ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium gibbosum (Haw.) Pfeiffer ex Mittler

Abb.Abb. Beschr. Cact. 2.I. 1845

Basionym: Cactus gibbosus Haworth
Syn. Pl. Succ. 173. 1812.

Popis, překlad z latiny:
Tělo podobné jako u Mammillaria tuberculosa, ale neronící mléko. Květy velmi velké, blízko vtlačeného temene, se zelenkavou trubkou, odstávajícími sepály, pestík bílý, rozšiřující se bliznovými laloky ve čtyřech sériích, vejčitý, poněkud zašpičatělý. Prašníky žluté.
Naleziště nebylo uvedeno.
Jak je vidět, je původní popis málo srozumitelný, neudává ani počet a tvar žeber, ani počet trnů, ani naleziště.
De Candolle roku 1828 dokonce udává jako naleziště Jamajku. Krátce – ze starých pramenů nic nezjistíme. O tomto gymnokalyciu se pátralo ve staré literatuře, ale k pozitivním závěrům se nedospělo.
Byl vytvořen i popis těchto rostlin, který zní:
Tělo kulovité až protáhlé, zřídka odnožující, až 60 cm vysoké, až 15 cm v průměru, modravě až špinavě zelené, proláklé temeno. Žeber 12 – 19, až 1,5 cm vysoké, s ostrými příčnými rýhami. Areoly s šedou plstí.
Okrajových trnů 7 – 10 (- 14) víceméně odstávajících, středně silných, více nebo méně ohnutých; na bázi většinou načervenalých. Střední trny 1 – 3 (- 5), zbarvených jako okrajové trny, různě dlouhé. Květy až 6,5 cm dlouhé, poněkud širší, více nebo méně bělavé. Plod více nebo méně kulovitý.
Domovina: Jižní Argentina, Rio Chubut, Rio Negro.

Klasické Gymn. gibbosum var. gibbosum by mělo mít 6 – 9 okrajových trnů a 0 – 2 trny střední, všechny trny šídlovité, píchavé, velmi tuhé, asi 20 mm dlouhé.
Alberto Vojtěch Frič píše ve svém obsáhlém článku v milotickém „Praktickém rádci č. 9, září 1917:

