KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC
HOME PAGE EMAIL

Články a publikace

ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM

Gymnocalycium carminanthum Borth & Koop

Kakteen und andere Sukkulenten 73 – 74, 1976

Kořeny: více krátkých, řepovitých provazců. Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité, temeno vtisklé, pokožka matně modrozelená až šedozelená, hrubě zrnitá; průměr až 10 cm, výška 55 mm. Žebra 6 – 11, svislá a plochá; jen v blízkosti temene jsou pod areolami bradovité hrbolce. Příčné zářezy zasahují jen přes asi jednu třetinu šířky žebra. Žebra u základny jen asi 25 mm široká. Areoly jsou poněkud zapuštěné, oválné, s krátkou a hrubou plstí, která je na mladých areolách nažloutlá, na starších špinavě šedá; 6- 7 mm široké.
Okrajové trny (5 - ) 7 (- 9), drsné a tuhé, na průřezu oválné, nikoliv kulaté, na horní straně je hranaté žebro, jemně šupinaté; trny uspořádány v párech, směřují nahoru nebo dolů, nejspodnější trn je svislý a směřuje dolů. Všechny trny přihnuty k tělu, pevně přiléhající, jen zřídka mírně odstávají; špinavě růžové až někdy světle šedé, při rašení dole oranžové, nad tím červenohnědé, přecházející do hnědé a šedé; délka 15 až někdy maximálně 25 mm. Střední trny zpravidla chybí; velmi zřídka se objevují při horním okraji areoly 1 – 2 rovněž hrubé a šídlovité, ale ne hranaté trny, víceméně nahoru směřující a zahnuté, 8 – 12 mm dlouhé (někdy jsou však velmi dlouhé, například až 32 mm u jednoho jedince o průměru 80 mm).
Květy vyrůstají z areol blízko temene z husté vlny, široce zvonovité, průměr nejvíce 58 mm, trubka nejvíce 45 mm. Semeník zploštěle kulovitý, horní strana zapuštěná; zevně zelený, až 7 mm v průměru a až 8 mm vysoký. Perikarpel široce džbánovitý, zevně trochu tmavěji a leskleji zbarvený než pokožka stonku, průměr až 12 mm, až 12 mm vysoký; šupiny široce zaoblené a masité, světle zelené, s kožovitým bělavým okrajem a červenou špičkou. Receptakulum uvnitř karmínové, zvenku modrozelené až olivově zelené, lesklé, až 25 mm v průměru, délka 16 – 18 mm; šupiny jako na perikarpu, ale větší a kopisťovité, zelené, s růžovým okrajem. Vnější okvětní lístky kopisťovité, zaoblené až tupě zašpičatělé, s růžovým okrajem, světleji karmínově červené, směrem ke špici zelenkavé až olivově zelené, prosvítající, zvenku se zelenkavým nebo olivově zabarveným středním proužkem; střední lístky široce kopinaté, tmavěji karmínové, matně hedvábné, neprůsvitné, s velmi tmavým karmínově červeným středním proužkem, až 25 mm dlouhé a 7 mm široké. Nejvnitřnější okvětní lístky úzce kopinaté, jinak jako střední, až 23 mmdlouhé, až 7 mm široké. Primární tyčinky vyrůstají ze základny, vedoucí ke čnělce, pak zahnuté směrem vzhůru; sekundární tyčinky rozmístěnypo celém receptakulu, ohnuty dovnitř; všechny tyčinky šarlatově červené, až 11 mm dlouhé. Prašníky podlouhlé, bělavé, 1,3 – 1,4 mm dlouhé, 0,4 – 0,5 mm široké. Čnělka cylindrická, nahoře poněkud silnější, dole karmínová, nahoře více rumělkově červená, 2 mm silná, bez blizny 12 mm dlouhá. Devítilaločná blizna žlutá, laloky až 5 mm dlouhé. Semenná poutka vyplňují celé ovarium.
Plod hruškovitý, tmavě až olivově zelený, až 10 mm v průměru, otevírající se podélně od základny. Semena asi 1 mm velká, obráceně pytlovitá; testa matná, černá, dosti hrubě bradavčitá; hilum vtisklé, na základně velmi silně zahnuté, houbovité, nažloutle hnědé, se širokou vypouklinou.
Domovina: Argentina, Catamarca, Sierra de Ambato, 1.8OO m n.m.
Tento taxon našel jako první Hans Borth a označil rostliny polním číslem BO 130. Popis je jedním z prvních, kde je vyobrazeno více jedinců pro vykreslení variability druhu. Povšimneme-li si však údajů v popisu trnů, uvedené barvy jako „oranžové“ či „špinavě růžové“ u těchto rostlin sotva spatříme, i když jsou trny při rašení krásně zbarvené od medově žluté přes jantarovou po zářivě žlutohnědou. Další semena se k nám dostala od manželů Jörga a Brigite Piltzových z jejich prvních cest v letech 1977 – 1978. Pěstování nečiní potíže a rostliny s květy jsou ozdobou každé specializované sbírky. Od blízkého Gymn. tillianum se liší hlavně většími, karmínově červenými květy. Semena Gymn. carminanthum a Gymn. tillianum jsou si velmi podobná a sotva je od sebe můžeme odlišit, takže bychom mohli uvažovat i o kombinaci Gymn. tillianum subsp. carminanthum. Naopak Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí novou kombinaci: Gymn. oenanthemum ssp carminanthum (Borth & Koop) H. Till comb. nov. – zcela nepochopitelná kombinace, zvláště pak, když stále není jasné co je vlastně Gymn. oenanthemum.
Další nálezy: STO 854 La Puerta, STO 259 El Rodeo, STO 791 Los Angeles, STO 299 El Rodeo, STO 792 Los Angeles, STO 783 El Rodeo, STO 366 dtto, STO 785 dtto; JS 158 Los Angeles; LF 74 Los Angeles, LF 75 dtto; Sl 34A Los Angeles, Sl 39a El Rodeo; HV 611 Cuesta de los Angeles; P 133 Sierra Ambato; Bo 130; GN 460/1471 Los Ang.; Jo 861.01 Los Angeles, JO 862.01 dtto, JO 1120.04 dtto, JO 1118/1 Las Juntas, JO 1120/1 nad Los Angeles; Tom 125/1 Las Juntas, Tom 127/1 nad Los Angeles, Tom 128/4 nad dtto.

