ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium platense (Speg.) Br. & R.

The Cactaceae III, 163, 1922

Basionym: Echinocactus platensis Speg.
Contr. Fl. Ventana 28, 1896
Synonym: Echinocactus gibbosus platensis Speg.
Anales Mus. Nat. Buenos Aires III, 2, 8, 1902
Echinocactus platensis typicus Speg.
Cact. Plat. Tent. 504, 1905

Popis, překlad z Cactacearum Platensium Tentamen, l.c.:
Tělo kulovité až válcovité, tmavě modravě zelené, 8 – 10 cm vysoké, 6 – 10 cm v průměru. Žeber většinou 14, mocných a tupě hrbolcovitých. Trnů 5 – 7, střední trny chybějí, poměrně silných, 5 – 10 mm dlouhých. Květní trubka je stejně dlouhá jako bílé okvětní lístky.
Naleziště: Argentina, Sierra Ventana.

Tento taxon má komplikovanou historii. Mladý a v kaktusech nezkušený Spegazzini našel roku 1896 v Sierra Ventana rostlinu, kterou ihned publikoval jako Etus. platensis. Prof. Schumann ji prohlásil za synonym Etus. gibbosus. Spegazzini to uznal a roku 1902 překombinoval rostlinu Etus gibbosus platensis.
Brzy se však pokusil druh zachránit a roku 1905 se objevuje Etus. platensis se čtyřmi varietami; Etus. platensis typicus, var. quehlianus, var. leptanthus a var. parvulus. Nynější Gymn. quehlianum (= robustum), leptanthum a parvulum byly tedy prezentovány jako variety.
Takto slepený „druh“ pak převzali Britton a Rose a ještě přidali Gymn. stellatum a Gymn. baldianum jako synonyma. Tím byla konfuse dovršena. Zavinil to však Spegazzini, který poslal do New Yorku fotografie fotografie, které neodpovídaly popisu.
Na to reagoval v Nuovas Notas Cactologicas 1925 opět Spegazzini, který uznal Gymn. quehlianum jako dobrý druh, ale prohlásil též Gymn. leptanthum a Gymn. parvulum za samostatné druhy. Tato práce Spegazziniho zůstala v Evropě neznámá a tak ještě nyní najdeme Gymn. leptanthum s označením Gymn. platense.
Hrubé chyby se dopustil Backeberg, když zcela odlišnou a ještě ke všemu podezřelou rostlinu uveřejnil jako Gymn. platense (Die Cactaceae, obr. 1639).
Podle Spegazziniho je tělo kulovité až válcovité, podle Backeberga nízké a zmáčknuté; žebra jsou u Spegazziniho mohutná, u Backeberga plochá a nízká; trny podle Spegazziniho značně silné, podle Backeberga vysloveně tenké; počet trnů je podle Spegazziiho 5 – 7, na Backebergově obrázku 9; petály jsou podle Spegazziniho bílé, podle Backeberga mají červenou základnu, atd. Rostlina, vyobrazená Backebergem je patrně krátkokvětá forma Gymn. leptanthum, nebo nějaký kříženec. Je vyloučeno, že by Schumann mohl podobnou rostlinu postavit ke Gymn. gibbosum jako synonymum.
Spegazzini přiznal, že někdy později nemohl Gymn. platense najít v Sierra Ventana. Také jiní sběratelé tam hledali vždy bez úspěchu. Je také jisté, že toto gymnokalycium není zastoupeno v žádné sbírce. Jednalo se zřejmě o růstovou formu Gymn. gibbosum, která byla vyhledána z populace a že Gymn. platense není žádný druh. Tolik dr. Schütz.