 
Echinocactus gibbosus, foto AVF 1917

„Echinocactus gibosus, var. ferox. Podivil jsem se, když přítel Tůma (náš nejlepší kaktusář v Přerově), tak zle se horšil na ten nepěkný gibosus (hrbáček). Nenašel jsem ho nikdy v přírodě a zapomněl jsem, jak vypadal v mé bývalé sbírce. Za to jsem na písčinách kol Rio Negro v Patagonii nasbíral semena těch nejkrásnějších odrůd a poslal je do Čech. Je to už řada let, tuším asi 11 a rostlinky ze semen vypěstované prošly rukama několika více méně dobrých pěstitelů, až se vrátily ke mně. Dva roky trvalo, než jsem je vzkřísil a poprvé ukázaly své leknínovité, bílé, zvenčí nazelenalé květy, až 9 cm v průměru. Těším se již na masité, vonné ovoce. Jak dlouho jsem je neokusil a kdož ví, zda je budu ještě někdy trhat v písčinách patagonských!“
U nás se tomuto taxonu podrobně věnoval i dr. Schütz a citujeme jej: Postupujeme-li po jižním americkém světadílu směrem na jih k Ohňové zemi, živočišných i rostlinných druhů s klesající teplotou ubývá. Týká se to také zástupců čeledi Cactaceae. Na nejjižnější výspě kontinentu, v drsné Patagonii, se pak setkáváme pouze s několika málo kaktusovými rody. Jižní hranice celého areálu výskytu gymnokalycií, ale také všech ostatních kulovitých kaktusů tvoří okruh Gymn. gibbosum (Haw.) Pfeiff. Jedná se o nejdéle známé již počátkem předminulého století popsané gymnokalycium. V té době však bylo řazeno do rodu Cactus (Haw. 1812), později do rodu Echinocactus a teprve roku 1843 převedeno do nově vytvořeného rodu Gymnocalycium Pfeiffer. Synonymním názvem ze vzpomínané doby je i Cereus reductus (již tehdy měl dr. Schütz velmi dobrý přehled!). Pod tímto označením se dostaly do sbírek jedinci Gymn. gibbosum, ve stáří výrazně sloupovitého vzrůstu. Pozdější studium květů však umožnilo správné a jednoznačné zařazení. Již původní popisy naznačily, že máme před sebou dosti variabilní druh. Z nejdůležitějších znaků: šedozelená epidermis, holé hrbolaté temeno; 12 – 16 tupých hrbolatých žeber; 6 – 9 okrajových, 20 – 25 mm dlouhých šídlovitých trnů, střední trn 1, 25 – 30 mm dlouhý, zejména u mladých rostlin chybějící, trny u patky hnědé nebo červenohnědé, v horní části šedé, špice hnědé, starší celošedé.
Početný rostlinný materiál dovezený do Evropy především v prvé polovině minulého století pak výrazně potvrdil přirozenou variabilitu. Plasticita populací však nebyla přesto některými systematiky plně respektována, a tak se vžilo používání několika jmen, jež však taxonomické hodnoty daných stupňů nedosahují.
Především se jedná o varietu schlumbergeri, s trny pevnými, neohebnými (blíží se popisu var. gibbosum) a o var. ferox s trny slabšími a pružnými. Obě „variety“, správně však okrajové formy Gymn. gibbosum var. gibbosum, rostly přibližně do 20. let na společné a rozsáhlé lokalitě v bezprostřední blízkosti Patagones, odkud je především Frič importoval ve velkém množství do Evropy. V průběhu třicátých let minulého století došlo na tomto nalezišti v důsledku rozvoje zemědělské výroby prakticky k jejich úplnému vyhubení. Nezbývá nám proto než vycházet při posuzování taxonomické hodnoty diskutovaných fenoménů z kulturních rostlin a starších teoretických pramenů. Snad nejvíce světla do této problematiky nám mohou vnést Fričovy zápisky: „Rostliny mnou importované byly prodávány pod jménem Gymn. gibbosum v. schlumbergeri a v. ferox. Přísně vzato, tak jsem mohl stanovit dvě variety, také mnoho přechodných forem bylo možno nalézt, avšak po několikaleté kultuře zmizely, takže se nedaly zjistit rozdíly. Jen tolik vím, že některé exempláře byly skoro plnokvěté, jiné s velmi malým počtem petálů. Později však zmizela i tato vlastnost“. Jinde uvádí: „Opakuji, že rozdílnost variet nalezených na jednom místě v málo letech mizí, což lze pozorovat ještě zjevněji u potomstva ze semen“. Z textu A.V.Friče jednoznačně vyplývá, že nelze popisovat více taxonů z jednoho naleziště.
Na straně „ferox“ následuje pokračování variet (forem?), jež jsou charakteristické nárůstem počtu okrajových a středních trnů i jejich délky. Nejblíže Gymn. gibbosum v. gibbosum stojí var. leucacanthum K.Sch., s bílými pokřivenými ohebnými trny, na rozdíl od jiných ve stáří nešednoucích, na bázi rubínově červených, a dále var. nobile (Haw.) Y.Ito s obdobnou charakteristikou otrnění (bílé, ohebné, s rubínovou patkou), jenom jejich počet je ještě vyšší – okrajových až 15, středních až 6, délka okolo 35 mm. Kromě této variety se můžeme setkat i s rostlinami označenými „pseudonobile“. Jedná se v podstatě o varietu Gymn. nobile s tmavým otrněním. Plynulé propojení od var. gibbosum až po var. nobile je u těchto taxonů více než zjevné, jejich splývání však může mít příčinu i ve vzájemném sprašování těchto podobných rostlin ve sbírkách pod tlakem literárních příspěvků, ve kterých jsou označovány jen za místní formy. Plynulé propojení pak od var. gibbosum až po var. nobile je u těchto taxonů více než zjevné.. Var. leucacanthum a var. pseudonobile se bezprostředně dotýká jedinců s tenkými a dlouhými trny Gymn. gibbosum (forma ferox) na straně jedné a na straně druhé přechází k varietě nobile. Z tohoto důvodu by mohly dokonce být jako var. nobile tak var. pseudonobile i var. leucacanthum označeny za nejkrásnější formy Gymn. gibbosum var. gibbosum. Protože však zatím nebyla prokázána izolovanost v současné době pravděpodobně již zaniklých lokalit a protože potomstvo rosšířené ve sbírkách je zejména důsledkem dlouhotrvajícího výběru natolik charakteristické a uniformní, bude vhodné i nadále vést taxony „leucacanthum“ i „nobile“ jako právoplatné variety a „pseudonobile“ přiřadit k var. nobile, coby její tmavotrnnou formu.
Na opačné straně Gymn. gibbosum v. gibbosum (v blízkosti formy schlumbergeri) pak stojí taxony, jež jsou charakteristické úbytkem, zkracováním, tloustnutím a tmavnutím trnů i tmavnutím epidermis. Rostliny, u nichž jsou zmíněné vlastnosti opravdu výrazné, nesou označení var. nigrum Backeberg. Není však bez zajímavosti, že i potomstvo pocházející z importních semen a semen z importních rostlin vykazuje určitou variabilitu jak v barvě pokožky (od tmavozelené po černou) tak i v barvě trnů (od světlých po smolně černé) a jako var. nigrum vypadá i vyobrazení ve starší literatuře Cactus reductus. Tento taxon se rakouští gymnofilové snaží zpoplatnit coby samostatný druh, ale jen letmý pohled na staré vyobrazení ukazuje, že autor perokresby nemohl být takové nemehlo, aby nenakreslil něco, co si dnes pod tímto jménem chce představovat část gymnofilů. Jako výrazná species, velmi podobná varietě nigrum je však Rauschem a Borthem nedávno nalezená rostlina, jež byla pojmenována Gymn. striglianum Jeggle. Tento druh byl objeven daleko na západ, až v provincii San Luis a v Mendoze. Otrnění a epidermis má rovněž černou, pouze se liší od Gymn. gibbosum v. nigrum menším počtem výhradně okrajových trnů (3 – 5), jež jsou do stran rozprostřeny, přihnuty k tělu, neodstávají.
