KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC
HOME PAGE EMAIL

Články a publikace

ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium baldianum (Speg.) Spegazzini

Nuevas Not. Cact. 41. 1925

Basionym: Echinocactus baldianum Speg.
Cact. Plat. Tent. 595. 1905

Popis, překlad latinské diagnózy:
Hybocactus malý, stlačeně kulovitý, tmavě popelavě zelený, 9 – 11 žeber, širokých a zakulacených, s ostrými, poměrně hlubokými podélnými rýhami, silně rozdělených v hrbolce; areoly malé, trnů většinou 5, všechny okrajové, paprskovité, špinavě světle popelavě šedé; květy na temeni vzpřímené, středně velké, vně tmavě modrozelené, holé, řídce šupinaté, šupiny pozvolna přecházejí do purpurově červených okvětních lístků, blizna se 6 krátkými laloky, bílá.
Tuto diagnózu doplnil Spegazzini následujícími údaji (překlad z latiny):
Tělo jednotlivé, 4 – 7 cm v průměru a 2,5 cm vysoké, temeno lehce stlačené a bez vlny, žebra jsou rovná, 5 – 8 mm vysoká a dole 10 – 15 mm široká, zcela rozdělená do 4 – 6 hrbolců, které nejsou symetrické a na spodní straně jsou více méně bradavkovité. Areoly jsou velmi vtisknuté, téměř eliptické, 3 mm dlouhé, 1,5 mm v průměru, 5 – 7 mm od sebe vzdálené. Trnů je 3 – 7, přímé nebo lehce ohnuté, 7 – 12 mm dlouhé, střední trny chybějí. Květy jednotlivé nebo po 2 – 3 téměř z okraje temene vyrůstající, 35 – 40 mm dlouhé, nahé, vně řídce šupinaté a tmavě šedozelené, petály pěkně purpurové nebo růžově purpurové, tyčinky a pestík růžově purpurové, prašníky a blizny bělavě žloutkově žluté.
Pojmenováno po J. Baldim, který finančně podporoval Carlose Spegazziniho.
Tento druh byl v kultuře dlouho úplně neznámý. K tomu přispěla i ta okolnost, že Britton a Rose považovali Etus. baldianus za synonym Gymn. platense. Ve vyobrazení v jejich díle The Cactaceae III sice pod jiným jménem, ale i na černobílé fotografii je patrné, že jde o tmavý květ, tedy nikoliv bílý. Šlo o snímky, které jim poslal Spegazzini a nějakým způsobem pak asi došlo k záměně, která vedla k další řadě následných omylů.
Další nálezy: HV 610 (Hermann Vertongen) Sierra Ancasti, HV 864 El Rodeo; JPR 179/550 (Jaroslav Procházka); LF 73 (Ladislav Fischer) Las Juntas, LF 73a Ancasti; VS 129 (Vladimír Šorma) Cuesta del Portezuello; JO 133 (Josef Odehnal) Sierra Ancasti, JO 295 Ancasti, JO 210 před Icaňo, JO 339 Sierra Ancasti, JO 1064.01 Cuesta de Portezuello, JO 1065/3 na Anquincila, JO 1066/1 El Alto, JO 1073/1 Las Estacias; STO 716 (rakouští gymnofilové) Andalgala Catamarca, STO 473 Anquincila 1.150 m, STO 851 Balcosna, STO 778 Balcosna Sierra Ancasti, STO 638 Cuesta Chica – El Brete, STO 796a El Alto Sierra Ancasti, STO 798 El Alto Sierra Ancasti, STO 359 La Majada 1.250 m, STO 777 La Merced 1.100 m, STO 264 La Merced – Villa Dolores, STO 854 La Puerta; JL 36 (Jacques Lambert) Anquincila; LB 1180 (Ludwig Bercht) Bella Vista, LB 1178 Cuesta del Portezuello, LB 1192 Casa Armada, LB 1179 Cuesta del Portezuello, LB 1197 Anquincila, LB 1209 San José, LB 1223 El Alto; VG 185 (Victor Gapon) Aqua de Las Palomas Catamarca 1830 m, VG 183 Aqua de las Palomas Catamarca; Tom 064/1 Cuesta de Portezuello, Tom 065/1 Sierra Ancasti, Tom 066/3 na Los Morteros, Tom 067/1 na El Alto, Tom 074/1 Las Estacias, Tom 124/1 Las Piedras Blancas, Tom 152/2 Las Juntas.

