KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC
HOME PAGE EMAIL

Články a publikace

ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM

Gymnocalycium pugionacanthum Backbg.

Kakteenlexikon, 172, 1966.

Synonym: Gymnocalycium catamarcense Till et W. Till fa. belense Till et W. Till
Gymnocalycium (Rakousko) 8 (1), 1995.

Tělo jednotlivé, polokulaté, pozorovány rostliny až 10 cm v průměru, sytě modrozelené. Žebra asi 10, s tenkými příčnými rýhami, až 2,5 cm široká, 8 mm vysoká.
Okrajové trny velmi tuhé, téměř přilehlé, 4 pára směřující doprava a doleva, jeden trn směřující dolů, všechny 10 – 20 mm dlouhé, poněkud stisknuté, v mládí černé, později popelavě šedé, nahoře ještě černé. Bez středního trnu.
Květ 4 cm dlouhý, 4,5 cm v průměru. Trubka jen 1,5 cm dlouhá; sepály olivově zelené, bíle lemované, s červenou špičkou; petály světle šedavě krémově bílé, vnitřní základna nahnědle růžová, vnější velmi růžová. Tyčinky s pylem nebo bez něho růžové. Vykvetl zde koncem dubna.
Domovina: Argentina, provincie Catamarca, Cuesta de Belen.

Rostliny tohoto taxonu poprvé zaslal argentinský lovec kaktusů Fechser importérské firmě Uhlig v Německu asi roku 1965 a tam je také viděl Curt Backeberg, který je pak popsal v jeho díle Kakteenlexikon, kde je také fotografie velmi krásné rostliny. Někteří gymnofilové označili poupata ve „tvaru hlav hadů“. Opět zde musíme upozornit, že jde o zavádějící informaci – základních tvarů hlav hadů je sedm, a každá jiná. Hans Till v rakouském Gymnocalycium 1989 uveřejnil zozšířený popis, ovšem vycházel z rostlin z provincie La Rioja, tedy z příbuzenského okruhu Gymn. nidulans. Další výzkumy i našich gymnofilů v terénu tuto skutečnost potvrdily – rostliny z La Rioja, od Anillaco, jsou formami Gymn. nidulans. I výsevy těchto rostlin nás mohou zmást: prvních několik let rostou semenáčky velmi zvolna a vypadají jako Gymn. pugionacanthum. Po pěti až sedmi letech (roubovanci dříve) zásadně mění charakter otrnění a stávají se typickými formami Gymn. nidulans. Těmto údajům odpovídají nálezy „Gymn. pugionacanthum“ LF 27 a VS 52 Anillaco, La Rioja, správně Gymn. nidulans, a nález rakouských gymnofilů STO 1351 Anillaco, tentokrát již správně pojmenovaný Gymn. nidulans. Gymn. pugionacanthum též odpovídají rostliny od Hanse Tilla „Gymn. pugionacanthum z typické rostliny HT 622“, které opět nemají nic společného s okruhem Gymn. nidulans.
Další nálezy: STO 630 Belen – Cuesta de Belen Catamarca, STO 238 Chumbicha; RF 247 Belén-Tinogasta; P 72 Andalgala, P 72a z vyšších poloh; MT 06-026 Belen-Andalgala, MT 06-027 dtto, MT 07-255 Belen, MT 07-256a Belen, MT 07-256b Belen, MT 07-257 Questa de Belen, MT 07-258 dtto; MS 246 Belen-Tinogasta; a řada dalších označovaných jako Gymn. catamarcense belense.
Sem patří i následující taxon, původně popsaný jako forma Gymn. catamarcense:

Gymn. pugionacanthum Belen, foto Ch
Gymn. pugionacanthum Belen, foto Ch

Gymn. pugionacanthum Belen, foto Ch
Gymn. pugionacanthum Belen, foto Ch

Gymn. pugionacanthum Belen, foto Ch
Gymn. pugionacanthum Belen, foto Ch

Gymn. pugionacanthum duplexispinum
Gymn. pugionacanthum duplexispinum

Gymn. pugionacanthum typ HT 622
Gymn. pugionacanthum typ HT 622

Gymnocalycium pugionacanthum Backbg. var. montanum (Till & W. Till) Milt
Cactaceae etc 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymnocalycium catamarcense Till et W. Till fa. montanum Till et W. Till
Gymnocalycium (Rakousko).
Liší se od typu otrněním, kterým více zakrývá tělo rostliny. Vyskytuje se v argentinské provincii Catamarca, poblíž Los Nacimientos a poblíž Farallon Negro.