Na již zmíněné straně forem schlumbergeri pak stojí několik taxonů dalších. Především bezprostředně k var. gibbosum přiléhá Gymn. brachyanthum Speg. Habitem v podstatě odpovídá Gymn. gibbosum v. gibbosum (méně trnitým formám), od něhož se liší kratšími okvětními lístky. Protože i květy jsou u Gymn. gibbosum značně variabilní (jak například vyplývá i z předchozí Fričovy citace), je otázkou, zdali máme tomuto znaku přikládat větší váhu. Osobně se domnívám, že Gymn. brachyanthum může obstát jen stěží jako poddruh Gymn. gibbosum. Charakteristickou rostlinou, navazující na předchozí taxon, je však Gymn. chubutense Speg., květ má značně široký (kratší trubku, delší petály), tělo nápadně ploché, široce kulovité, křídově popelavě šedozelené. Bylo nalezeno, na rozdíl od většiny taxonů okruhu Gymn. gibbosum, ve skalnatém, těžko přístupném terénu, což snad umožní jeho přežití i v domovině. Těsně ke Gymn. gibbosum v. gibbosum se přimyká i var. caespitosum Frič et Fleischer. Platně byla popsána až Fleischerem (Fričiana řada IV, č. 24) a var. rostratum Fleischer (taxon se zobákovitě utvářenými hrboly, délkově redukovaným otrněním a velkým počtem žeber). Zároveň Fleischer stanovil formu „minimum“ (miniatura hustě obrážejících rostlin a délkově ještě více redukovaným otrněním) a dále pak středně vytrněnou, mírně obrážející formu „intermedium“. Z přísně botanického hlediska je možné uznat, a to jistě s určitými rozpaky var. caespitosum a ostatní zmíněné taxony pocházející z identické lokality začlenit jako formy k var. caespitosum. Potom je ovšem nutné provést určité doplnění (upravení) vlastního popisu caespitosum: Tělo mírně až silně odnožující (hlavní rozlišovací znak), velikost jedtotlivých hlav 5 – 10 cm, jen ojediněle více. Otrnění obdobně variabilní jako u var. gibbosum jen s tím rozdílem, že je v průměru kratší, někdy i silně délkově redukované. Nejlepší obrázek o míře variability si na otrnění uděláme opět z Fričovy citace: „Mám skupinu s ostny nahoru ohnutými, na bázi červenými jako nobilis, jiné jako ferox s dlouhými bílými rovnými trny, jiné jsou zase krátce a silně trnité se skoro černým masem a velkými hrboly jako var. schlumbergeri“. Ještě je nutno připomenout, že byly Fričem sbírány na velmi omezeném a v této době (1926) již naprosto izolovaném nalezišti v nevelkém pohoří Sierra de la Ventana.
Dále je třeba zmínit se ještě o několika taxonech, jež jsou však opět spíše formami var. gibbosum nežli oprávněnými samostanými varietami. Jako za jednu z forem Gymn. gibbosum by bylo třeba označit var. polygonum Ito , jež se liší velkým počtem žeber, dále pak od var. gibbosum prakticky nerozeznatelnou var. leonense Y.Ito z ostrova Isla dos Leones (podle K. Schumanna) nebo z pevniny naproti tomuto ostrovu (sdělení A.V.Friče). Rovněž je pak třeba jmenovat také několik „variet“, které se však spíš zdají být zcela náhodnými odchylkami nežli dobrými varietami v pravém slova smyslu. Gibbosa mají totiž značný sklon k vytváření různých mutačních forem, především kristátního charakteru, o čemž například svědčí i jejich opakovaný sběr A.V.Friče v domovině. Tento častější výskyt mutantů je ovlivněn extrémními klimatickými poměry nehostinné Patagonie. Do oblastí takových anomálií by bylo možno zahrnout také již zmíněnou var. rostratum, dále pak silně hrbolcovitou var. fennelii Y.Ito nebo i bronzově hnědou bohatě odnožující miniaturu var. leucodictyon Y.Ito. V neposlední řadě je možno uvést ještě několik taxonů dalších, u nichž je však původ dosti nejasný. Jednak je to var. gerardii n.n., nepříliš charakteristické překříženými jehlovitými trny, ploššími, širšími žebry (nejpravděpodobněji forma Gymn. gibbosum var. gibbosum). Dále pak var. hyptiacanthum (Lem.) Br. et R. (nikoliv rostlina z příbuzenství Gymn. leeanum!), lišící se široce kulovitým tělem a neodstávajícími, k tělu přimknutými okrajovými trny a jedním, kolmo na ně přisedajícím středním trnem. Zasloužila by si uznání někde na úrovni variety až druhu, škoda jen, že neznáme naleziště. Tomuto druhu se také podobají jedinci, kteří jsou ve sbírkách označováni neplatným názvem var. kozelskyanum n.n. (nemají však nic společného s Gymn. kozelskyanum Schütz z podrodu Trichomosemineum Schütz). Gymn. gibbosum var. kozelskyanum n.n. má obdobné uspořádání trnů jako Gymn. gibbosum var. gibbosum, jen s tím rozdílem, že jsou více odstávající a divočeji propletené. Jedná se o formu stojící mezi Gymn. gibbosum var. gibbosum a Gymn. gibbosum var. hyptiacanthum. Velmi blízká, ne-li identická s var. hyptiacanthum je však taxon nalezený Dirkem van Vlietem v pohoří Sierra Cumaralad, nápadný většími plstnatými areolami, pojmenovaný Gymnocalycium schatzlianum. Poslední rostlinou, u které je na závěr nutné se zastavit, je Gymn. borthii Koop (1976). Jedná se opět o variabilní taxon z blízkého příbuzenstva Gymn. gibbosum, nejblíže stojící k var. nigrum nebo ku Gymn. chubutense. Tělo má stlačeně až protáhle kulovité, šedozelené až fialově hnědé, žebra často neuspořádaně hrbolovitá, trny pouze okrajové v počtu 5 (- 7, vzácněji až 9), elasticky pružné až tuhé, šídlovitě rovné, vzácněji pokrouceně zahnuté, paprskovité, šikmo odstávající. Z popisu je zřejmé, že se liší od Gymn. gibbosum, a naleziště má izolované (Quines, Argentina).
Na závěr k celému okruhu Gymn. gibbosum je jen třeba poznamenat, že ačkoliv se jedná o velmi variabilní taxony, můžeme se často setkat s naprostou uniformitou populace. Je to dáno samosprašností některých diskutovaných fenoménů a jejich izolovaným generativním rozmnožováním v kultuře. Najde-li se nějaká odlišná forma, např. u Gymn. gibbosum var. gibbosum, lze se při jeho samoopylení dopěstovat tisíců uniformních, ale i od var. gibbosum zcela odlišných jedinců. Tímto způsobem vzniklo a došlo k namnožení taxonu „rostratum“. K uznání nové variety nás to však neopravňuje.

