu s účelem samoopylení; tyto tyčinky světle karmínové s bílými konci, 5 mm dlouhé. U okraje hustý prstenec 12 mm dlouhých, velmi silných tyčinek, jejichž prašníky vytváří konec sloupku. Prašníky šedozelené, pyl šedý. Čnělka bledě šedozelená, 1,5 mm silná, 14 mm dlouhá, bliznové laloky 4 – 12, krémově bílé, ležící v trubce. Okvětní lístky 20 mm dlouhé, 6 – 8 mm široké, bledě růžové, spodní polovina skoro lineární, 1 – 3 mm široká, nahoře tupá, s nepatrnými špičkami. Některé nejvnitřnější okvětní lístky pouze 13 mm dlouhé a až 3 mm široké, vnější okvětní lístky více červené se širokým zeleným středním proužkem.
Domovina: Argentina, Salta, General Moldes (resp. Colonel Moldes), FR 963.
Ritter našel tento taxon v lednu 1959, nebyla však dovezena ani semena, ani rostliny. Jméno je dáno podle postavení prašníků v květu. Dodnes jde o prakticky neznámou rostlinu. Ritter současně sbíral i Gymn. antherosacos, dnes popsané jako forma var. delaetii, a Gymn. lumbrerasense, které se jako jediné z těchto tří dostalo do sbírek.

Gymn. antherostele San Vincente, Col. Molnes, Salta
Gymn. antherostele San Vincente, Col. Molnes, Salta

Gymn. antherostele – summary:
Ritter found the taxon in January 1959, however, no seeds or plants had been brought. The name is after the position of the anthers in the flower. It is nearly unknown plant for the time being. Ritter had collected at the same time also Gymn. antherosacos, described today as the form of var. delaetii, and Gymn. lumbrerasense which had come into the collections as only one of these three taxa.

Gymnocalycium lumbrerasense Ritter nom. nud.

Ritterovo polní číslo FR 962, sbírané pravděpodobně roku 1959. Velmi pěkná forma Gymn. schickendantzii, tvořící již jakýsi přechod ke Gymn. marsonerii. Doposud nepopsáno, rostliny jsou zastoupeny ve sbírkách. Má růst vzácně u Lumbreras.

Gymn. lumbrerasense – summary:
Ritter´s field number FR 962, collected probably in 1959. Very nice form of Gymn. schickendantzii making some transient form to Gymn. marsonerii. For the time being undescribed, plants are in the collections. It should grow rarely at Lumbreras.

Gymn. lumbrerasense VS, foto Rudolf Frélich
Gymn. lumbrerasense VS, foto Rudolf Frélich

Gymn. lumbrerasense FR 962
Gymn. lumbrerasense FR 962

Gymnocalycium michoga Frič

Katalog Kakteenjäger 8, 1928

Fričův popis: Tělo pestré, jako Gymn. mihanovichii, ale silně otrněné.
Domovina: Argentina, Santiago del Estero.

Ytův latinský popis: Tělo jednotlivé, kulovité, šedobílé, na vrcholu bledé, často bíle hnědě purpurové. Žebra až 11, ostrohranná, s ostrými hrbolci. Areoly podlouhlé, asi 1,5 cm vzdálené, bradavky neobvykle černozeleně tečkované.
Trny 7, pouze okrajové, v mládí tmavě hnědé, později černobílé.
Květ zvonkovitě nálevkovitý, 3 – 4 cm široký, 3 – 5 cm dlouhý, vnitřní okvětní lístky bílé, bíločerveně zeleně proužkované, vnější okvětní lístky bílé, tmavě zelené. Trubka rourovitá, dlouhá, holá, sytě zelená.
Japonský botanik I. Yto popsal taxon v jeho knize Explanatory Diagram, i když Fričův popis je platný, přestože je krátký, roku 1928 to pro splnění podmínek stačilo. Starší rostliny rostou poněkud sloupovitě, charakteristická je tečkovaná epidermis.
U nás se svého času objevila nabídka semen Gymn. michoga KK 377, některé seznamy polních čísel Karla Knížete toto číslo neuvádějí.