Gymn. baldianum JO 133, foto Rudolf Frélich
Gymn. baldianum JO 133, foto Rudolf Frélich

Gymnocalycium baldianum kvetoucí skupina
Gymnocalycium baldianum kvetoucí skupina

var. venturii (Frič) Till
KuaS 238, 1972
Basionym: Gymn. venturii Frič, Fričův ceník 1928.

Po svém návratu z Jižní Ameriky nabízel Frič ve svém ceníku 1928 mimo jiné gymnokalycia a též Gymn. venturi jako purpurově kvetoucí denudatus. V nabídce byly semena i semenáčky. Frič popsal rostlinu krátce německy „purpurrot blühende denudatus“, ovšem v tehdejší době šlo o platný popis taxonu.
Backeberg se domníval, že publikace tohoto jména není platná a v časopise „Kaktusář“ roku 1934 publikoval latinskou diagnózu a popis, který vytvořil podle jednoho semenáčku pocházejícího od Friče.
Zde jest Backebergův popis:
Gymn. venturianum (Frič) Backeberg. Kaktusář 61, 1934. (Pojmenování by bylo vhodnější Gymn. venturianum Frič. et Backbg. nebo Frič ex Backbg.). Jednotlivé rostliny tvaru ploché koule, svěže modrozelené barvy, s poněkud proláklým temenem. Žeber je 9 a mají pod areolami výstupky. Okrajových trnů 5, z nichž jeden směřuje dolů, z ostatních 4 na každou stranu po 2, střední trn chybí. Květ má štíhlou trubku až 4 cm dlouhou, vnější okvětní plátky jsou zelenkavě červené, vnitřní krvavě karmínově červené. Květní trubka olivově zelená, opatřená růžovými šupinami. Plod malý, podlouhlý. Pestík a tyčinky jsou žluté.
Domovina: Uruguay (Montevideo). Při tomto popisu Backeberg uveřejnil obrázek rostlinky naroubované na echinopsis.
Hans Till tehdy obhajoval názor na zařazení na úrovni variety takto: Gymn. venturii bývá větší než typ, má silnější hrbolce, velké květy, většinou dvakrát tak velké jako typ, zvonkovité, široce se otevírající. Všechny rostliny, které jsou známy, jsou uniformní, barva květu je krvavě červená, s víceméně fialovým nádechem. Rozdíly od typu jsou očividné, takže bychom tuto formu měli vést odděleně.
Frič prozradil naleziště až po nějaké době v Kaktusáři roku 1932. Podle jeho údajů se na stejném místě vyskytují Gymn. venturii, Parodia sanguiniflora, Chamaecereus grandiflorus. Prý je objevil v horských polohách v provincii Catamarca ve výšce 2.000 m n.m.
Backeberg byl původně přesvědčen, že Frič sám není nálezcem rostliny, semena měl údajně obdržet od Müller-Melcherse a proto měla pocházet z Uruguaye. Je zřejmé, že jde o zavádějící informace.
Barva květu varíruje od purpurově červené po růžově purpurovou. Byly však nalezeny i bíle kvetoucí rostliny. Takové byly nalezeny v importních zásilkách od Fechsera, stejně jako fialově kvetoucí exempláře, všechny však odpovídaly popisu Spegazziniho. Fechser však naleziště neprozradil a tak jsme se tehdy nedozvěděli, zda bíle a červeně kvetoucí formy rostou společně či zda mají oddělená stanoviště, a jestli je Fechser tedy sbíral na různých místech.
Bruno Dölz publikoval v KuaS 1938 článek o Gymnocalycium sanguiniflorum, ve kterém tento taxon označil za synonym Gymn. baldianum. To však nebylo správné. Více informací viz pod Gymn. sanguiniflorum. Rostliny, které nalezl Walter Rausch, prodávané pod polním číslem WR 141 je podle názoru H.Tilla nový druh, stojící blízko Gymn. andreae.
Původní rostliny A.V.Friče byly s malým květem. Dr. Schütz vyslovil domněnku, že velikost květů je záležitostí kultury, ale to nemusí být pravda. Záleží, jaké formy s jak velkými květy se vyskytují na různých stanovištích. Nyní víme, že jednotlivá stanoviště provází konstantní znaky generativních orgánů.
V roce 1992 Ludwig Bercht z Holandska, jeden z badatelů – gymnofilů, znovu navštívil místa známého území rozšíření Gymn. baldianum. Po zpracování a podrobném studiu nalezených rostlin Ludwig Bercht rozdělil nálezy do několika skupin:

