KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC
HOME PAGE EMAIL

Články a publikace

ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD II. - MACROSEMINEUM Schütz, sectio D. DENUDATA Schütz

Gymnocalycium artigas Herter

Rev. S. Am. Bot. Vol. XX, No. 1., 1951

Tělo v mládí skoro kulovité, později obráceně kónické nebo poněkud válcovité, nahoře velmi zploštělé, 8 cm v průměru, 2 – 3 cm vysoké (mimo podzemní poněkud řepovité části), leskle tmavě zelené (ne modrozelené nebo šedozelené). Žebra zpočátku 6 – 8, později až 10, silná, hladká, s polokulatými až bradavkovitými, zaobleně šestibokými, téměř souvislými, ve svislých řadách poněkud nepravidelně postavenými hrbolci.
Trny 3 – 5, zřídka 6, paprskovitě nebo skoro hřebínkovitě postavené, štětinovité, nikoliv tvrdé nebo ohebné, nepíchající, k tělu přimknuté, nestejné.
Rostliny jsou jednopohlavní, květy velké, po jednom nebo více současně, většinou 3 nebo 4, asi 5 cm dlouhé a široké. Vnější okvětní lístky šupinovité, zelené, uprostřed načervenalé, malé, až 5 mm, pozvolna přecházejí do vnitřních, větších, světlejších, citronové barvy, 6 – 8 mm širokých, 3 – 4 mm dlouhých. Blizny sněhobílé, u samčích květů jsou srostlé, u samičích květů rozevřené. Prašníky žloutkově žluté.
Domovina: Department Durazno, Blanquilla, na kamenitých místech, 150 m nadmořské výšky.

Gymn. artigas
Gymn. artigas

Dr. Herter taxon osobně nasbíral v září 1947 a rostlina vykvetla o měsíc později v jeho bydlišti v Montevideu, jakož i další sbírané rostliny. Herter se zmiňuje o francouzském lékaři Soulairovi, kterému předal rostliny v přístavu pro francouzské kaktusáře, to však není tak podstatné. Dr. Herter zcela výslovně uvádí jako hlavní odlišnost od Gymn. uruguayense barvu květů, která je u Gymn. artigas žlutá, zatímco u Gymn. uruguayense podle popisu bílá. Müller – Melchers uveřejnil fotografii taxonu ve švýcarské ročence Sukkulentenkunde 1947 a dr. Herter ji označil pochopitelně za Gymn. artigas.
To vše tedy vychází z popisu Gymn. uruguayense, kde je květ popsán jako bílý. Viz poznámky u Gymn. uruguayense a tabulka za Gymn. melanocarpum. Dr. Schütz ve své Monografii míní u tohoto taxonu, že barva květu dnes (1986) nemůže být mnohdy uznána ani pro statut variety. Dnes víme, že popisy na jakékoliv úrovni jsou sestavovány podle vysloveně subjektivních názorů a mnohdy nicotné rozdíly jsou uměle vyzdvihovány. Barva květu je zde však natolik důležitá, že není možné stavět oba taxony do synonymie. Ba naopak, bylo by možné pod Gymn. artigas zařadit následující taxon:

Gymn. artigas Herter var. roseiflorum ( Frič ex Y. Ito) I. Milt stat. et comb. nov.
Basionym: Gymn. uruguayense fl. roseo Frič
Synonym: Gymn. uruguayense var. roseiflorum Y.Ito Expl. Diag. 198, 203, 1956
Rostliny dovezl Frič před II. světovou válkou a potomstvo z těchto rostlin se dochovalo ve sbírkách dodnes. Tyto rostliny mají čistě šeříkově růžové květy a tím se liší od nových položek různých sběratelů, kteří dovezli semena a z nich pěstované potomstvo má vždy nějaký stupeň nádechu žluté barvy v jinak šeříkových květech. Proto taxon řadíme sem jakožto ke žlutě kvetoucímu Gymn. artigas a nikoliv k bíle kvetoucímu Gymn. uruguayense.
Možná se čtenáři tato úprava bude zdát příliš silná po dlouhodobě zavedeném jménu Gymn. uruguayense, ale nezbývá nám, než se držet původního popisu. Taková kombinace se již objevila i v seznamu semen Piltze: Gymn. artigas floreo roseo s poznámkou květ růžový až žlutý!
Při stanovení typů Gymn. artigas a Gymn. uruguayense podle barvy květů jsem dlouho váhal, zda mám tuto myšlenku vůbec publikovat. Při hodnocení skutečností budu označen opět hanlivými jmény. Pokud ke zveřejnění naopak nedojde, budou tytéž myšlenky publikovány v zahraničí a věřím tomu, že osoby mne odsuzující by tentokrát tleskaly až by měly na rukou mozoly. Můžete mi věřit, původní idea takto stanovit Gymn. artigas a Gymn. uruguayense vznikla v Rakousku a po dlouhém váhání pouštím tento návrh mezi kaktusáře. Nakonec mne k tomu přiměl jeden mail z Varšavy, kde mi jistý gymnofil píše: „Tvoje názory jsou velmi zajímavé, ale někdy kontroverzní“. Odpověděl jsem: „Nevím proč, já považuji zase za kontroverzní názory publikované v Rakousku“. Nemám důvod chovat se jako korouhev podle větru, kdy budu navenek souhlasit se vším zahaničním co se týká gymnokalycií a na druhé straně spolupracovat s autory publikace o jiném rodu, známými zcela opačným ražením. To je otázka svědomí, pokud takové osoby vědí o co jde.