Gymn. michoga – summary:
The Japanese botanist I. Yto has described the taxon in his book Explanatory Diagram even if the description of A.V. Frič is valid even if it is short, it was enough in 1928. Older plants grow rather columnar, the epidermis with the points is characteristic.
It has appeared Gymn. michoga KK 377 in some seedlists, however, some lists of the field numbers of Karel Kníže does not mention it.

Gymnocalycium pungens Fleischer ex Milt

Cactaceae etc. (Slovensko) 2020/3, str. 98-99

(Fričiana I, 7, 1, 1962)

Tělo jednoduché, kulovité, ve stáří mírně sloupovité, 8 cm široké, 10 cm vysoké, barvy šedozelené. Má 13 žeber. Příčná rýha mezi areolami je dělí v hrbolky, které nesou na temeni 5 mm dlouhé a 2 mm široké areoly. Za areolou je hrbol bradovitě vystouplý, zmáčknutý.
Okrajových trnů je 7 a velmi vzácně 1 – 2 střední. Všechny trny jsou tenké, 40 – 45 mm dlouhé, okrajové i střední málo od sebe odlišitelné, světle šedé s tmavějším hrotem, velmi pichlavé, téměř kolmo od těla odstávající.
Květy vyrůstají z areol blízko temene a jsou 40 mm dlouhé. Semeník je 12 mm dlouhý, 6 mm široký, pokrytý polokruhovými šupinami, které přecházejí nad semeníkem v našedlé vnější okvětní lístky. Vnitřní okvětní lístky jsou porcelánově bílé. Řídké našedlé prašníky zakrývají krátkou šesticípou bliznu.
Plod je kulatý, ve zralosti jasně červený.
Domovina: Argentina.
Rostliny rozšiřovala před druhou světovou válkou B. Valentová v Bratislavě, kde také krátce působil mladý Franz Bozsing. Patří do příbuzenského okruhu Gymn. schickendantzii, liší se však dlouhými jehlovitými odstávajícími trny a jasně tmavočerveným plodem. Rostliny jsou náchylné na mechanické poranění, kdy opadávají celé svazky trnů z areol. Kde se rostlina vlastně v tomto zahradnictví vzala, se již asi nedozvíme. Dříve bylo označováno za podobné pochybnému taxonu Gymn. stuckertii, o kterém dnes vlastně mnoho nevíme a musíme počkat, až zase někdo definitivně nestanoví neotyp.
Materiál holotypu uložen v Herbáři Krajského Vlastivědného muzea v Olomouci pod inventárním číslem B173278. Typová kultura ve sbírce Ivan Milt pod číslem 82.

Gymn. pungens – summary:
Mrs. B. Valentová in Bratislava had multiplied it before WW II in her nursery where also young Franz Bozsing had worked short time. It belongs to the relationship of Gymn. schickendantzii, however, it differs with long needle-shaped outstanding spines and with shiny dark red fruit. The plants are sensitive to a mechanical accident if the whole tufts of spines fall out of areoles. We will not probably know from where the plants had come into existence. It had been marked formerly like similar to doubtful and mysterious Gymn. stuckertii which we know only little about and we must wait when somebody will say again what is a neotype.

Gymnocalycium pungens foto ing Pavel Tůma
Gymnocalycium pungens, foto ing. Pavel Tůma

Gymnocalycium pungens fleischer foto ing Pavel Tůma
Gymnocalycium pungens fleischer, foto ing. Pavel Tůma