Gymn. pugionacanthum montanum GN
Gymn. pugionacanthum montanum GN

Gymn. pugionacanthum montanum STO 163
Gymn. pugionacanthum montanum STO 163

Gymn. pugionifer nom. nud.
Velmi krásné rostliny rozšiřované v sedmdesátých letech. Podle Hanse Tilla jde o Backebergovo Gymn. hybopleurum var. euchlorum. Pěkná forma Gymn. pugionacanthum, původ jména neznám.

Gymn. pugionifer
Gymn. pugionifer

Gymn pugionacanthum var. stejskalii Milt
Cactaceae etc. (Slovensko), 2017/2, str. 68 - 69
Kořeny: hlavní kořen hlavní rostliny řepovitý, s laterálními tenkými kořeny, každá další hlava vytváří vlastní mírně řepovitý protáhlý kořen s jemnými bočními kořáními.
Tělo ploše kulovité, ve stáří mírně sloupovité, silně odnožující a tvořící skupiny až 30 hlav od základny hlavního stonku. Hlavní stonek až 12 cm v průměru, 8 cm vysoký, olivově zelený až ( světle) šedozelený, temeno proláklé, otrněné. Žebra v počtu 14 až 22, nahoře 1 cm, u základny 2 cm široká, rozdělená souvislými jen mírně zvlněnými podélnými zářezy, nahoře 5 mm vysoká, dole 2 – 3 mm vysoká, rozdělená do jen mírně vystouplých hrbolců, pod areolami někdy bradovité výčnělky, u některých jedinců až v podobě nosu. Areoly 1 – 1.5 cm od sebe vzdálené, nejprve s nažloutlou plstí, později šedé a olysalé, podlouhlé, 2 – 3 mm dlouhé.
Trny většinou v počtu 5, 0,5 – 1,5 cm dlouhé, mírně od těla odstávající, špičky zpět k tělu přihnuté, 2 páry do stran a 1 samotný trn dolů směřující, horní pár směřující mírně nahoru, spodní pár mírně dolů, nové trny světle hnědé, brzy rohově šedé.
Květy z vrcholu, 3,5 – 4 cm dlouhé, rozevřené 4,5 – 5 cm v průměru, široce nálevkovité, perikarp 1 – 1,2 cm dlouhý, velmi tmavě zelenopurpurový, šupiny s purpurovým středem, bílorůžově lemované, přecházející do vnějších okvětních lístků; přechodné okvětní lístky 6 – 8 mm široké, 5 – 10 mm dlouhé, s tmavě olivově zelenými středy, světle purpurově lemované; vnější okvětní lístky až 1,7 cm dlouhé, 3 – 5 mm široké, vrcholy zakulacené, zevně s tmavě olivovým středním páskem a růžově lemované, na vnitřní straně růžové s tmavě růžovou špičkou. Vnitřní okvětní lístky až 2 cm dlouhé, 2 – 5 mm široké, zakulacené, zevnitř se středním propadlým žlábkem, bílorůžové se středním růžovým páskem. Receptakulum karmínové, ovarium bílé vyplněné bílými zárodky. Tyčinky bohaté, 3 – 8 mm dlouhé, všechny nakloněné ke středu květu nad bliznu a bliznu až o 12 mm převyšující, jen několik tyčinek pod bliznou, nitky karmínově růžové, prašníky světle okrové, čnělka 1 cm dlouhá, bílá, blizna 2 – 3 mm v průměru, zelenobílá.
Plod modrozelený, ojíněný, široce vřetenovitý, se zaschlým zbytkem květu, 2 – 2,5 cm dlouhý, až 1,5 cm široký.
Domovina: Argentina, prov Catamarca, Andalgala, ve vyšších polohách.
Holotypus hic designatus: Hortus Miltianus Nr 900 e seminibus enatus P 72.
Liší se od typu druhu stonkem tvořícím velké skupiny hlav, jednotlivé hlavičky mají již od raného věku početná žebra s početnými areolami a kratšími trny.
Pojmenováno po Vratislavovi Stejskalovi (*1.8.1925) z Týnečka u Olomouce, zasloužilém a dlouholetém členu olomouckého kroužku, k jeho nezdolnému životnímu jubileu, a za jeho dlouholetou nezištnou činnost pro olomouckou organizaci kaktusářů, při které stál a pro kterou pracoval i v těch nejtěžžích chvílích.