Gymn. carminanthum
Gymn. carminanthum

Gymn. carminanthum P 130, foto V. Polášek
Gymn. carminanthum P 130, foto V. Polášek

Gymn. carminanthum Borth & Koop var. montanum Slaba
Kaktusy 1999
Stonek jednotlivý, ploše kulovitý, převážně až asi 50 mm, vyjímečně až 80 mm v průměru. Pokožka tmavá, modravě zelená, matná. Žebra široká, max. okolo 10 mm, rozdělená příčnými zářezy na malé hrbolce o velikosti asi 10 x 10 mm. Areoly šedě plstnaté, až 7 mm dlouhé a 5 mm široké.
Trny 5 nebo 7 v areole, ve 2 nebo 3 párech, do strany rozložené a 1 trn směřující dolů, mírně obloukovitě vyhnuté a od stonku odstávající, hnědavě oranžové, až okolo 20 mm dlouhé.
Květ 30 – 40 mm v průměru, okolo 20 mm dlouhý; okvětní lístky zpočátku karmínově červené, ke konci kvetení přecházející ve vínově červenou.
Plod kulovitý, modrozelený, matný, okolo 6 mm v průměru a dlouhý. Semeno asi 1 mm dlouhé, 0,8 mm v průměru, matné, testa bradavičnatá, černá, hilum s nevýraznou žlutobílou obrubou.
Typová lokalita: Argentina, Catamarca, Sierra de Ambato, na hřebenech hor, severovýchodně od Los Angeles, 2.600 m n.m.
Liší se od Gymn. carminanthum velikostí stonku – var. carminanthum 10 – 15 cm v průměru, var. montanum 5 – 8 cm v průměru, barvou pokožky, která je na rozdíl od var. carminanthum tmavší a modravě zelená, žebry a hrboly, žebra u var carminanthum jsou až 20 mm široká a hrboly velké 20 x 20 mm, zatímco u var. montanum jsou žebra jen až 10 mm široká a hrboly 10 x 10 mm. Otrnění je u var. carminanthum výrazně přihnuté k tělu, u var. montanum jsou trny na temeni odstávající. Květy jsou u var. carminanthum okolo 50 mm v průměru a 45 mm dlouhé, u var. montanum okolo 35 mm v průměru a 20 mm dlouhé. Plody jsou u var. carminanthum 10 mm v průměru a dlouhé, u var. montanum 6 mm v průměru a dlouhé. Var. carminanthum se vyskytuje v nadmořských výškách do 2.000 m (1.300 – 2.000 m), var. montanum na hřebenech nad 2.600 m.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí novou kombinaci: Gymn. tillianum ssp montanum (Slaba) F. Berger. Nad takovou kombinací mi již nezbývá nic než kroutit hlavou. ………o pár měsíců později: Gymn. tillianum Rausch ssp montanum (Slaba) F. Berger comb. et stat. nov. Gymnocalycium (Rakousko) 22 (2) 2009 str. 866. – Britský botanik Graham Charles překombinoval tento taxon pod Gymn. oenanthemum, a rakouský gymnofil Franz Berger uvádí: „…eine Ansicht der wir hier nicht folgen.“ (=názor, který zde nebudeme následovat). A nakonec proč ne? A jelikož zase my nemusíme následovat názor milého pana Bergera, nechávám zde taxon Gymn. carminanthum v. montanum tak, jak jej popsal dr. Rdolf Slaba.
Další nálezy: Sl 35A Los Angeles 2600 m; STO 1283 hřbitov Los Angeles; LF 74a L.A. 2500 m; Tom 127/2 nad L.A; JO 1120/2 dtto.