Gymnocalycium marsonerii Frič ex Ito

Explanatory Diagram 175, 293, 1957

Tělo jednotlivé, ploše kulovité, šedozelené nebo matně zelené. Žebra asi 15, nízká, mírně zakulacená, rozdělená na velké hrbolce. Areoly podlouhlé, se světle hnědou plstí.
Okrajové trny asi 7, dlouhé 2 – 3 cm, zpočátku se světle nahnědlou základnou, nahoře nahnědlé, později tmavší.
Květy nálevkovité, zvonkovité, 3 – 3,5 cm široké, matně světle žluté nebo matně bílé.
Domovina: Argentina.
Jméno nového taxonu se objevilo ve Fričově nabídce semen současně s Gymn. knebelii, oba taxony budou s největší pravděpodobností totožné. Až v Revision Frič uvedl tyto údaje: „Habitus jako u Gymn. knebelii, ale 7 okrajových trnů, po 3 na každou stranu, jeden směřující dolů“. Oba taxony pak byly opět současně uvedeny v Kreuzingerově katalogu, ale latinský popis nebyl publikován. Taxon byl tedy popsán až o více než 25 let později v Japonsku, botanik Y. Ito oba taxony, tedy Gymn. marsonerii a Gymn. knebelii, sloučil v jeden, proti tomu nemůžeme mít námitky.
Rostliny se ze sbírek pomalu vytrácely pro svoje choulostivé kořeny, jak je tomu nakonec i Gymn. megatae, z přírody k žádnému dovozu nedošlo skoro 50 let. Až roku 1978 taxon znovu nalezli Brigitte a Jörg Piltzovi v provincii Salta v okolí Campo Quijano v nadmořské výšce okolo 1.100 m, polní číslo P 230. Jde prý o ohrožený taxon. Další nálezy hlášeny od Vipos JL 32, Campo Quijano STO 1467, Till 90-571 Rio Juramento, GN 295 Salta.
Rostliny pěstujeme v širokých a mělkých nádobách, zálivka jen dešťovou vodou. Při vlhkém substrátu by teplota neměla klesnout pod 10°C.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí novou kombinaci Gymn. delaetii ssp. marsoneri (Frič ex Y.Ito) H. Till & Amerh. comb. nov. Uvádíme zde pouze pro kompletnost. Podle nich je Gymn. marsoneri jediným taxonem skupiny se žlutými prašníky, ostatní mají mít prašníky světle až tmavě šedé.

Gymnocalycium marsonerii
Gymnocalycium marsonerii

Gymn. marsonerii VS, foto Rudolf Frélich
Gymn. marsonerii VS, foto Rudolf Frélich

Gymn. knebelii Frič nom. nud.
Katalog Kakteenjäger 8, 1929
Podle Friče podobné Gymn. marsonerii, ale s 5 trny v areole. Je zcela zřejmé, že jde o pouhou formu Gymn. marsonerii, pokud nejde o zcela totožné rostliny.

Gymn. knebelii, foto Rudolf Frélich
Gymn. knebelii, foto Rudolf Frélich

Gymnocalycium knebelii Frič, sbírka ing Václav Jiránek CSc.
Gymnocalycium knebelii Frič, sbírka ing. Václav Jiránek CSc.

Gymn. marsonerii – summary:
The name of new taxon had appeared in the Frič´s seedlist together with Gymn. knebelii, both taxa are the most probable identical. Frič had mentioned only in the Revision the data: „Habitus like on Gymn. knebelii but 7 marginal spines, 3 on every side and 1 downwards directing“. Both taxa were published in the catalogue of Kreuzinger together at the same time but without a Latin description. So the taxon was described more than 25 years later in Japan, the botanist Y. Ito has fused both taxa, so Gymn. marsonerii and Gymn. knebelii into only one; we can not have any objection to it.
The plants have slowly lost from the collections for the sake of its sensible roots, it is similar at Gymn. megatae, any imported plants has not been brought from the nature nearly 50 years. Brigitte and Jörg Piltz found the taxon only in 1978 in the province Salta, near Campo Quijano in the altitude of 1.100 m, the field number P 230. It is said it is endangered taxon. The other finds reported from Vipos JL 32, Campo Quijano STO 1467, Till 90-571 Rio Juramento, GN 295 Salta.
We grow plants in broad and shallow pots, watering only with rain water. If the soil is moist, the temperature should not be under 10°C.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 published new combination Gymn. delaetii ssp. marsoneri (Frič ex Y.Ito) H. Till & Amerh. comb. nov. We mention it here only for the completeness. After them Gymn marsoneri is only one taxon of the group with yellow anthers, the other ones have the anthers light to deep gray.

Gymn. knebelii – summary:
After Frič similar to Gymn. marsonerii but with 5 spines in areole. It is quite evident that it is only a form of Gymn. marsonerii, if they are not quite identical taxa.