  1. Rostliny na náhorní plošině Sierra Ancasti mezi El Alto a Ancasti. Typickým znakem je variabilní barva květů, která přechází až po světle růžovou.
  2. Rostliny v Sierra de Graciana společně s rostlinami od Balcosna ( a El Rodeo?). Typický znak: píchající trny.
  3. Rostliny u Buena Vista a El Alamito. Typická jsou malá těla a velmi světlé trny.
  4. Rostliny v Cuesta u Andalgala.
  5. Rostliny severně od El Alto. Typický znak: bílé květy s červeným jícnem.

Bylo provedeno srovnání se třemi popsanými druhy. Spegazziniho popis se přesně hodí na rostliny, které se skutečně vyskytují v horách severně od Ancasti. Především variabilita barvy květů je výstižná. Že Spegazzini nepozoroval ojediněle se vyskytující střední trny, není tak podstatné.
Jméno Gymn. sanguiniflorum se dobře hodí k rostlinám, které byly nalezeny jižně od Balcosna. Píchající trny jsou velmi charakteristické. Nebylo by překvapením, kdyby tento znak existoval u všech rostlin ze Sierra de Graciana.
Protože Frič pojmenoval své rostliny po jisté osobě z Tucumanu, můžeme si představit, že Gymn. venturianum je identické s rostlinami východně od Andalgala.
Za dobrou varietu můžeme pokládat bíle kvetoucí rostliny severně od El Alto.

Gymn. baldianum (Speg.) Speg. var. albiflorum Bercht
Liší se od typické variety bílým květem. Tělo jednotlivé, později mírně odnožující, zelené až modrozelené, zploštěle kulovité, až 6 cm v průměru. Žeber 9 – 12, přímých, s hlubokými podélnými brázdami, rozdělených hlubokými příčnýmirýhami v silné hrbolky, které jsou pod areolami bradovitě protáhlé. Areoly prohloubené, na hrnolech, s bílou vlnou, později lysé, 2,5 mm dlouhé, 1 mm široké, 10 – 13 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů (5-) 7, rozprostřených, přiléhajících, tenkých, jemných, přímých nebo trochu ohnutých, 6 – 10 mm dlouhých, nažloutle bílých s tmavou bází, později šednoucích. Střední trny chybí. Květy se objevují na mladých areolách, 40 mm dlouhé, bílé se světle červeným jícnem. Otevírají se odpoledne. Nitky tyčinek a prašníky nažloutle bílé, blizny bílé. Plod modravě zelený, vřetenovitý, s ulpívajícím zbytkem květu. Typ semen Serie Baldiana Buxb. (podrod Gymnocalycium = Ovatisemineum (Frič) Schütz), velikosti 1 – 1,5 mm, s arillovým povlakem. Domovina: Argentina, provincie Catamarca, severně od El Alto.
Další nálezy: LB 1232 El Desmonte, LB 1233 El Desmonte, LB 1234 dtto; WP 95-234/497 El Desmonte, WP 95-235/499 El Alto; STO 1444 El Alto; BKS 111 Desmonte; HV 603 El Desmonte; JL 404 Alijilana-El Alto; JPR 177/542 El Desmonte, JPR 178/544 El Alto, JPR 179/650; Tom 070/1 před El Desmonte, Tom 071/1 dtto růž.; JO 1069/1 El Desmonte, JO 1070/1 dtto.