Gymn. carminanthum montanum
Gymn. carminanthum montanum

Gymn. carminanthum – summary:
Hans Borth has found this taxon like the first and he has marked it with the field number BO 130. The description is added with more pictures of the variable specimens. However, if we notice the data in spines description, we can hardly see mentioned colours like „orange“ or „dirty pink“, even if the spines in growing are nice coloured from honey yellow through jantar to shiny yellowbrown. Another seeds came into our collections from Brigitte and Jörg Piltz of their first trips in 1977 – 1978. Growing is without problems and the flowers are the ornaments of each collection. It differs from related Gymn. tillianum mainly with bigger, carminered flowers. Seeds of Gymn. carminanthum and Gymn. tillianum are very similar themselves and we can hardly differentiate them so we could think to a combination Gymn. tillianum subsp. carminanthum. On the other hand Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 mentioned new combination: Gymn. oenanthemum ssp carminanthum (Borth & Koop) H. Till comb.n. – quite incomprehensible combination, especially if it is still not properly known what is in fact Gymn. oenanthemum.
Gymn. carminanthum var. montanum
It differs from Gymn. carminanthum with the size of the stem – var. carminanthum 10 – 15 cm in diameter, var. montanum 5 – 8 cm in diameter; with the colour of the epidermis, which is deeper and bluish green in difference from var. carminanthum; with ribs and protuberances, ribs are at var. carminanthum to 20 mm broad and protuberances 20 x 20 mm big, while ribs at var. montanum only to 10 mm broad and protuberances 10 x 10 mm. The spination is at var. carminanthum strikingly curved to the body, spines at var. montanum are outstanding on the top. The flowers are at var. carminanthum about 50 mm in diameter and 45 mm long, at var. montanum about 35 mm in diameter and 2O mm long. The fruits at var. carminanthum are 10 mm in diameter and long, at var. montanum 6 mm in diameter and long. Var. carminanthum occurs in the altitude to 2.000 m (1.300 – 2.000m), var. montanum on the crests over 2.600 m.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 mentioned new combination: Gymn. tillianum ssp montanum (Slaba) F. Berger. To see this combination one can only turn one´s head. ….several months later: Gymn. tillianum Rausch ssp. montanum (Slaba) F. Berger comb. et stat. nov. Gymnocalycium (Austria) 22 (2) 2009 page 866. British botanist Graham Charles has overcombined this taxon under Gymn. oenanthemum, and the Austrian gymnophil Franz Berger mentioned: „…eine Ansicht der wir hier nicht folgen.“ (=the opinion which we will not follow). Well, why not? And on the other hand if we need not follow the opinion of dear Mr. Berger, I let the taxon Gymn. carminanthum v. montanum here in the way how it had been described by dr. Rudolf Slaba.