Roberto Kiesling:
Jméno uvedené v nadpisu bývá používáno v literatuře tak i ve sbírkách pro rozdílné druhy. Při hledání po původu této záměny jsem prozkoumal literaturu, kterou mám a kterou nám její autor zanechal a našel jsem různé nepřesnosti a změny v posuzování znaků, které jsou zcela vysvětlitelné nesmírným rozsahem Spegazziniho vykonané práce v začátcích botaniky v Argentině. Toto bibliografické hledisko bude dále níže zkoumáno. Při prohlídce herbáře tohoto autora (většinou uloženého v Museo de la Plata /LP/) existují však také položky v herbáři INTA v Castelar /BAB/, na fakultě farmacie a biochemie v Buenos Aires /BAF/ a v Botanické zahradě n New Yorku /NY/ jsem mohl zjistit existenci exempláře s nápisem „Gymnocalycium platense Speg., Sierras Prov. Buenos Aires: Tornquist, sbíral a určil C. Spegazzini, 20.12.1899, typ“ /BAB a BAF/. Nehledě k problému s datem ležícím před zveřejněním druhu, vykazuje exemplář v obou jmenovaných institucích květy rodu Opuntia. Hrubá záměna štítků vhucuje myšlenky, že Spegazzini v roce 1899 připravil herbářový exemplář s originálním materiálem Gymn. platense, který se zdá být politováníhodně ztracen.
Na původním stanovišti (Sierra de la Ventana: pahorek kolem údolí Vertientes) jsem mohl najít několik malých exemplářů, které můžeme připsat původnímu popisu, přičemž se s nimi střídala jiná, mnohem více otrněná forma, relativně hojná, která je Spegazzinim (1903) uváděna jako Echinocactus gibbosus var. ventanicola. Průzkum, který jsem provedl v jiných okolních horských pásmech ukázal, že typická forma zcela chyběla a trnitá se skoro stále vyskytovala. Rozpor mezi dnešní nepřítomností variety platense a Spegazziniho poznámkou „dostatečně častá“ se může vztahovat na chybu při pozorování nebo také dobře na selekci (výběr) vyvolanou během uplynulé doby, možmá způsobenou dobytkem, a to negativní selekcí mírně otrněných exemplářů.
Z různých Spegazziniho uveřejnění můžeme shrnout následující: V publikaci „Příspěvek k výzkumu flory Sierra de la Ventana“ str. 20, 1896, uveřejnil Echinocactus platensis jako nový druh, kde ho označuje jako „obecný ve skalních štěrbinách pahorků pampy“. V téže publikaci, chybně pod jménem Echinocactus ottonis Lehm., uvádí trnitou varietu stejného druhu (omyl, který roku 1903 opravuje, viz dále níže). Oba popisy se zcela shodují, mimo počtu a velikosti trnů.
V pozdějších letech, 1903, uvádí znovu rostliny, kterými se zabýváme, v „Ročenkách Národního muzea v Buenos Aires 3 /II/: 7, kde vysvětluje, že dříve uvedený Echinocactus Ottonis se má jmenovat Echinocactus gibbosus var. ventanicola. Na stejném místě navrhuje dát rostlinám Echinocactus gibbosus var. platensis své jméno Echinocactus platensis.
Později, ve svém „Cactacearum Platensium Tentamen“ (An. Mus. Nac. de Buenos Aires, 1/3, 4/: 504, 1905 uvádí Echinoc. gibbosus se třemi varietami: typica, ventanicola a leonensis, zatímco znovu odděluje jako samostatný druh Etus. platensis, kterému přiřkl variety: typica, quehliana, leptantha a parvula. O obecném rozšíření Etus. platensis říká: „Obecný na pahorcích Sierras Pampeanas (Ventana, Caramalal, Olavarria, atd.) a blízko Cordoba“.
Naposled obrátil pozornost na tento druh v roce 1925 v „Nuevas Notas Cactologicas“ (An. Soc. Ci. Argentina 99:141), nyní již označený Jako Gymnocalycium platense (Speg.) Britton et Rose, s poznámkou „výhradně v jižních pohořích provincie Buenos Aires, jako Caramalal, Ventana, Tandil, atd.“ a rozšířeným popisem květů. Nezaznamenává žádné variety, představuje však zvlášť a na úrovni druhu Gymn. parvulum (Speg.) Speg. pro San Luis a Gymn. leptanthum pro „suché a kamenité pahorky z okolí Cosquin, provincie Cordoba“.