Gymn. baldianum (Speg.) Speg. var. raineri (H.Till) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymn. raineri H. Till, Gymnocalycium (Rakousko) 20 (2) 2007 : 721 – 724
Podle autora popisu je příbuzné s Gymn. baldianum, od kterého se má lišit početným odnožováním a většími šeříkově zbarvenými květy. V kultuře byly údajně pozorovány samčí květy s pylem, samičí rostliny jsou prý v málo početném výskytu. Má jít o lokální populaci v argentinské provincii Catamarca.
Tělo polokulovité, s prohloubeným, slabě otrněným temenem, 60 – 70 mm v průměru, 25 – 30 mm vysoké, ve stáří bohatě odnožující. Mladé rostliny o průměru 20 – 25 mm mají 6 – 8 žeber a 5 – 7 okrajových trnů v areole a jsou při těchto rozměrech již květuschopné.
Kořeny rovnoměrně rozdělené, bez řepovitého kořene.
Epidermis jemně zrnitá, matná, na přírodním stanovišti namodrale šedozelená, v kultuře šedozelená.
Žebra 9 – 11, přímá, na základně 13 – 15 mm široká, 6 – 7 mm vysoká, často hranatá, plus minus hlubokými příčnými zářezy rozdělená do malých, těsně uspořádaných hrbolů s tupými bradami.
Areoly u rostlin v přírodě plus minus prohloubené až nasedlé, kulatější až oválné, asi 3 – 4 mm v průměru s trochou krátké plsti, u kulturních rostlin nasedlé, oválné, 3 x 4 mm v průměru s bohatou bílošedou plstí.
Trny nejčastěji 7, uspořádané paprskovitě do stran a dolů, nepravidelně dlouhé, 7 – 12 mm, nejspodnější pár nejdelší, přímé až mírně zahnuté, někdy mírně pokroucené, šedé, na základně tmavší, k tělu nepřiléhající.
Květy z areol blízko temene, nálevkovité, při vyšších teplotách dokulata zozšířené, jemně šeříkově růžové se zeleným jícnem, pozorovány pouze samčí jedinci. Ovarium u těchto rostlin krátce nálevkovité, 8 – 10 mm vysoké, nahoře 6 – 8 mm široké. Vnější okvětní lístky až 30 mm dlouhé, 7 – 8 mm široké, jemně šeříkově růžové s tmavším středním páskem, dovnitř pozvolna se zkracujícím, vnitřní okvětní lístky 17 – 18 mm dlouhé, 4 – 5 mm široké, jemně šeříkově růžové.
Plody po vyzrání vyschlé, kyjovité, až 20 mm dlouhé, 9 – 10 mm silné, podélně praskající. Semeno kulovité, 1,5 mm v průměru, většinou s povlakem, s jemně zrnitou černou kutikulou, hilo-mikropylární oblast poněkud vnořená, zakulaceně ohraničená, bez elaisomu.
Domovina Argentina, Catamarca, na západní straně Sierra de Graciana, STO 780, kde roste společně s Gymn. x heidiae.
Pojmenováno po Raineru Schmidtovi z německého Essenu.
Na rozdíl od ostatních popisů v rakouském časopisu Gymnocalycium tento popis provází latinská diagnóza omezená na 22 slov, uvedených: „Liší se od Gymn. baldianum......“ a připomínají tak popisy Curta Backeberga v jeho tolik kritizovaném Kakteenlexikonu. Nelze přehlédnout údaje jen o samčích květech a i přes popis semen není popis provázen jakýmkoliv vyobrazením semen či plodu. Samozřejmě popis čnělky chybí. Popis taxonu velmi silně připomíná popis nanejvýš pochybného taxonu Gymn. rauschii, jehož jedinci nejsou schopni vytvořit v kultuře semena i za dnešních technických podmínek a jejich využití člověkem. V mnohých ohledech se oba taxony podobají. Hlavním rozdílem je diferenciace obou taxonů podle pohlavních znaků: Gymn. rauschii má jen samičí květy, Gymn. raineri pravděpodobně jen samčí květy. Pomineme-li i tyto pochybnosti, je zřejmé, že jde o taxon, který v žádném případě nezasluhuje pozici druhu, ale jen variety Gymn. baldianum, a i tak s velmi výraznými rozpaky. Vyobrazení semen a plodu je však nahrazeno fotografií dvojice Schmidt – Till grilující buřty.