Gymn pugionacanthum v stejskalii
Gymn pugionacanthum v stejskalii

Gymn pugionacanthum v stejskalii
Gymn pugionacanthum v stejskalii

Gymn pugionacanthum v stejskalii
Gymn pugionacanthum v stejskalii

Gymn. pugionacanthum – the comment:
The plants of this taxon were sent at first by the argentinian cactus hunter Fechser round 1965 to the importing firm of Uhlig in Germany and also Curt Backeberg saw them there and he described it then in his book Kakteenlexikon, where it is also the photo of very beautiful plant. Some gymnofils mark the bud shape like „snake heads“. We must call the readers attention again that it is very bad information – the number of the basal shapes of the snake heads is seven, and each very different. Hans Till in the Austrian Gymnocalycium 1989 published the enlargered description, however, he has used the plants from the province of La Rioja, then from the affinity of Gymn. nidulans. The next observations even of our gymnofils in the nature acknowledged this reality – the plants from La Rioja, from Anillaco, are forms of Gymn. nidulans. The seedlings of these plants can also mistake us: several first years seedlings grow very slowly and they look like Gymn. pugionacanthum. They change the character of the spination very much after five or seven years (grafted plants sooner) and they become the typical Gymn. nidulans. To this data it corresponds the finds „Gymn. pugionacanthum“ LF 27 and VS 52 Anillaco, La Rioja, correctly Gymn. nidulans, and the find of the Austrian gymnofils STO 1351 Anillaco, in this case already correctly named Gymn. nidulans. It corresponds to Gymn. pugionacanthum also the plants from HansTill „Gymn. pugionacanthum from the typical plant HT 622“, which have again nothing to do with the affinity of Gymn. nidulans.
There belong some other field numbers here which have been formerly marked like Gymn. catamarcense belense.
The following taxon belong to this group, originally described like the form of Gymn. catamarcense:
Gymn. pugionacanthum Backbg. var. montanum (Till & W. Till) Milt
Basionym: Gymn. catamarcense Till & W. Till fa. montanum Till & W. Till.
It differs from the type with the spination which covered the body much more. It occurs in the argentinian province of Catamarca, near Los Nacimientos and near Farallon Negro.
Gymn. pugionifer nom. nud.
Very nice plants spread in the seventies. It is Backeberg´s Gymn. hybopleurum var. euchlorum after Hans Till. Very beautiful form of Gymn. pugionacanthum, I do not know the origin of the name.
Gymn. pugionacanthum Backbg. var. stejskalii Milt nom. prov.
Roots: The main root beetshaped with lateral poor roots, every another head makes own rather beet root with thin lateral roots.
Stem flatly globular, rather columnar when old and making clusters of to 30 heads of the base of the main stem. The main stem to 12 cm in diameter, 8 cm high, olive green to (light) graygreen, top pressed, spined. Ribs 14 to 22, broad 1 cm at the top, 2 cm at the base, divided by continuous, only rather corrugated lengthwise cuts, 5 mm high at the top, 2 – 3 mm high at the base of the stem, divided into only slightly prominent tubercles, under areoles sometimes chin-shaped protrusions, on some specimens the shape of a nose. Areoles 1 – 1,5 cm apart, with yellowish felt at first, later gray and (half-) bald, oblong, 2 – 3 mm long.
Spines mostly 5 in number, 0,5 – 1,5 cm long, slightly outstanding off the body, points pressed back to the stem, 2 pairs to sides and 1 spine down directing, the upper pair slightly up directing, to lower pair slightly down directing, new spines light brown, soon horn gray.
Flowers from the top, 3,5 – 4 cm long, opened 4,5 – 5 cm in diameter, broadly fullelform, pericarpel 1 – 1,2 cm long, very deep green-purple, scales with purple middle, white-pink margined, becoming to outer perianths; intermediate perianth leaves 6 – 8 mm broad, 5 – 10 mm long, with deep olive green strips, light purple margined; outer perianths to 1,7 cm long, 3,5 mm broad, tops rounded, with deep olive central strip on outer side and pink margined, pink in inner side with deep pink top. Inner perianths to 2 cm long, 2 – 5 mm broad, rounded, in inner side with central pressed groove, white-pink with central pink strip. Receptaculum carminered, ovary white wulled by white embryums. Stamens rich, 3 – 8 mm long, all leant towards the middle of the flower above the stigma and they are to 12 mm higher than the stigma, only several stamens under the stigma, filaments carmine pink, anthers light ocker; style 1 cm long, white, stigma 2 – 3 mm in diameter, green-white.
Fruit bluegreen, like hoarfrosted, broadly spindleform, with the dry rest of the flower, 2 – 2,5 cm long, to 1,5 cm broad.
Homeland: Argentina, the province of Catamarca, Andalgala, in higher altitudes.
It differs from the type of Gymn. pugionacanthum by the body making big groups of heads, single heads have already since young age numerous ribs with numerous areoles and shorter spines.
Named in the honour of Mr Vratislav Stejskal (*1.7.1925) from Týneček near Olomouc, Moravia, Czech Republic, who is meritorious and long-years member of the cactus club Olomouc. The taxon is described to the opportunity of his life jubilee and to his long-year doing for our club.