Gymnocalycium oenanthemum Backbg.

Blätter für Kakteenforschung 1934

Tělo jednotlivé, matně světle šedozelené, asi 11 žeber až 2 cm širokých, ostrá zadní hrana, nad areolami vystouplé hrbolce, pod nimi ostrá příčná rýha.
Okrajové trny 5, průsvitné, šedé, málo zahnuté, na úzkých podlouhlých šedých areolách.Vlna areol žlutavá. Střední trn chybí.
Květy svítivě vínově červené, velké, až 5 cm dlouhé, šupiny růžově lemované. Plod světle zelený, mírně ojíněný.
Domovina: Argentina, Mendoza.
Autor popisu Backeberg pravděpodobně rostlinu koupil v Argentině a údaje o nalezišti čas od času měnil, a ani dnes ještě nikdo neví, kde vlastně rostlina rostla, nebo zda jde o kultivar vypěstovaný v Jižní Americe. Backeberg sám napsal, že barva květu může varírovat až po temně lososovou. Ritter ve svém díle Kakteen in Südamerika uveřejnil fotografii domnělého Gymn. oenanthemum s jeho číslem FR 437. I z dalších nálezů označených původně jako Gymn. oenanthemum se vždy vyklubalo něco jiného. Variabilita jedinců v kultuře je pochopitelná, protože od roku popisu, tedy 1934, nebyly rostliny ani semena dovezeny. Jedinci mají občas i střední trny a dá se předpokládat, že variabilita rostlin se bude s přibývajícím časem zvyšovat.
Dr. Rudolf Slaba v českém časopisu Kaktusy 2011 číslo 2, strany 39 – 44, se věnuje tomuto taxonu a za Gymn. oenanthemum považuje Gymn. carminanthum popsané Borthem a Koopem v KuaS-u roku 1976. Tuto kombinaci navrhli angličtí taxonomové Hunt, Taylor a Charles v The New Cactus Lexicon 2006. Základním kamenem k této synonymii je skutečnost, že Gymn. oenanthemum Backbg. nebylo od popisu v BfK (Blätter für Kakteenforschung) roku 1934 znovu nalezeno, a tak někteří dnešní znalci rodu tvrdí, že jde o Gymn. carminanthum. Nevím nevím, zda je takové srovnání správné, a dost a dost o tom pochybuji. Dle mého názoru tato synonymie není to „pravé ořechové“. To však za toho předpokladu, když budu s Gymn. carminanthum srovnávat rostliny Gymn. oenanthemum skutečně sensu Backeberg, tak jak odpovídají nejen jeho popisu, ale i vyobrazení a také rostlinám původem od Backeberga. Sem již nepatří rostliny pěstované jako Gymn. oenanthemum v některých českých sbírkách, které se již blíží jak tělem, otrněním, tak i květy Gymn. carminanthum. Staré Bakovo oenanthemum má tělo světleji zelené, tak jak je přesně uvedeno v popisu matně světle šedozelené, zdaleka nemá tak tmavé tělo jako Gymn. carminanthum, otrnění je zcela jiné než jaké má Gymn. carminanthum. Květy Gymn. oenanthemum jsou popsány jako svítivě vínově červené, záleží také na tom co tím autor Bak myslel, všelijakých červených vín je řada odstínů a také záleží kolik vína při popisu vypijete, ovšem jedinci Gymn. oenanthemum sensu Backbg. měly květy vždy světle růžové, stárnoucí květy přecházejí do křídově růžové (pastelově