Gymn. baldianum var. raineri
Gymn. baldianum var. raineri

Z uvedeného výčtu je patrné, že řada z taxonů jsou nomina nuda anebo mají tak nejasný původ a nedefinovatelný habitus, že do synonymie je nelze zařadit jako oprávněné.

Gymn. baldianum (Speg.) Speg. var. schreiteri (Till) Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymn. schreiteri H. Till, Gymnocalycium 22 (1) 2009, str. 851-856.
Tělo stlačeně kulovité, 36 mm v průměru, 20 mm vysoké s prohloubeným temenem opatřeným mladými trny a s +- rozdvojeným kůlovitým kořenem. Epidermis malozrnitá, matná až mírně lesklá, tmavě zelená. Žebra 7 – 9, až 21 mm široká, na základně stonku zploštělá, vzájemně oddělená +- vlnitými podélnými zářezy, žebra rozdělená mělkými příčnými zářezy na málo vystouplé neforemné hrbolky, které jsou často opatřené jednou nevýraznou bradou. Areoly oválné, lehce vnořené, 3 mm dlouhé, 1,5 – 1,8 mm široké se zcela krátkou bílou vlnitou plstí, která v kultuře déle vydrží.
Trny uprostřed areoly vějířovitě postavené a dolů směřující, většinou 7, oba nejhořejší páry 8 – 10 mm dlouhé, nejspodnější pár nejkratší, často pouze 5 mm dlouhý, přímé až mírně pokroucené, k tělu +- přilehlé, světle žluté s tmavšími špičkami a obvykle také tmavší na základně.
Poupata zpočátku tlustá, kulovitá až slabě zašpičatělá se širokými, tmavě zelenými, růžově lemovanými šupinovými lístky. Květy zvonkovité, po prvním vykvetení uzavřené 55 – 58 mm dlouhé, otevřené 40 – 45 mm v průměru, až hluboko do jícnu tmavě karmínově červené. Semeník obráceně kónický, 26 mm vysoký, na základně 6 mm, na vrcholu 11 mm silný, se skoro trojhrannými, masitými, 7 mm širokými, 5 mm vysokými, široce bíle až růžově lemovanými šupinami, které směrem nahoru přecházejí do až 10 mm širokých a 11 mm vysokých, tmavě zelených, růžově lemovaných vnějších okvětních lístků.
Vnější okvětní lístky 20 – 26 mm dlouhé, 10 mm široké, tmavě karmínově červené s +- širokým tmavým středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky uspořádány někdy ve třech až čtyřech řadách, takže květy vypadají jako poloplné. Lístky první řady lžícovité s menší špičkou 28 mm dlouhé, nahoře 4 – 5 mm široké, na základně 2 mm, následující řady se postupně zkracující, kopinaté, nejvnitřnější kratší a menší, tmavě růžově červené. Nitky 4 – 5 mm dlouhé, červené, primární k blizně přikloněné až přiléhající, sekundární rozprostřené na vnitřní straně jícnu. Prašníky malé, oválné, světle zlatožluté. Čnělka cylindrická, 27 mm vysoká, 1,4 mm silná, karmínově červená. Blizna v uzavřeném stavu 2 mm vysoká, světle zlatožlutá s 8 – 9 malými bliznovými laloky, dosahuje po nejhořejší řadu tyčinek.
Semeník kónický, nahoře 5 mm, na základně 3 mm v průměru, vrchní polovina stěny ovaria červená, směrem dolů přechází do žlutozelené barvy, hustě vyplněný bílými semennými provazci. Plod (suchý) vřetenovitý, 19 mm vysoký, 8 mm v průměru, podélně praskající. Semena kulovitá, potažená kožovitým povlakem, 2 – 2,2 mm v průměru, hilo-mikropylární oblast kulatá, 1,7 mm v průměru, prohloubeně propadlá, lem mírně vyvýšený, bez elaiosomu.
Domovina: Sierra de la Candelaria, hraniční oblast provincií Tucuman a Salta, Argentina, 1.800 (?) až 2.200 m jakož i Sierra de Medina.
Taxon se má dle autora popisu lišit od Gymn. baldianum velkými, kulovitými poupaty, zvonkovitými květy se třemi až čtyřmi řadami okvětních lístků, užším nektariem a dvojnásobně dlouhým semeníkem se zúžením mezi tímto a kalichem.
Rostliny přivezl Alfredo Lau roku 1970, když je dlouho předtím objevil C.R. Schreiter. Lauovy rostliny byly označeny pochopitelně jako Gymn. baldianum s jeho číslem L 439. Autor popisu Hans Till uvádí vzdálenost nalezišť tohoto taxonu a Gymn. baldianum jako více než 100 km. Rozdíly uvedené autorem jsou pro postavení druhu dost pochybné, zúžení mezi semeníkem a korunou je a není, takové zúžení či zaškrcení lze pozorovat i u Gymn. baldianum, délka semeníku také záleží na stáří a vyspělosti jedince. Jako mnohokrát předtím, i zde jde o další „nový druh“ z bezedné studnice dogmat a idejí Hanse Tilla. Uvádím jej zde jako varietu Gymn. baldianum, a to s určitou nadsázkou, i když jde bezesporu o místní formu Gymn. baldianum. Takové rozdíly prostě nejde uznat jako směrodatné pro nový druh.