Gymn. artigas floreo roseo AVF
Gymn. artigas floreo roseo AVF

Gymn. artigas floreo roseo AVF
Gymn. artigas floreo roseo AVF

Gymn. artigas – summary:
Dr. Herter collected the taxon alone in September 1947 and the plant flowered one month later in his house in Montevideo and also the other collected plants. Herter has mentioned some French doctor, to whom he had got the plants for French cactophiles, however, it is not substantial. Dr. Herter had mentioned quite explicitly the main difference the colour of the flower, which is yellow at Gymn. artigas, while at Gymn. uruguayense after the description white. Müller-Melchers published the photo of the taxon in the Swiss year-book Sukkulentenkunde 1947 and dr. Herter has marked it comprehensible for Gymn. artigas.
So that all is coming from the description of Gymn. uruguayense, where the flower is described like white. See the notes at Gymn. uruguayense and the table behind Gymn. melanocarpum. Dr. Schütz in his Monography has mentioned at that taxon, that the colour of the flower can not be recognized today (1986) nor for the statement of variety. We know today, that the descriptions of any level are prepared after quite subjective meanings and many times worthless differences are artificially accentuated. However, the colour of the flower is so important here, that it is not possible to give both taxa to the synonymy. On the contrary, it would be possible to row under Gymn. artigas the following taxon:

Gymnocalycium artigas Herter var. roseiflorum( Frič ex Y. Ito) Milt stat. et comb. nov.
Frič brought the plants before WW II and we have the offspring for the time being in the collections. These plants have clean lila-pink flowers and they differ with it from new items of various collectors, who have brought seeds and the offspring grown from them has always some tinge of yellow colour in lila coloured flowers. Therefore we row the taxon here to yellow flowering Gymn. artigas and not to white flowering Gymn. uruguayense. The combination like this has appeared also in the seedlist of Piltz: Gymn. artigas floreo roseo – flower pink to yellow!
When determining the types of Gymn. artigas and Gymn. uruguayense after the colour of the flower I have been long time hesitating if I should have to publish the meaning at all. When publishing those realities I will be marked with slanderous names again. If some publishing will not be appeared, the same meanings will be published in the exterior and I believe that the persons who would denounce me, they will applaud in the case like this to have hard skins on their hands. You can believe me that the reason to determine Gymn. uruguayense and Gymn. artigas in this way I have taken from Austria. After long time hesitating I give this proposition among cactophils. One mail from Warszawa had me endly to do it, where a friend of mine had written: „Your opinions are very interesting, however, sometime rather controversal.“ I have answered: „I do not know why, I hold for controversal the opinions published in Austria“. I have no reason to comport myself like a standard in the wind when I will agree with everything from the exterior as to gymnocalyciums and on the other hand to cooperate with the authors of the publication as to another genus who are known by their quite different opinions. However, it is a question of the heart – if the person like this knows what it is.

Gymnocalycium melanocarpum (Arech.) Br. & R.