růžové), a s uváděným odstínem u Gymn. oenanthemum „temně lososovou“ se u Gymn. carminanthum nebo Gymn. tillianum vůbec nesetkáte, zato na druhé straně se nikdy nesetkáte u Gymn. oenanthemum s karmínově červenou barvou jako u Gymn. carminanthum a již vůbec ne s krvavě nebo tmavě červenou jako u Gymn. tillianum. Považuji za typickou formu Gymn. oenanthemum sensu Backeberg odpovídající i vyobrazení v BfK rostliny pocházející ze sbírky Ferdinanda Plesníka v Olomouci a je mým nedostatkem který musím napravit - vybavit tuto práci tímto snímkem. Zatím se můžete na takovou typickou rostlinu podívat na snímku „Gymn oenanthemum 3 květy na 1 rostlině……“ kde je „Gymn oenanthemum Pk“ jak ji označuji (Pk=Plesník) vlevo nahoře ( 5 trnů – ano, ovšem 3 silnější trníky do písmene T a dva malé trníky jakožto vrchní pár směřující do stran). Jde o starou známou skutečnost, že Backeberg koupil tyto rostliny s dalšími gymnokalycii u obchodníka Stümera v Buenos Aires. Kdo a kde tyto rostliny sbíral, již asi nezjistíme, nebo zda přišly na svět v nějakém jihoamerickém zahradnictví. Ale potom co bylo s čím sprášeno??? Jsem přesvědčen že brzy přijde doba, kdy naši botaničtí experti pracující na univerzitách budou schopni podle vědeckých analýz zjistit, kdepak a kdopak jsou ti tajemní rodičové tak jak je to již možné u člověčenstva. A asi se budeme mnohdy divit. Každopádně Gymn. oenanthemum, pokud nebude znovu nalezeno v přírodě, nepovažuji za totožné s ohledem na uvedené skutečnosti s Gymn. carminanthum, ale spíš za povedený hybrid, barvou květu připomínající Gymn. denudatum cv pažoutianum neboli hybr. Jan Šuba. Tomu napovídá i produkce semen Gymn. oenanthemum: semen je v plodu málo a v jednom semeníku najdeme dva typy semen. Jedna semena jsou hnědočerná, vyzrálá, vzezřením snad vitální, druhá semena jsou zřetelně světlejší a nevyvinutá, jakoby nedonošená, objemem menší. Tento druhý typ semen jsem vždy po sklizni jakožto semena invalidní a pochybná vždy odstraňoval. Bavili jsme se o tom několikrát i s p. Franzem Striglem při soukromých několikahodinových sympoziích v Kufsteinu. Pravděpodobně stejného hybridního původu jsou s vysoce úspěšným odhadem i Gymn. rauschii a Gymn. schuetzianum. Takovým závěrům nasvědčuje i skutečnost, že taxon popsaný jako Gymn. nigriareolatum v carmineum (viz informace tam) se vyskytuje poblíž potoků tekoucích z hor, kam mohli donést semena červenokvetoucích taxonů ptáci či nějaký ten hmyz. Z výsevů tohoto taxonu pak získáte jedince kvetoucí špinavě růžově (opět pochybný znak), ale také jedince kvetoucí bíle. Jde zde tedy zjevně o přírodní výpěstek s neustálenými znaky v ranném stupni vývoje. Totéž platí naopak i o Gymn. catamarcense acinacispinum, kterýžto taxon je vlivem houbových chorob v domovině na vymření, a který vám zase naopak může vykvést červeně.