Souhrnně můžeme říci, že Spegazziniho hlediska jsou proměnlivá a že bezpochyby v různých dobách považoval za identické druhy podobné jen vzhledově. Proto považuji za nutné věnovat důvěru pouze původnímu popisu a popisu z roku 1925, který zcela souhlasí se skutečnými pozorováními na typovém stanovišti. Na uvedeném stanovišti je tedy zjištěn výskyt dvou forem: (popis dle Kieslinga)

Gymnocalycium platense (Speg.) Britton & Rose
The Cactaceae, 3 : 63, 1922, var. platense
Echinocactus platensis Spegazzini, Contribucion a la Flora de la Sierra de la Ventana: 20, 1896; Echinocactus gibbosus D.C. var. platensis Speg., An. Mus. Nac. Buenos Aires 3 (11): 7, 1903.
Tělo kulovité, 5 – 12 cm v průměru, poněkud menší výšky (zřídka vyšší než širší), mohutná, obráceně kuželovitá podzemní část zkorkovatělá, nadzemní část tmavě olivově zelená až modrofialová, nikdy našedlá. Žeber (10 -) 13 (- 18) rozdělených hlubokou vertikální brázdou, každé s 3 – 5 hrboly vyčnívajícími více nebo méně podle stavu růstu rostliny, hrboly jsou nahoře a dole ohraničeny hlubokými příčnými rýhami, horní část, na které vyrůstá areola, je plochá a široká; pod ní vyčnívá hrbol s více nebo méně svislým ostrým a přímým nebo lehce zahnutým okrajem. Areoly asi 10 – 12 mm od sebe vzdálené, eliptické, 3 – 5 mm dlouhé a 2 – 4 mm široké, plstnaté. Trnů 5 – 7, šídlovitých, tuhých, poprášených, uspořádaných ve 2 – 3 postranních párech a jednom postředním, dva horní nejmenší; asi 0,5 cm dlouhé, dva další páry poněkud větší, asi 1 cm dlouhé, prostřední také 1 cm nebo o něco delší (až 1,5 cm), všechny s tmavou a zesílenou cibulovitou bází, trnovitá část bělavá až šedofialová nebo načernalá. Květy četné, uspořádané ve věnci kolem pupkovitého vrcholu těla, zvonkovité, v otevřeném stavu 5 – 6,5 cm dlouhé a v průměru. Perikarpel obráceně kuželovitý, asi 1,5 cm dlouhý a 0,6 cm v průměru na bázi, nahoře až maximálně 0,8 cm, olivově zelený, s asi 6 tupými šupinami s růžově zbarveným nebo průsvitným okrajem. Okvětí spirálovité, vnější okvětní lístky silné, krátké, olivově zelené s průsvitným okrajem, střední bílé s růžově zbarvenými středními žilkami, tvoří přechod k vnitřním, které jsou kopinaté, 4 cm dlouhé a 0,8 cm široké, jemné, sněhově bílé a zašpičatělé. Dutina semeníku válcovitě vřetenovitá, asi 3 mm v průměru a 2 mm dlouhá, s volně na stěnách uspořádanými plodovými lůžky, každé se 4 – 8 základy semen. Čnělka válcovitá, blizna s 10 – 15 laloky, asi 10 mm dlouhá, světle žlutá, bradavčitá.Tyčinky četné, spirálovité v jedné řadě, asi 1,5 cm nad základem květní trubky až u základny květních lístků, 1 – 1,5 cm dlouhé; prašníky bazálně nasedající, žluté, slabě pravoúhlé, 0,8 mm široké, 1,5 mm vysoké. Nektarová komora na dně květní trubky, asi 1,5 mm vysoká, načervenalá. Plody kulovité nebo poněkud obráceně kuželovité, 1 – 2 cm v průměru a 1 – 2,5 cm dlouhé, sytě růžové, otevírající se podélnou puklinou, s bílými, slabými semennými poutky. Semena kulovitě zploštělá, asi 1,2 mm široká a dlouhá, matná, s černou testou, nerovnoměrně pokrytou jemnou kaštanovou blánou (odpovídající nepevně ulpívající kutikule). Hilum postranní, elipticko – kosočtverečné. Podle Schützova rozdělení semen patří do podrodu Ovatisemineum (nyní podrod Gymnocalycium), sekce Gibbosa; podle Buxbauma k sérii Baldiana.