Gymn. gibbosum, foto Rudolf Frélich

Přehled variet vyskytujících se v našich sbírkách:

Gymn. gibbosum ssp. borthii (Koop) G. Charles
Kombinace z publikace Hunt a Taylor: Cactaceae Systematics Initiatives 20/2005. Jistě velmi správná a oprávněná kombinace, která se dala očekávat. A jak se také dalo očekávat, v Rakousku nebyla přijata, viz vyjádření Neuhubera v Gymnocalycium 2007/1: „Názor, který zde nebudeme následovat“. Viz Gymn. borthii, který necháváme zde jako samostatný druh jen ze zvyklosti.

Gymn. gibbosum var. caespitosum Frič & Fleischer
Tvoří kolonie, neboť bohatě odnožuje. Tělo trávově zelené, otrnění velmi variabilní.

Gymn. gibbosum (Haworth) Pfeiffer ex Mittler ssp. ferdinandii Halda, Malina & Milt
Acta musei Richnoviensis 9 (1), 2002
Blízké ssp. gibbosum, avšak stonek mnohem menší, světle zelený, kulovitý se zploštělým temenem, o průměru 30 – 50 (- 70) mm, s 8 – 12 krátce šídlovitými trny o délce do 10 mm. Květy ca 40 mm v průměru a 55 mm délky jsou mléčně bílé s nevýrazným hnědavým středním pruhem. Nejmenší taxon z okruhu Gymn. gibbosum nezvykle svěže zelené barvy stonku.
Domovina: Argentina, provincie Buenos Aires, Sierra de la Ventana – Sierra Negra.
Pojmenováno po Ferdinandu Plesníkovi, známém moravském pěstiteli gymnokalycií.

Gymn. gibbosum var. ferox Backbg.
Trnů mnoho, delších, až 40 mm dlouhých, jsou tenší, jehlovité, víceméně elastické, tedy ohebné a nikoliv šídlovité, podobné var. nobile, od které se liší menším počtem trnů a celkem slabším tělem. Trny někdy mírně zakřivené, konstantně 5 trnů, bervy žlutočervené.

Gymn. gibbosum var. fennellii
Tělo 5 cm v průměru a 10 cm vysoké, temeno není proláklé jako u typu. Areoly slabě porostlé plstí, ze kterých tu a tam vyrůstá 1 trn. Žeber je 13, oddělených vlnitými a mělkými podélnými zářezy, příčné zářezy jsou hlubší než podélné a tím vznikají čtyřboké hrbolce s bradovitým výrůstkem, tato brada je často rozdělena ještě dalším příčným zářezem. Areoly od sebe vzdálené 1 cm. Okrajových trnů 5 – 6; někdy ještě dva kratší, jsou přímé, někdy slabě zahnuté, pevné, píchavé. V mládí hnědočervené, potom barvy rohoviny, na bázi červené.

Gymn. gibbosum var. fennellii, foto Rudolf Frélich

Gymn. gibbosum (Haworth) Pfeiffer ex Mittler ssp. gastonii Halda & Milt
Acta musei Richnoviensis 9 (1), 2002
Popis: blízké ssp. gibbosum, avšak drobné, tmavozelené, se šídlovitými trny a velkými bílými květy. Rostliny jednotlivé, s kořenem víceméně řepovitým; stonek kulovitý s temenem zploštělým, 80 – 120 (- 150) mm v průměru, výrazně tmavozelený; areola s 9 – 12 šídlovitými trny do 30 mm délky. Květy do 55 mm v průměru, 60 mm dlouhé, uvnitř bílé s tmavším hnědavým středním proužkem.
Domovina: Argentina, provincie Buenos Aires, Cerro de la Ventana. Pojmenováno po jezevčíkovi Gastonovi. Kdo chce, může vzpomenout i na tuleně Gastona z pražské ZOO, který tragicky zahynul při povodni v roce 2002.
Jde o velmi charakteristické rostliny, lišící se na první pohled od Gymn. gibbosum, zvláště pak při kvetení. Naleziště je velmi oddělené od ostatních zástupců této skupiny a při rakouských taxonomických měřítkách by mohlo být popsáno i jako nový druh.

Gymn. gibbosum ssp. gastonii


Gaston 1969

Gymn. gibbosum var. gerardii n.n.
Liší se od typu hlavně trny, které nejsou šídlovité ani pružné a ohebné, nýbrž se podobají slabým jehlám. Žebra jsou plošší, širší, a celá rostlina vzbuzuje zakulacenější dojem než Gymn. gibbosum var. gibbosum = hrbolaté. Překřížené trny!