The Cactaceae III, 161, 1922

Basionym: Echinocactus melanocarpus Arechavaleta, Flora Uruguaya 220, 1905

Rostliny jednotlivé, stlačeně kulovité, 7 – 8 cm vysoké, 8 – 9 cm v průměru, se zapuštěným hrbolcovitým temenem. Žebra 13, sestávající z hrbolců, které jsou na základně polygonální a pod areolou mají výstupek. Podélné rýhy jsou zvlněny v důsledku šestibokého tvaru hrbolců. Areoly jsou podlouhlé, starší holé, v mládí s bělavou vlnou.
Okrajové trny uspořádány pavoukovitě ve dvou řadách, 5 – 6 na každé straně, přímé, nejdelší 2 – 2,5 cm dlouhé, ve stáří tmavé, s šedým povlakem, v mládí světle žluté, na základně červené.
Květy vyrůstají na okraji zapuštěného temene. Ovarium tmavě zelené, s krátkými, širokými, světle lemovanými šupinami.
Plod vejčitý, asi 2 cm vysoký, 1,5 – 2 cm v průměru, tmavě olivově zelený, lesklý, s několika širokými, bíle lemovanými šupinami, nahoře se zavadlým okvětím.
Vzdáleně se podobá Etus. monvillei nebo Etus. uruguayensis, avšak odlišuje se tmavou barvou a také postavením trnů, které je podobné jako u Etus. pulcherrimus nebo Etus. hyptiacanthus.
Domovina: Na kamenitých místech v Paysandú, kvete v říjnu a v listopadu, plody zrají v lednu.
Taxon je neustále zahalen tajemstvím, již proto, že popis je nedokonalý. Trny mají být v počtu 5 – 6 na každou stranu (podle překladu ze španělštiny v Monografii dr. Schütze), ale obrázek v původní publikaci ukazuje rostlinu se 3 – 4 trny na každou stranu a jedním silným trnem směřujícím dolů, o kterém se autor popisu vůbec nezmiňuje. Největším nedostatkem však je chybějící údaj o barvě květu. Do roku cca 2000 tato rostlina nebyla nalezena, a tudíž ani nedovezena, ačkoliv tento taxon usilovně hledalo mnoho kaktusářů, i botaniků. Vždy bylo nalezeno jen Gymn. artigas – tedy rostliny se žlutými květy. V literatuře je taxon uváděn pouze sporadicky a bez komentářů. Nejblíže vyobrazení Gymn. melanocarpum byl Horstův nález HU 288a, jde o formu opět Gymn. artigas s nazelenale žlutými květy, ale Buining se raději vyhnul tyto jedince takto přesně určit.
Celé skupině Gymn. denudatum – Gymn. horstii - Gymn. uruguayense se dlouhodobě věnuje prof. Prestlé z Holandska. Roku 2001 publikoval v rakouském Gymnocalycium 14 (3) článek věnovaný tomuto taxonu pod názvem „ Ein verschollen geglaubtes Taxon wurde wiedergefunden“ (Domněle nezvěstný taxon byl znovu nalezen). Cituje komentář z Monografie dr. Schütze, kdy použil citaci překladu do němčiny od Papsche a Holda (1992). Kdo jim to však překládal z češtiny, nám není známo. Prestlé upozorňuje na údajně chybný překlad dr. Schütze popisu ze španělštiny, kdy překlad měl správně znít: “okrajové trny jsou ve dvou řadách v počtu 5 nebo 6 v jedné areole“, nikoliv tedy 5 – 7 na každé straně areoly.
Poté následuje emendovaný, tedy rozšířený a doplněný popis (doplněné údaje jsou psané kurzívou v závorkách): Gymn. melanocarpum (Arech.) Br. & R., emend. Prestlé (rozšířený popis podle taxonů PR 1022 – 1022b):
Olivově zelený Echinocactus (poněkud lesklý), tělo (jednotlivé až) kulovité, téměř okrouhlé, (3-) 7 – 8 cm vysoké, (5 -) 8 – 9 cm v průměru. Temeno hrbolovité, zapuštěné. (9 -) 15 žeber, tvořených bradackami (hrbolci), které jsou na základně (1,5 – 2 cm široké a mírně vyklenuté) hranaté. Pod areolou se nachází hrbolec. Zářezy rozdělující žebra na šestiboké bradavky se vinou hadovitě nebo zakřiveně. Areoly podlouhlé (4 mm dlouhé a 2 mm široké), starší holé, mladší pokryté bělavou plstí.
Okrajové trny uspořádány ve dvou řadách jako pavouk, 5 nebo 6 v areole, vystrčené (paprskovité, k tělu přikloněné, jen mírně odstávající, 1,5 -) 2 – 2,5 cm dlouhé. Starší trny jsou tmavší barvy, jakoby zaprášené, mladé areoly (! – chyba tisku v rakouském časopisu, mělo být uvedeno trny) s načervenalou patkou. (Střední trny chybí).
Květy blízko temene (nálevkovité, 5 – 6 cm vysoké, 6 – 8 cm v průměru, světle žluté, kovově lesklé). Semeník tmavě zelený (8 mm vysoký, 6 mm silný), šupinatý. Šupiny krátké a široké se světle lemovanými okraji. (Vnější okvětní lístky kopinaté, 35 mm dlouhé, 4 mm široké, světle žluté, kovově lesklé. Vnitřní okvětní lístky mírně kopinaté, 28 – 30 mm dlouhé, 6 mm široké, na základně olivově zelené. Tyčinky bílé, jedna řada primárních tyčinek 5 mm dlouhá, ku čnělce přiléhající, ostatní směřující ke stěně květní trubky, asi 10 mm dlouhé, dovnitř ohnuté, čnělku nepřesahující, pyl žlutý. Čnělka bělavá, 30 mm, s bliznou 40 mm dlouhá, rýhovaná. Blizna se 7 laloky, široce rozevřená, bliznové laloky 4 mm dlouhé, plně se rozevírající až druhý den).
Plod vejčitý 20 – 25 mm vysoký, (8 -) 20 mm v průměru, tmavě olivově zelený, lesklý, s několika širokými, bíle lemovanými šupinami (podélně se otevírající).
Semena černá (asi 25 semen).
Prestlé řadí semena podle rozdělení Hanse Tilla (pochopitelně) do podrodu Microsemineum, subsekce Macrosemineum (zní to podivně, není-liž pravda? = Micros > Macros). Podle daleko osvědčenějšího a praktičtějšího systému Friče a dr. Schütze patří taxon do podrodu Macrosemineum.
Melanocarpum znamená s černým plodem.
Prestlé nalezl rostliny v Uruguayi v departmentu Paysandú, kde roste na mírně svažitých travnatých pláních, autor ke znovunalezení taxonu vyvíjel úsilí po řadu let. Má se lišit pavoukovitým uspořádáním trnů a olivově zeleným plodem, jak napovídá jméno. Rozlišení prý nemá činit potíže. Snad jen můžeme přidat znak lesklou epidermis.
Každý čtenář si jistě může všimnout, že záleží na překladateli, jestli zná mluvnici použitého jazyka, nebo zda překládá pouze dle slovníku. Také záleží na používané terminologii, kde může dojít též k nesrovnalostem. Pokud srovnáte popis původní a údaje z původního popisu doplněného Prestlém, najdete těch nesrovnalostí dost.
Prof. Prestlé tyto rostliny miluje a věnoval jim část svého života. Přesto však zde není pochyb, že taxon Gymn. melanocarpum podle uvedených znaků nemůže obstát na pozici druhu. Vše bude stačit sotva na úroveň variety Gymn. artigas. Kiesling, Marchesi a Ferrari v časopisu KuaS 2002 píší, že Prestlém vyobrazené rostliny vykazují formu plodu Gymn. hyptiacanthum a uvádějí, že Gymn. melanocarpum je všeobecně považováno za synonym Gymn. uruguayense.