Gymn. baldianum (Speg.) Speg. - summary:
This sort had been quite unknown in collections for a long time. Also the circumstance, that Britton and Rose had hold Etus baldianus for a synonym of Gymn platense, had contributed to it. However, they published the photo from Spegazzini, which represented their plant of Gymn baldianum. And so Gymn baldianum was pictured in The Cactaceae III, picture No. 178, even if under the incorrect name. And it is very important. It can be seen that one picture is evidently with the dark flower, so not white one.
The other field numbers see the Czech text.

var. venturi (Frič) Till
KuaS 238, 1972
Basionym Gymn venturi Frič
Frič´s price list 1928
After his coming back home from South America Frič had offered in his price list among others gymnocalyciums also Gymn venturi like purple flowering denudatus – seeds and also seedlings. Frič described the plant only shortly „purpurrot blühende denudatus“, but it had been the valid taxon.
Backeberg had believed that the publication had not been valid and published in the journal Kaktusář in 1934 the Latin diagnosis and the detailed description, all on the base of only one specimes originated from Frič. The Backeberg´s desription sounds:
Gymn venturianum (Frič) Backbg.
Kaktusář 61, 1934
Single plants of flat globular shape, fresh bluegreen colour, with rather depressed top. Ribs 9 and they have projections under areoles. Marginal spines 5, one of them is directed downwards, the others of them are directed into sides á 2. Central spine absent. Flower has thin tube to 4 cm long, outer perianths are greenish red, inner ones are blood carmine red. Flower tube olive green, with pink scales. Fruit little, elongated. Pistil and stamens yellow.
Homeland: Uruguay (Montevideo).
The picture of the plant grafted on Echinopsis was published at the same occasion.
Hans Till had given his reason for holding like a variety like this (the translate from German): Gymn venturii is usually bigger than the type, it has stronger protuberances, big flowers, mostly twi times bigger than the type, bell-shaped, broadly opened. All plants which I have known are uniform, the flower colour is bloodred with more or less violet tinge. The differences from the type are obvious so we ought to hold this form separated..
Frič mentioned the homeland only later in Kaktusář, 1932. He had found on the same place Gymn venturii, Par sanguiniflora and Chamaecereus grandiflorus. It had been said in the mountains in the province of Catamarca in the altitude of 2.000 m.
Backeberg had mentioned sooner that Frič had not found the plant himself, it had been said he had got seeds from Müller-Melchers and that it had been a plant from Uruguay. It is evident he had had incorrect information.
Flower colour varies from purplered to pink purple. The white flowered plants had been also found. They had occured in Fechser´s imported plants like also violet flowered plant. All had been agreeing with the description of Spegazzini. Fechser had not mentioned a homeland. We have not known at that time if Fechser had collected both forms on the same place or if they had originated from several finding places.
Bruno Dölz published in KuaS 1938 the article about Gymn sanguiniflorum in which he marked this sort for a synonym of Gymn baldianum. However, it is not correct. More about it see at Gymn sanguiniflorum.
Like white Gymn baldianum found by Rausch and sold under the field number R 141 is a new sort after an opinion of H.Till, which is close to Gymn andreae.
The original Frič´s plants had been with little flowers. The plants with big flowers are evidently for the sake of the culture. It is known that plants make some signs bigger and bigger in a culture. But the culture forms ought not to be crossed with the new imported plants. It has been the opinion of dr. Schütz and we have not known at that time, if the forms with the various lengths of the flowers had grown on the same place or not.