Gymn. gibbosum var. hyptiacanthum (Lem.) Br.& R.
Název naznačuje, že má trny obrácené nazad, to jest přilehlé k tělu. Květ je gibbosový – bílý, rostlina je samosprašná. Od typu se liší široce kulovitým tělem, k tělu přimknutými okrajovými trny a jedním středním, kolmo na ně přisedajícím.

Gymn. gibbosum var. kozelskyanum n.n.
Tato varieta má obdobné uspořádání otrnění jako typ jen s tím rozdílem, že je více odstávající a divočeji propletené. Jedná se o formu stojící mezi typem a var. hyptiacanthum.

Gymn. gibbosum var. leucodictyon n.n.
Je to miniatura Gymn. gibbosum, která bohatě odnožuje a tělo má bronzově hnědé.

Gymn. gibbosum var. leonense Y.Ito
Jde o formu dovezenou od ostrova Isla de Leones na jihu jižní Ameriky. Ostrov lvů, jak by se dalo přeložit, není však podle výskytu nějakých lvů, ale podle mrožů, kterým je tak zde přezdíváno – „mořští lvi“.

Gymn. gibbosum var. leucacanthum K. Schumann
Má bílé, pokřivené trny, ohebné. Na rozdíl od typu a ostatních variet Gymn. gibbosum, jsou tyto trny i ve stáří nešednoucí, na bázi rubínové červené. Blízká var. nobile, má širší tělo a velký počet žeber, až 19.

Gymn. gibbosum var. nigrum Backeberg
Má téměř černou barvu těla a černé tuhé trny, střední trn 0 – 1. Má se zato, že jde o velmi charakteristickou formu typu s tmavými, až téměř černými trny, které jsou však velmi variabilní v barvě, taktéž i v barvě epidermis. Statut variety si plně zaslouží. Této varietě plně odpovídá vyobrazení Gymn. reductum Pfeiffera z roku 1846, zatímco obrázek téhož v Curtis Bot. Magazine 1849 vypadá jako Trichocereus pasacana než jako jakékoliv gymnokalycium.

Gymn. gibbosum var. nigrum, foto Rudolf Frélich

Gymn. gibbosum var. nobile (Haw.) Y.Ito
Liší se od typu nejvíce, okrajových trnů má až 15, středních až 6, všechny jsou ohebné, čistě bílé, na bázi rubínově červené, až 35 mm dlouhé. Ve sbírkách jsou nobile i s kratšími trny a ne zcela bílými, někdy jsou trny propletené.

Gymn. gibbosum var. pseudonobile n.n.
Je to opak var. nobile, která má bílé tenké jehlovité otrnění. U této formy jde o otrnění mnohem tmavší, ale stejného vzezření.

Gymn. gibbosum var. polygonum Y.Ito
Od typu se liší velkým počtem žeber. Rozdíl je v tom, že polygonum má typické šídlovité trny.

Gymn. gibbosum ssp. radekii Halda & Milt
Acta musei Richnoviensis 9 (1), 2002
Podobné ssp. gibbosum a Gymn. striglianum, ale od obou se liší tvarem a barvou poupat, trubky květu (u subsp. gibbosum zelená nebo olivová, u subsp. radekii bělavě zelená) a šupin. Stonek jednotlivý, kulovitý, s vrcholem zploštělým, o průměru 60 – 100 (150)mm, zčásti podzemní, kořen víceméně řepovitý; bradavky do 6 mm délky, naspodu až 10 mm široké, hranaté a mezi bradavkami kýlnaté, sivé až popelavé; areoly s krátkou bílou, později šedivou vlnou, se 4 – 6 trny, které jsou šídlovité a tuhé, až 35 mm dlouhé, sivé či hnědavé, nepravidelně zakřivené; květy až 70 mm široké, 75 mm dlouhé, vnitřní okvětní lístky v počtu ca 20, do 15 mm šířky a 40 mm délky jsou bílé, se středním bělavěhnědým pruhem a mukronátním vrcholem; vnější okvětní lístky šupinovité, olivově zelené, s okrajem bledým, 3 – 7 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké; perikarp do 25 mm délky a 11 mm v průměru, svrchu olivově zelený; vaječník do 7 mm v průměru a 22 mm délky; čnělka do 20 mm délky přečnívá prašníky o ca 5 mm, s bílými laloky; plod s uschlým zbytkem květu, vřetenovitý, narůžověle šedý, před dozráním růžově hnědofialový, s růžově lemovanými šupinami, do 30 mm délky a 15 mm v průměru je lysý, naspodu bělavý, otevírající se 1 – 2 podélnými prasklinami; dřeň bílá; semeno 1 mm dlouhé, 0,8 mm vysoké, testa černohnědá, bradavičnatá, hilum vystouplé.
Domovina: Argentina, provincie Rio Negro, Barranca de Gualicho.
Pojmenováno po synovi Radkovi Miltovi. Velmi pěkné rostliny vynikají svým dlouhým, odstávanícím, tmavohnědým otrněním.