ZNAK Gymn.
uruguayense
Gymn.
artigas
Gymn.
melanocarpum
původní popis
Gymn.
melanocarpum
popis Prestlé
Barva těla neuvedena tmavě zelená (ne modrozelená nebo šedozelená) neuvedena olivově leskle zelená
Počet trnů 3 (zřídka více) 3 - 5 (- 6) 5 až 6 5 nebo 6
Tvar otrnění neuvedeno paprskovité nebo téměř hřebenovité pavoukovité paprskovité, jako pavouk
Barva trnů zpočátku žlutavé, později bělavé, drsné, chlupaté neuvedena v mládí světle žluté, na základně červené, ve stáří tmavé, s šedým povlakem s načervenalou patkou, později tmavší, jakoby zaprášené
Délka květu 4 cm 5 cm neuvedena 5 - 6 cm
Šířka květu 5,5 - 6 cm 5 cm neuvedena 6 - 8 cm
Barva květu bílá !!! citronová !!! neuvedena světle žlutá, kovově lesklá
Rozměry plodu podlouhlý neuvedeno 2 cm dlouhý a 1,5 - 2 cm široký 20 - 25 mm dlouhý a 8 - 20 mm v průměru
Barva plodu neuvedena neuvedena tmavě olivově zelený, lesklý tmavě olivově zelený, lesklý
Gymnocalycium melanocarpum
Gymnocalycium melanocarpum