However, it had been the opinion of dr. Schütz. Now, „new“ taxons are described after the futile differences and the flowers are hold like the very constant and now we know that the differences in the flower building depends also after the finding place.
Ludwig Bercht visited many finding places of Gymn. baldianum in 1992, near Ancasti and El Alto, which are agreeing with the description of Gymn. baldianum, the plants with more light flowers had occured near Anquincila. There are the plants with light pink flowers northern of El Alto.
There are the plants with the pricking spines in the Sierra Graciana and also the same plants near Balcosna (and El Rodeo?). For these plants it is very characteristic mark and they suit very well for the name Gymn. sanguiniflorum.
Gymn. venturianum had been described after one person from Tucuman and it is possible to hold for this name the plants originated from the east of Andalgala. Even if these plants have rigid spines, they do not pricken.
We can hold like good variety the plant from the north of El Alto with white flowers:
Gymn. baldianum (Speg.) Speg. var. albiflorum Bercht. It differs from the type with white flowers with pink throat.

Gymn. baldianum (Speg.) Speg. var. raineri (H. Till) I. Milt – summary:
Named after RainerSchmidt from Essen, Germany.
In the difference from the other descriptions in the Austrian journal Gymnocalycium this description appeared with the Latin diagnosis limited to 22 words: „ It differs from Gymn. baldianum.....“ and then it remembers the descriptions of Backeberg in his so much criticised Kakteenlexikon.
It is possible to notice of the data only about the male flowers and even if there is the description of the seed here, any picture of seed or fruit is absent. The description of this taxon reminds very much the description of the very doubtful taxon Gymn. rauschii which is not able to produce seeds in the culture till this time. Both taxa are very similar in many things. It is only one differentiation of both taxa after the generative signs: Gymn. rauschii has only female flowers, Gymn. raineri probably only male ones (therefore it is absent the desription of the style). It is evident that it is the taxon which merits no sort level in any case, however, only the variety of Gymn. baldianum and even with very striking puzzlement. A picture of a seed and a fruit is compensated with the photo of the couple Schmidt – Till grilling hot dogs.

Gymn. baldianum (Speg.) Speg. var. schreiteri (H.Till) I.Milt - summary:
The taxon ought to differ after the author of the description from Gymn. baldianum with big, globular buds, bell-shaped flowers with three to four rows of perianths, narrower nectarium and with two times longer ovary with the narrow between ovary and calyx.
Alfredo Lau brought the plants in 1970 when they had been found by C.R.Schreiter long time ago. The plants of Lau have been comprehensibly marked as Gymn. baldianum with his number L 439. The author of the description Hans Till has mentioned the distance of this taxon and Gymn. baldianum like more than 100 km. The differences mentioned by the author are rather doubtful for sort holding, the narrow between ovary and calyx is – or does not visible, the narrow or throttling is possible to see even on Gymn. baldianum, the length of the ovary depends also on the age and the maturity of the specimen. Like many times before even now it is another „new sort“ from the bottomless well of dogmas and ideas of Hans Till. I mention it here like a variety of Gymn. baldianum, also with some exaggeration, even it is indisputably a local form of Gymn. baldianum. It is not possible to recognize the differences mentioned here for a new sort.