Gymn. gibbosum ssp radekii


Gymn. gibbosum ssp radekii

Gymn. gibbosum ssp. radovanii Halda & Milt
Acta musei Richnoviensis 13 (1), 2006
Jednohlavé, s víceméně řepovitým kořenem, stonek kulovitý se zploštělým temenem o průměru 60 – 80 mm, zčásti podzemní; žebra v počtu 12 – 14 jsou přitupělá, bradavky 8 – 10 mm dlouhé, naspodu 10 mm široké, hranaté, sivé až popelavé; vlna areol bílá, později šediví; 8 – 10 tuhých šídlovitých trnů barvy šedivé či hnědé.
Květy do 75 mm v průměru, 80 mm dlouhé; vnitřní lístky okvětí v počtu cca 20, jejich šířka cca 15 mm, délka do 50 mm, barvy bělavé se středovým pruhem hnědorůžovým, na vrcholu přišpičatělé; vnější lístky okvětí šupinovité, žlutoolivové, s bledým okrajem, 3 – 7 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké; perikarp do 25 mm délky a 11 mm v průměru, svrchu olivově zelený; ovarium do 7 mm v průměru, do 22 mm délky; čnělka do 35 mm délky vystupuje 10 mm nad prašníky; cípy blizny mléčně bílé.
Plod vejčitý, hnědorůžový, do 30 mm délky a 15 mm v průměru, lysý, olivový či hnědopurpurový, otevírá se 1 – 2 podélnými prasklinami; semena 1,2 mm dlouhá, 0,8 mm široká, testa černohnědá, bradavičnatá, hilum vystouplé.
Taxon pojmenován na počest bratra - Radovana Milta in memoriam (*6.11.1957 - +11.4.1997). Podobné ssp. gibbosum, avšak ježkovité, šedozelené, s velkými mléčnými květy a většími semeny. Pozoruhodné svým krátkým, šídlovitým, odstávajícím otrněním.

Gymn. radovanii choele choel

Gymn. gibbosum var. reductum (Link) Pfeiffer ex Mittler (1844)
Rostliny mají ve stáří vykazovat výrazně sloupovitý růst. Vyobrazení v původní publikaci ukazuje nad veškerou pochybnost Gymn. gibbosum var. nigrum.

Gymn. gibbosum var. rostratum n.n.
Jsou to rostliny se širokým tělem, s četnými žebry, které mají ostré hrany a zabákovité hrbolce.

Gymn. gibbosum var. schlumbergeri n.n.
Patří mezi gibbosa s pevnými trny, neohebnými, růžově až rohově zbarvenými, které jsou vemi početné.

Gymn. gibbosum var. ventanicolum n.n.
Rostliny dovezené A.V.Fričem v roce 1926, sbírané na velmi omezeném nalezišti, naprosto izolovaném, v nevelkém pohoří Sierra de la Ventana.

Gymn. gibbosum var. kleinianum Rausch n.n.
Novinka Waltera Rausche WR 539 z La Pampa.

Gymn. sindae Milt nom. nud.
Forma Gymn. gibbosum var. nigrum s velkými bílými květy, kterou jsem pojmenoval po fence Sindy in memoriam. Někomu se to nemusí líbit, ale kdo bude chtít, může taxon klidně pojmenovat i po svém milovaném krokodýlovi. Taky se říká: "Kdo nemá rád zvířátka, nemá rád lidi".

Gymn. gibbosum fa sindae

Z uvedeného výčtu je patrné, že řada z taxonů jsou nomina nuda anebo mají tak nejasný původ a nedefinovatelný habitus, že do synonymie je nelze zařadit jako oprávněné.