Gymn. hyptiacanthum
Gymn. hyptiacanthum

Gymn. melanocarpum – summary:
The taxon is still mysterious, because even the original description is not perfect.Spines ought to be in number 5 – 6 to each side (after the translation from Spanish language in the Monography of dr. Schütz), however, the picture in the original publication shows the plant with 3 – 4 spines to each side and with one strong spine down directing about which the author did not mention at all. However, the greatest entire is absent datum about the colour of the flower. The plant has not been found till the year cca 2000 and therefore not brought, even if many cactophiles and botanists have painstakingly found this taxon. It has been always found only Gymn. artigas – so the plants with yellow flowers. The taxon is mentioned in the literature only seldom and without comments. Horst´s find HU 288a has been the closest to the picture of Gymn. melanocarpum, it is a form of Gymn. artigas with the greenish yellow flowers again, but Buining had better eschewed to determine these specimens exactly.
Prof. Prestlé from Holland has dedicated himself for the whole group Gymn. denudatum – horstii – uruguayense long time. He published in 2001 in the Austrian Gymnocalycium the article about this taxon under the title „Ein verschollen geglaubtes Taxon wurde wieder gefunden“ (Supposed missing taxon has been found again). He has quoted the comment from the Monography of dr. Schütz and he has used the quoting of the translation to German from Papsch and Hold (1992). However, we do not know who had translated them it from Czech. Prestlé calls our attention to the allegedly mistaken translation of the description by Schütz from Spanish, when the translation should correctly sound: „Marginal spines are in two rows in number 5 or 6 in one areole, then not on each side of areole.
Then it is following the extensed and fulled description: Gymn. melanocarpum (Arech.) Br. et R., emend Prestlé. Prestlé has rowed the seeds after the Till´s dividing (comprehensibly) into the subgenus Microsemineum, subsectio Macrosemineum (it sounds oddly, isn´t it? = Macros > Micros). The taxon belongs to the subgenus Macrosemineum after the much more proved and practic system of Frič and dr. Schütz.
Melanocarpum means black fruit.
Prestlé has found the plants in Uruguay in the department Paysandú, where it grows on the slightly sloped grassy plains, the author has made very great effort during many years. It ought to differ with the spination like a spider and olivegreen fruit. It is said that the differentiating should tot make any troubles.
Every reader can surely see that all depends on a translator, if he knows the grammar of used language, or if he translates only after the dictionary. It depends also on used terminology, where it can also come to inconsistency. If you compare the original description and the data from the original description fulled by Prestlé, you can find the inconsistency, too.
Prof. Prestlé likes these plants and he has given them part of his life. However, there is no doubt here that the taxon Gymn. melanocarpum after mentioned signs can not be held like a sort. It will be enough hardly for a variety level of Gymn. artigas. Kiesling, Marchesi and Ferrari wrote in KuaS 2002 that the plants pictured by Prestlé show the form of the fruit of Gymn. hyptiacanthum, and they mentioned, that Gymn. melanocarpum is generally held for the synonym of Gymn. uruguayense.

Sign Gymn.
uruguayense
Gymn.
artigas
Gymn.
melanocarpum
původní popis
Gymn.
melanocarpum
popis Prestlé
Body colour did not mention deep green (not bluegreen or graygreen) did not mention olivegreen, shiny
Spines number 3 (seldom more) 3 to 5 (6) 5 to 6 5 or 6
Spination shape did not mention radiating or nearly comb-like spider-like radiating, spider-like
Spine colour yellowish at first,later whitish, rough, hairy light yellow if young, red at base, deep if old with gray coating did not mention with reddish base, deeper later, as if dusty
Flower length 4 cm 5 cm did not mention 5 to 6 cm
Flower breadth 5,5 up 6 cm 5 cm did not mention 6 up 8 cm
Flower colour white !!! lemon !!! did not mention light yellow, metallic shiny
Fruit size elongated did not mention 2 cm long, 1,5 up 2 cm wide 20 up 25 mm long, 8 up 20 mm across
Fruit colour did not mention did not mention deep olive green, shiny deep olive green, shiny