Gymn. oenanthemum, foto Rudolf Frélich
Gymn. oenanthemum, foto Rudolf Frélich

Gymn oenanthemum 3 květy na 1 rostlině, nejstarší květ největší a nejsvětlejší
Gymn. oenanthemum 3 květy na 1 rostlině, nejstarší květ největší a nejsvětlejší

Gymn. oenanthemum – summary:
Flowers shiny winered, big, to 5 cm long, scales pink margined. Fruit light green, slightly covered with hoar frost.
Homeland: Argentina, Mendoza.
The author of the description had probably bought one plant in Argentina and the data about the finding place has been changed with a time, and nobody knows even today where the plant had grown, or if it had been some cultivar grown in South America. Backeberg has written himself that flower colour can vary as to dark salmon. Ritter has published in his Kakteen in Südamerika the photo of the supposed Gymn. oenanthemum with his number FR 437. It has been always grown something different even from the other finds marked originally Gymn. oenanthemum. It is very comprehensible the variability of the specimens, because neither plants and nor seeds have been imported since the year of the description 1934. Some specimens have sometime even central spines and itis possible to presuppose that plant variability will be greater during a time.
Dr Rudolf Slaba writes about the taxon in the Czech journal Kaktusy 2011 No 2, pages 39 – 44, and he holds the name Gymn oenanthemum also for Gymn carminanthum described by Borth and Koop in KuaS in 1976. This combination was proposed by the English taxonoms Hunt, Taylor and Charles in the New Cactus Lexicon 2006. The basic idea for this synonymy is the reality that Gymn oenanthemum Backbg has not been discovered again since the description in BfK (Blätter für Kakteenforschung) in the year 1934, and so some today experts of this genus means that it is Gymn carminanthum. I do not know – and I do not know again if the comparison like this is right and I am very very in doubt about it. This synonymy is not quite correct in my opinion. However, I must presuppose that I will compare with Gymn carminanthum the plants of Gymn oenanthemum really sensu Backeberg as they agree not only with his description but also with his picture and also with the plants with the origin from Backbg. The plants growing like Gymn oenanthemum in some Czech collections which are close with their body, spination and flower to Gymn carminanthum, belong not here yet. The old Back´s Gymn oenanthemum has the body more light green as it is correctly written in the original description „dull light graygreen“, it has not so dark body like Gymn carminanthum at all, the spination is quite different than on Gymn carminanthum. The flowers of Gymn oenanthemum are described like shining wine red, it is a question what had the author Bak in his mind, various shades of red wines are plenty and it is also a question how many wine the author can drink if he is doing a description. However, the specimens of Gymn oenanthemum sensu Backbg have the flowers always light pink, becoming old to chalky pink (pastel pink) and mentioned shade at Gymn oenanthemum „dark salmon“ we can not see at Gymn carminanthum or Gymn tillianum at all and on the other hand you will never see on Gymn oenanthemum carmine red flowers as it is usual on Gymn carminanthum and not with blood or dark red flowers as on Gymn tillianum at all. I hold as the typical form of Gymn oenanthemum the plants originated from the collection of Mr Ferdinand Plesník in Olomouc agreeing also with the picture in the BfK and it is my wrong that a picture is not in this work. I must put it right. For the time being you can see the typical plant of Gymn oenanthemum in the picture „Gymn oenanthemum 3 květy na 1 rostlině…….“ Where is „Gymn oenanthemum Pk“ as I have it marked (Pk = Plesník) left up (5 spines – yes, 3 rather hard spines in the shape of the letter T and two little spines as the upper pair to the sides directing). It is the old known history that Backeberg had bought the plants with other gymnos from the cactus businessman Stümer in Buenos Aires. Who and where collected those plants, we will probably not find, or if they had come into existence in some argentinian nursery. However, what had been which pollinated with? I am sure that it will be soon a time when our botanical experts working at universities will be able to find with scientific analyses who are the mystery parents as it is already possible with people. Maybe we will be often surprised. In any case, if Gymn oenanthemum will not be find in the nature, I hold it not for the identical with Gymn carminanthum with regards to the mentioned realities but more for well made cultivar whose colour of the flower remembers Gymn denudatum cv pažoutianum alias hybr Jan Šuba. It is evident also from seeds production Gymn oenanthemum: the seeds are only few in one fruit and we can find two types seeds in one fruit. The first seed type is brownblack, ripe, maybe vital on the first sight; the other seeds are evidently lighter and not well developed, as if misscarried, smaller in HL capacity. I had always given back the second type of the seeds like the invalid and doubtful ones. We had several times spoken about it with Mr Strigl at the private several hours symposiums in Kufstein. Gymn rauschii and Gymn schuetzianum have probably the same hybrid origin. It is also evident the reality that the taxon described as Gymn nigriareolatum v carmineum (see information there) grows close the brooks running of the mountains and there seeds of the red flowering taxa can be carried there by birds or some insects. We have got from the sowing of Gymn nigriareolatum v carmineum the specimens with dirty pink flowers (doubtful sign again), however, also the specimens with white flowers. So it is evidently the natural product with the inconstant signs in the early evolution level. The same it is valid also for Gymn catamarcense acinacispinum which on the other hand can flower with red colour and which is moribund in the nature for the sake of the fungus diseases.