Gymnocalycium marianae Perea, Ferrari, Las Peňas et Kiesling

KuaS 60, 2009, č. 2, str. 35 – 42.

Tělo jednotlivé, kulovité až zploštělé, až 6 cm vysoké a 11 cm v průměru, epidermis tmavě zelená. Žebra 13 – 16, na základně až 13 mm vysoká a 11 mm široká, rozdělená příčnými zářezy na zašpičatělé hrbolce, které vyčnívají pod areolami. Areoly 4 – 6 (- 10) na 1 žebru, 5 mm dlouhé a 3 mm široké, v mládí s bíložlutou vlnou, později šedé a málo vlnaté.
Trny tuhé, načernalé až šedé s tmavší základnou; okrajové trny 5 – 11 (2 – 5 párů směřujících do stran, jeden trn směřující nahoru), 1,5 – 2,0 mm dlouhé, někdy kratší, přímé nebo zahnuté, vzácně zvlněné. Střední trn 0 – 1, až 2,5 mm dlouhý, přímý.
Kořen řepovitý, až 3 mm dlouhý a 2 cm v průměru, s početnými bočními vláknitými kořínky.
Květy v blízkosti vrcholu, často vyrůstající zároveň v kruhu, zvonkovité, 3,5 – 5,0 cm dlouhé a 3 – 5 cm v průměru, doširoka otevřené. Perikarpel zevně matně zelený se zaoblenými šupinami a širokými bílými okraji, šupiny asi 5 mm dlouhé, v horní části se náhle zvětšují až na 1 cm délky. Vnější okvětní lístky zelené s bělavými okraji, náhle se zvětšující a přecházející do vnitřních okvětních lístků, 1,5 – 2,0 cm dlouhé a 0,5 – 0,7 cm široké, lopatkovité, mírně zašpičatělé, červené až magentově červené, růžové až oranžové, s mírnými rozdíly; barva některých květů se mění s přibývajícími dny po rozkvětu; květy se otevírají ve větším počtu ve stejnou dobu. Nektarium asi 2 mm dlouhé, tyčinky do stran zahnuté, 15 mm dlouhé, nitky červené, prašníky žluté, rozdělené do dvou sérií – jedna na vrchním okraji, druhá série je početnější a spirálovitě uspořádaná ve vnitřní části receptakula. Semeník obrráceně kuželovitý, 6 mm dlouhý a 4 mm v průměru. Čnělka cylindrická, červená, 15 mm dlouhá, blizna 4 mm dlouhá, žlutá, s 9 bliznovými laloky; tyčinky dosahují až do její poloviny.
Semena kulovitá, nahoře useknutá, 1,2 – 1,5 mm dlouhá a široká. Hilo-mikropylární oblast vejčitá, středová, nezapuštěná. Testa černá, zvrásněná, s nahnědlou loupající se kůží.
Domovina: Argentina, provincie Catamarca, department Andalgala, nadm. výška 1.800 m.
Autoři popisu srovnávají nový druh s Gymn. baldianum i podle počtu chromozomů všelijakými vědeckými methodami, které nám zde mnoho neřeknou. Areály obou druhů se prý neprolínají, ale jen stýkají. Červený květ nového druhu má být větší. Nepochybuji o tom, že taxon bude brzy přepracován na poddruh Gymn. baldianum v rámci rakouské dlouhotrvající akce „Však my všechne předěláme!“

Gymn. marianae Perea, Ferrari, Las Peňas et Kiesling – summary:
The authors of the description have compared the new sort with Gymn. baldianum even as to the number of chromosome by the various scientific methods which are not for us here so explaining. It has been written that the areas of both sorts are not penetrating but only connecting. The red flower of the new sort is bigger. I am not in doubt that this taxon will be soon overcombined to the subspecies of Gymn. baldianum in the long-lasting Austrian action „We will overmake everything!“