Gymn. gibbosum (Haw.) Pfeiffer ex Mittler – summary:
The description = the translation from the Latin.
As we can see, the original description is only little intelligible, it gives nothing about ribs number and shape, spines number, finding place. De Candolle in 1828 gave the finding place Jamaica. Shortly – we can find nothing from the old sources.
Even dr. Schütz has been interesting in this sort in ours: „It is the oldest described gymnocalycium from the beginning of the 19. century. However, it had been rowed into the genus Cactus (Haw. 1812), later into the genus Echinocactus and only in 1843 overcombined into the new made genus Gymnocalycium (Pfeiffer). The synonymous name is also Cereus reductus from the mentioned time (dr. Schütz had very good opinions even in his life!) , the specimens of Gymn. gibbosum with quite columnar grow had come to collections under this name. However, the later study of the flowers has been made right and explicit rowing of them. The first descriptions had already marked that it had been very variable sort.“
Even if the plant material brought to Europe had been very variable, in the first part of the last century and therefore it has been deep-rooted some names.
At the first place it is var. schlumbergeri with stout spines without flexibility (it is close to the description of var. gibbosum) and also var. ferox with thinner and flexible spines. However, both are the marginal forms Gymn. gibbosum var. gibbosum and they had grown approximately till the end of the twenties of the last century in the common and big area near Patagones, and Frič had imported them in great quantity to Europe. They were practically destroyed in the thirties on that finding place for the sake of the agriculture. So it is possible to explain something from the Frič ´s notes: „ The plants imported by me have been sold under the names Gymn. gibbosum var. schlumbergeri and var. ferox. Strictly taken, I could state two varieties, it had been possible to find many transient forms, however, they had been lost after several years in the culture and therefore it has not been possible to know the last differences. I have known only that some plants had been nearly full-flowered, the others with very low number of petals. It has lost also this mark later.“
With the name „ferox“ it follows the other varieties (or forms) which are characteristic with the higher number of the marginal and central spines and even their length. Var. leucacanthum stays closest to Gymn. gibbosum var. gibbosum with curved flexible spines, in the difference with the other varieties not becoming gray in age, rubyred at the base, and also var. nobile (Haw.) Y.Ito with the similar character of the spination (white, flexible, with rubyred base), only their number is higher else – marginals to 15, centrals to 6, the length about 35 mm. Except this variety we can see also the plants marked „pseudonobile“. It is substantially the variety nobile with a dark spination. It is very evident the connection from var. gibbosum to var. nobile. It would be possible to hold var. nobile, var. pseudonobile and var. leucacanthum like the most beautiful forms from maybe at that time destroyed places and the descendants are very characteristic and uniform for the sake of the long-time selection in the collections, that it would be good to hold them for the varieties.
On the other hand we know the taxons of Gymn. gibbosum var. gibbosum (close to the form of schlumbergeri) which are characteristic with the shortage, thicking and darking spines and also with the dark epidermis becoming. Very striking are the plants var. nigrum Backbg. However, the plant named Gymn. striglianum Jeggle from Rausch and Borth is very similar to the variety nigrum, but it has been found far to the west in the provinces of San Luis and Mendoza. It has also the black epidermis and the spination, only it differs from Gymn. gibbosum var. gibbosum with lower number of only marginal spines (3 – 5), which are spread to the sides, curved to the body, not outstanding.
Then on the side of the forms of schlumbergeri several other taxons stay. Above all it is very related Gymn. brachyanthum Speg. It is agreeing substantially to Gymn. gibbosum var. gibbosum (less spiny forms) from which it differs with shorter petals. I mean myself that it is very hard to hold this taxon like only a variety of Gymn. gibbosum.
However, the very characteristic plant is Gymn. chubutense Speg., it has flower quite broad (shorter tube, longer petals), the body strikingly flat, broadly globular, chalky ashy graygreen. It had been found in the difference of the most of taxons of the Gymn. gibbosum affinity, in the rocky very hardly accessible area, what will be maybe good for its overliving in the homeland. Var. caespitosum Frič et Fleischer is very close even to Gymn. gibbosum var. gibbosum. It has been described only by Fleischer (Fričiana Nr. 24) and var. rostratum Fleisch. (the specimen with the beak-shaped made tubercles, reduced spination and big number of ribs). We can have some opinion from Frič: „ I have one group with the spines upward curved, red on the base like nibile, the other plants are shortly and strongly spined, nearly black, and with big tubercles like schlumbergeri“. They had been collected by Frič on the very limited area in not great mountains of the Sierra de la Ventana.
It is also possible te mention some names frowing in our collections:
Gymn. gibbosum ssp. borthii (Koop) G. Charles
The combination from Hunt and Taylor: Cactaceae systematics Initiatives 20/2005. It is sure it is right and valid combination, which we could wait. And it is also sure that in Austria it has not been accepted, see the words of Neuhuber in the Austrian Gymnocalycium 2007/1. See the notes at Gymn. borthii, which we let here like the independent sort only like some conservatismus.
Gymn. gibbosum var. caespitosum Frič & Fleischer
It makes colonies, because doing offsprings. The body grassy green, the spination very variable.
Gymn. gibbosum ssp. ferdinandii Halda, Malina & Milt
Similar to ssp. gibbosum, but with much smaller stem, which is bright green, globular with applanate top, ca 50 mm across, with 8 – 12 shortly aciculate spines up 10 mm long. Flowers ca 40 mm across and 55 mm long are milky white with pale brownish middle-stripe. The smallest taxon of Gymn. gibbosum group, unusually bright green.
Named after Ferdinand Plesník, the famous Moravian gymnocalycium grower.
Gymn. gibbosum var. ferox Backbg.
Many spines, longer, to 40 mm long, they are thinner, needle shaped, more or less elastic, then flexible and not awl-shaped, similar to var. nobile, from which it differs with less number of spines and rather poor body. Spines sometime slightly curved, constant 5 spines, yellow-red.
Gymn. gibbosum var. fennelii