V provincii Buenos Aires, okres Tornquins, Sierra de la Ventana, na pahorcích kolem údolí Ventientes. Velmi skrovné. Z žádného jiného místa není známo. Vyskytuje se společně s var. ventanicola. Jako doprovodné druhy zde rostou: Notocactus submammulosus, Wiginsia sessiliflora, Cereus aethiops a Opuntia pampeana.
Vyobrazení: Britton et Rose: The Cactaceae 3 : 63, obr. 177, 1920.
Vyšetřovaný materiál: provincie Buenos Aires, okres Tornquist, Sierra de la Ventana, pahorek za Estancia los Vertientes, 30.12.1981, sbíral R. Kiesling 3356 (neotypus varietatis, SI).

var. ventanicola (Speg.) Kiesling comb. nova
Echinocactus gibbosus D.C. var. ventanicola Speg. An. Mus. Nac. Buenos Aires II (3, 2) : 7, 1903; Echinocactus ottonis Speg., Contrib. flora Sierra Ventana: 27, 1896 (ne Link et Otto, 1827); Echinocactus gibbosus var. nobilis K.Sch., Gesamtbeschreibung: 408, 1898.
Odlišuje se od typu platensis větším počtem trnů: okrajových trnů 9 – 14, uspořádaných do 3 – 6 postranních párů, plus jeden spodní, vzácně jeden další slabě vyvinutý horní; střední trny přímé, 1 – 5, slabě vyvinuté u mladých exemplářů a až 2,5 cm dlouhé u dospělých. Relativně obecný taxon ve skalnatém území exponovaných a vysokých částí Sierra de la Ventana (okresy Tornquist a Saavedra, provincie Buenos Aires).
Vyobrazení: Backeberg C.: Die Cactaceae III: 1753 – 1755, obr. 1683 – 1686; Britton a Rose: The Cactaceae 3:157, obr. 166, 1920; Cabrera a Fabris v Cabrera: Flora Prov. Buenos Aires 4:285, obr. 86, 1965.
Vyšetřovaný materiál: provincie Buenos Aires, okres Tornquist, Sierra de la Ventana: L. Parodi XI – 1932 /BA 6300/: A. Castellanos XII – 1936 /BA 19227/; A.L.Cabrera 4694, 7561, 7563 /LP/ A.L.Cabrera 19621, s H.A.Fabris a Sagastequi, 19: XI – 1968, Abra de la Ventana, bílý květ /neotyp var. LP/.
Poznámky: Druh je blízký Gymn. gibbosum (D.C.) Pfeiff, od kterého se odlišuje svým kulovitým, olivově zeleným nebo poněkud fialovým tělem, svými tenšími trny (jakož i přítomností středních trnů u var. ventanicola), svými četnými současně se vyskytujícími květy, které tvoří věnec kolem temene, menším receptakulem a svými slabě kulovitými, růžově zbarvenými plody.
U Gymn. gibbosum jsou těla obecně stlačená, našedlá nebo poněkud fialová, když jsou silně vystavená slunci, s velmi silnými šídlovitými trny, okrajové trny v menším počtu a vždy bez středních trnů, s jednotlivě vyskytujícími se květy, se silněji prodlouženou semeníkovou oblastí a velkými, obráceně kuželovitými, ojíněnými, olivově zelenými plody.
I když obě variety mají i dobře rozeznatelný vzhled, přísluší jim na základě sympatrického bytí (společného výskytu na stejném území) jmenovaná kategorie, to jest varieta.