Gymnocalycium tillianum Rausch

Kakteen und andere Sukkulenten 66, 1970

Tělo jednotlivé, široce kulovité, mělce kořenící, až 10 cm vysoké a 15 cm v průměru, modrošedozelené. Žebra až 15, přímo probíhající, 15 – 20 mm široká, příčnými zářezy rozdělená do 15 – 20 mm dlouhých hranatých hrbolců. Areoly umístěny jen v horní polovině hrbolců, asi 8 mm dlouhé a 5 mm široké, plstnaté.
Okrajové trny ve třech párech a 1 trn směřující dolů, rozprostřené a k tělu ohnuté, střední trn 0 – 1, odstávající a poněkud ohnutý nahoru; všechny trny až 30 mm dlouhé, šídlovité, se zesílenou základnou, černé až hnědé, později šednoucí.
Květ 30 mm dlouhý a 25 mm široký; semeník krátký, trubka zelená s růžovými šupinami; okvětní lístky okrouhlé, tmavě červené; jícen a tyčinky karmínově růžové; čnělka a 8 – 9 bliznových laloků oranžově žluté.
Plod široce kulovitý, zelenohnědý, se světlejšími šupinami; semeno skoro 1 mm dlouhé, čepicovité, s jemně zrnitou hnědou testou a velkým, jakoby naběhlým prstencem.
Domovina: Argentina, Catamarca, Sierra Ambato, 2.600 – 3.500 m n.m.
Jako první taxon objevil Walter Rausch, který do těchto nadmořských výšek cestoval za svými milovanými lobiviemi. Gymn. tillianum by se mělo lišit hlavně barvou květů, které jsou krvavě červené, u Gymn. carminanthum karmínově červené, u Gymn. oenanthemum vínově červené. Květy Gymn. tillianum jsou hlavně podstatně menší (30 mm dlouhé a 25 mm široké) než květy Gymn. carminanthum (58 mm široké a 45 mm dlouhé). Rozdíly v semenech obou taxonů jsou natolik nepatrné a oba pocházejí ze stejné oblasti, že se dá uvažovat o postavení Gymn. carminanthum jako Gymn. tillianum subspec. carminanthum. Podle dr. Schütze je otrnění Gymn. tillianum podobné Gymn. mazanense. Co je však dnes vlastně Gymn. mazanense? Rostliny s červenými prašníky mají být Gymn. rhodantherum, se žlutými Gymn. mazanense. Myslel však autor prašníky s pylem – nebo bez pylu? Proto již toto srovnání dnes nepovažujeme za aktuální.
Pojmenováno po rakouském gymnofilovi Hansu Tillovi (*16.12.1920, +24.1.2012). Hans Till, pravým jménem Johann Anton Till, se narodil blízko Aradu v Rumunsku, začínal pracovat v zahradnictví v Temešváru. Po válce se usadil v Attersee, kde měl zahradnictví.
Další nálezy: Lau 488 Sierra Ambato; FR 227; WR 227; PM 291 El Rodeo; STO 1580 Nuevo Toman 2000 m; STO 1455 Poman 1900m.

Gymn. tillianum
Gymn. tillianum

Gymn. tillianum spiny Zubr
Gymn. tillianum spiny Zubr

Gymn. tillianum – summary:
Walter Rausch has found the taxon like the first when he has travelled to those altitudes for his beloved lobivias. Gymn. tillianum would have to differ mainly with the colour of the flowers which are bloodred, on Gymn. carminanthum carminered, on Gymn. oenanthemum winered. The flowers of Gymn. tillianum are substantially smaller (30 mm long and 25 mm broad) than the flowers of Gymn. carminanthum (45 mm long and 58 mm broad). The differences in seeds are to unsubstantial and both taxa occur in the same area that it is possible to think about the position of Gymn. carminanthum like Gymn. tillianum subsp. carminanthum. After dr. Schütz the spination of Gymn. tillianum is similar to Gymn. mazanense. However, what is Gymn. mazanense today? The plants with red anthers ought to be Gymn. rhodantherum, the plants with yellow ones Gymn. mazanense. However, had the author thought the anthers with pollen – or without? Therefore Schütz´s comparison can not be held like actual.