The body 5 cm in diameter and 10 cm high, the top is not pressed like at the type. Areoles slightly grown with a felt, ribs 13, divided by waved and shallow lengthwise cuts, the transverse cuts are deeper than the lengthwise ones and they are shown tetragonal protuberances with the chin-shaped outgrows, this chin is often divided by another transverse cut. Areoles 1 cm each from other. Marginal spines 5 – 6; sometime two shorter else, they are direct, sometime slightly curved, stout, poignant. Brownred if young, later horny with red base.
Gymn. gibbosum ssp. gastonii Halda & Milt
Acta musei Richnoviensis 9 (1) 2002
Similar to subsp. gibbosum, but much smaller, with aciculate spines and large white flowers. Stem single, more or less globular with applanate top, 80 – 120 (- 150) mm across, bright dark green; spines aciculate 9 – 12, up 30 mm long. Flowers up 55 mm across, 60 mm long, white inside with pale brownish middle-stripe. Argentina, the province Buenos Aires, Cerro de la Ventana. Named after Milt´s dog Gaston; who wants, he can remember also the seal Gaston from ZOO of Prague, who found the tragic death in the Prague flood in 2002.
The plants are very characteristic, they differ from the type Gymn. gibbosum at the first sight, and especially in the flowering. The finding place is very separated from the other members of this group and after the Austrian taxonomic working this taxoun could be described like a independent sort.
Gymn. gibbosum var. gerardii n.n.
It differs from the type mainly with the spines, which are not awl-shaped and flexible, but they are similar to poor needle. The ribs are more flat, broad and the whole plant makes more globular habit that Gymn. gibbosum var. gibbosum – „rugged“. Spines overcrossed!
Gymn. gibbosum var. hyptiacanthum (Lem.) Br. & R.
It seems from the name that it has the spines turned to the back, it is pressed to the body. The flower is like gibbosum – white, the plant is self-fertil. It differs from the type with broadly globular body, to the body pressed spines and with one central spine, sitting to the others with right angel.
Gymn. gibbosum var. kozelskyanum n.n.
This variety has the similar ordering of the spination like the type, only with the difference that the spination is more outstanding and wild twisted. It seems to be a form between the type and var. hyptiacanthum.
Gymn. gibbosum var. leucodiction n.n.
It is a miniature of Gymn. gibbosum which has rich offsprings and the body is bronze brown.
Gymn. gibbosum var. leonense Y.Ito.
It is the form brought from the island Isla de Leones in the south of the Southern America. However, it is named not after some Lions, but after the walrus, which are named in this country !the lions“.
Gymn. gibbosum var. leucacanthum (K.Schumann)
It has white curved spines. In the difference of the type and the other varieties of Gymn. gibbosum, these spines do not become gray, rubyred on the base. It is close to var. nobile, it has more broad body and big number of ribs – to 19.
Gymn. gibbosum var. nigrum Backbg.
It has nearly black colour of the body and black stout spines, central spine 0 – 1. It is believed it is only a form of the type with the dark, nearly black spines, which are very variable in the colour and also in the colour of the epidermis. The picture of Gymn. reductum from Pfeiffer 1846 is fully ageeing with this variety, while the picture of Gymn. reductum from Curtis Bot. Magazine 1849 is rather Trich. pasacana than any gymnocalycium.
Gymn. gibbosum var. nobile (Haw.) Y.Ito.
It is the most different taxon from the type, it has to 15 marginal spines, centrals to 6, they are flexible, poor white, rubyred on the base, to 35 mm long. The nobiles with the shorter spines are in the collections and not quite white spines are sometime twisted.
Gymn. gibbosum var. pseudonobile n.n.
It is the opposite of var. nobile, which has the spination white, thin, needle-shaped. This form has the spination much more deep, but the same appearance.
Gymn. gibbosum var. polygonum Y.Ito.
It differs from the type with the big number of the ribs. It is only the difference that polygonum has the typical awl-shaped spines.
Gymn. gibbosum ssp. radovanii Halda & Milt
Acta musei Richnoviensis 13 (1), 2006
Plants single, taproot more or less carrot-like; stem globular with flattened top, 60 – 80 mm across, partly subnerged; ribs 12 – 14; tubercles 8 – 10 mm long, base 10 mm wide, angulose, more or less carinate, glaucous or cinerascent; white wool in areoles later grayish; 8 – 10 spines aciculate, rigid, to 10 mm long, grayish to brownish, echinate, rigid; flowers to 75 mm across, 80 mm long; ca 20 interior perianth leaflets up 15 mm long, white, median strip pale brownish-pink, mucronate or irregularly serrate; exteriary leaflets scale-like, yellowish-olivaceous, margin paler, 3 – 7 mm long and 4 – 6 mm wide; pericarp to 25 mm long and 11 mm across, olivaceous; ovarium up 7 mm across and 22 mm long; style to 35 mm long, 10 mm up anthers, stigma-lobes milky white; fruit fusiform, brownish-pink or brownish-purple, to 30 mm long and 15 mm across, glabrous, olivaceous, opened longitudinally in 1 – 2 fissures; scales pinkish marginate; cartilaginous margin whitish; seed 1,2 mm long, 0,8 mm across, testa blackish brown, tuberculate, hilumimmerged.
Homeland: Argentina, Patagonia, around Choele Choel.
Named after brother – Radovan Milt in memoriam (*6.11.1957 – +11.4.1997). Close to ssp. gibbosum but echinate, grayish-green, with milky-white flowers and large seeds. Very characteristic with its very short, outstanding, awl-shaped, dark spination.
Gymn. gibbosum ssp. radekii Halda & Milt
Similar to ssp. gibbosum and Gymn. striglianum, but differs in having different buds and flower-tube (ssp. gibbosum has buds and flower-tube green or olive-green), which are whitish-green, and external segments. Stem single, globose, with applanate top ca 60 – 100 (150) mm across,, glaucous or cinerascent, with 4 – 6 aciculate spines. Flowers up 70 mm wide, 75 mm long, white inside with more or less brownish stripes. Named after Milt´s son Radek. Very characteristic and beautiful plants with their very long, outstanding, dark brown spines.
Gymn. gibbosum var. rostratum Fleischer
They are the plants with the broad bodies, many ribs, which have the sharp edges and the beak-shaped protuberances.
Gymn. gibbosum var. schlumbergeri n.n.
It belongs to the gibbosums with stout, not flexible spines with pink to horn colour, which are very numerous.
Gymn. gibbosum var. ventanicolum n.n.
The plants brought by A.V.Frič in 1926, collected on the very limited finding place, quite isolated, in the not extensive mountain of the Sierra de la Ventana. (See the taxon Gymn. platense var. vantanicola).
Gymn. gibbosum var. kleinianum Rausch n.n.
The novelty of Walter Rausch WR 539 from La Pampa.
Gymn. sindae Milt n.n.
The form of Gymn. gibbosum var. nigrum with big white flowers which I have named after the dog-lady Sindy in memoriam. Somebody can not like it, however, who wants, he can name a taxon with a name of his beloved crocodile. It is used also to say: "Who does not love animals, he does not love people".