Gymnocalycium platense (Speg.) Br. & R. – summary:
The Cactaceae III, 163, 1922
The description = the translation from the Cactacearum Platensium Tentamen, l.c.......
This sort has very complicated history. Spegazzini, young and without experiences, found in 1896 in the Sierra Ventana the plant, which he immediatelly published like Etus. platensis. Prof Schumann had marked it for the synonym of Etus gibbosus. Spegazzini had recognized it and in 1902 he overcombined the plant to Etus gibbosus platensis.
However, he had tried soon to save the taxon and it appeared in 1905 Etus. platensis with four varieties: Etus. platensis typicus, var. quehlianus, var. leptanthus and var. parvulus. Then now known Gymn. quehlianum, leptanthum and parvulum had been presented at that time like the varieties.
Britton and Rose have taken so patched „sort“ and they have added Gymn. stellatum and Gymn. baldianum else like the synonyms. The confusion had been ready. However, it had been caused by Spegazzini, who had sent to New York the photos, which had not been agreeing with the description.
Just Spegazzini responded in Nuevas Notas Cactologicas 1925, who has recognized new sort, and he has also written that Gymn. leptanthum and Gymn. parvulum have been the independent sorts. This work of Spegazzini has not been known in Europe and so we can see even now Gymn. leptanthum with the name Gymn. platense.
Backeberg had been quite mistaken if he has published quite different and more very suspected plant like Gymn. platense (Die Cactaceae, picture 1639).
The plant pictured by Backeberg is probably a form of Gymn. leptanthum with short flower or some hybrid. It is not possible that Schumann had been able to hold the plant like this like the synonym of Gymn. gibbosum.
Roberto Kiesling has studied all old literature and the material in the herbariums. He has studied the sort in the Sierra de la Ventana, the hill round the valley of Vertientes and he has found two types of plants: one type which is agreeing with the original description and it grows with the type also another plant, which is much more numerous and which is mentioned by Spegazzini (1903) like Etus. gibbosus var. ventanicola. It had been found that the typical form had been quite lost in the other finding places, while the spiny form had been still present. It is possible that the typical form has been nearly destroyed by cattle during many years since the time of Spegazzini.
Spegazzini had written several articles about this sort. He wrote in 1925 for the last time in Nuevas Notas Cactologicas about Gymn. platense (Speg.) Br. et R. with the note: „Only in the southern mountains of the province Buenos Aires, like Caramalal, Ventana, Tandil, etc.“ He mentioned no variety, but like the sort Gymn. parvulum (Speg.) Speg. for San Luis and Gymn. leptanthum (Speg.) Speg. for „dry and rocky hills near Cosquin, the province Cordoba.“
Roberto Kiesling has written that the opinions of Spegazzini had been variable. Therefore Kiesling means that it is necessary to hold the original description of the year 1925 and he also mentions two varieties on the finding place today: var platense and he describes ir properly. It belongs to the subgenus of Ovatisemineum after seeds.
var. ventanicola (Speg.) Kiesling comb. nova.
It differs from the type platensis with the bigger number of the spines; marginal spines 9 – 14, arranged into 3 – 6 lateral pairs, and one downward, rarely one poor upward; centrals direct, 1 – 5, poor developed on young plants and to 2,5 cm long at the mature ones. Relatively general in the rocky area in the exponed and high parts of the Sierra de la Ventana (the counties Tornquist and Saavedra, prov. Buenos Aires).
Notes: The sort is close to Gymn. gibbosum (D.C.) Pfeiff, from which it differs with its globukar, olivegreen or rather violet body, thinner spines (also with the occurence of the central spines at var. ventanicola), with its numerous flowers flowering at the same time, which make a wreath round the top, with littler receptaculum, and with its poor globular, pink coloured fruits.
Even if both varieties have well ddifferent habitus, they can be after the base of the sympatric being (the common occurence on the same place) hold only like the varieties..