KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC
HOME PAGE EMAIL

Články a publikace

ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD IV. - TRICHOMOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium bodenbenderianum (Hosseus ex Berger) Backbg.

Backeberg & Knuth v Kaktus ABC 286, 1935

Basionym: Echinocactus bodenbenderianum Hosseus ex Berger
Kakteen 221, obr. 58, 1929

Tělo kulaté až lehce vyklenuté, 25 (- 40) mm vysoké, 60 – 95 mm v průměru, s řepovitým kořenem a neotrněným, mírně propadlým temenem; epidermis tmavě šedozelená až tmavě hnědozelená, mírně ojíněná, jemně zrnitá. Žebra 8 – 12, většinou jen mírně vyvýšená, plochá, zaoblená, zřídka mírně hranatá, na základně 15 – 20 mm široká a zcela plochá, rozdělená často jen naznačenými příčnými zářezy do plochých, často sotva rozeznatelných, zřídka mírně vyvýšených hrbolců s malou špičkou. Areoly mírně zapuštěné, kulaté, asi 2 x 2 mm v průměru, pouze v oblasti temene s bílou vlnou, brzy mizející, (6 -) 10 – 12 mm od sebe vzdálené.
Trny (1 -) 3 (- 5), většinou postavené ve tvaru písmene T, někdy směřují oba boční trny dolů, 7 – 8 (- 11) mm dlouhé, často slabé a ohebné, vzácněji silné a tuhé, většinou mírně zploštělé, zřídka zaoblené, rovné až lehce zahnuté, přiléhající k tělu, většinou černé, někdy tmavohnědé, směrem ke špičce většinou zřetelně světlejší, avšak vždy světlejší než na základně.
Květy z areol v blízkosti temene, ve velikosti velmi variabilní, 35 – 60 mm dlouhé, 32 – 50 mm široké, uvnitř slonovinově bílé až bělavě růžové, s fialově růžovým jícnem. Perikarpel kónický, 25 – 30 mm dlouhý, na základně 5 mm, nahoře 9 mm široký, olivově zelený až šedozelený, osázený bíle lemovanými, široce vejčitými, někdy zcela krátce špičatými šupinami. Nálevkovitá osová číše mezi horním okrajem ovaria a základnou volné části okvětních lístků asi 10 mm dlouhá. Vnější okvětní lístky kopisťovité, zřídka kopinaté, 18 (- 25) mm dlouhé, 5 – 7 mm široké, na vrcholu zaoblené, někdy také s malou špičkou, nejkrajnější olivově zelené s bledě růžovým okrajem, také vnitřní nakonec bledě růžové až barvy slonoviny, se zeleným středním proužkem, někdy také se širší zelenou špičkou, na základně růžové. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 15 (- 22) mm dlouhé, 4 – 5 mm široké, světle růžové až slonovinové s růžovou základnou. Nytky tenké, světle zelené, nejnižší řada 4 – 5 mm dlouhá a přiléhající ke čnělce, zbývající řady nad sebou a zahnuté ke stěně trubky, směrem nahoru se prodlužující až na 7 mm a nejvyšší převyšující bliznu. Prašníky malé, oválné, žluté, pyl žlutý. Čnělka štíhlá, 18 mm dlouhá, 2 mm v průměru, na základně růžová, ke středu světle zelená, na vrcholu krémově bílá, s 5 mm dlouhou, 9laločnou krémově bílou bliznou.
Plod protáhle oválný až kyjovitý, 19 – 23 mm dlouhý, 9 – 10 mm v průměru, podélně praskající. Semeno kloboukovité, testa černohnědá, lesklá, s malými papilami. Hilo-mikropylární oblast tvaru podkovy, s nažloutle bílou, mírně dovnitř ohnutou okrajovou vypouklinou.
Domovina: Argentina, na jihu provincie La Rioja, v nížinách mezi Sierra de Abajo a Sierra de Ulapes.
Rostliny objevil prof. Dr. Hosseus a poslal je roku 1927 firmě Haage jun. v Erfurtu, kde byl taxon poprvé uveden na podzim téhož roku v katalogu pro rok 1928. Pojmenováno po dr. Bodenbenderovi, německém mineralogovi žijícím v Argentině. Rostliny se vyskytují v nadmořké výšce od 550 do 850 m ve členitém terénu s nízkými pahorky a od stanovišť taxonu Gymn. riojense jej odděluje 50 km široké pásmo bez kaktusů. Od Gymn. riojense se má taxon lišit zvláště opačně zbarvenými (tmavá základna, ke špici světlé), většinou kratšími a jemnějšími trny, a květy, jejichž okvětní lístky jsou většinou kratší než květní trubka. Jde poměrně o uniformní taxon v porovnání s dalšími členy tohoto podrodu.
Další nálezy: P 206 Ulapes; STO 209 Ulapes, STO 506 před Ambil, STO 507 na Ambil; LB 369 Ulapes; HV 707 Ulapes.

Gymn. bodenbenderianum STO 507
Gymn. bodenbenderianum STO 507

Gymn. bodenbenderianum STO 1597, Strigl, Kufstein
Gymn. bodenbenderianum STO 1597, Strigl, Kufstein

Gymn. bodenbenderianum – summary:
Dr. Hosseus had found the plants and he sent them in 1927 to the firm of Haage jun. In Erfurt where the taxon was mentioned at first in the Autumn of the same year in the catalogue for the year 1928. The plant occurs in the altitude from 550 to 850 m in the divided ground with the low hills and it is divided from the taxon Gymn. riojense by 50 km broad area without cacti. The taxon ought to differ from Gymn. riojense especially with the opposite colouring spines (dark base, to the top light) which are mostly slighter and shorter, and with the flowers whose perianths are mostly shorter that the tube. It is relatively uniform taxon in the comparison with the other members of this subgenus.

Gymnocalycium intertextum Backeberg ex Till

Kakteen und andere Sukkulenten 38:191, 1987

Backebergův popis v Kakteenlexikon 1966:
Tělo jednotlivé, polokulovité, pozorováno až 11 cm v průměru, šedozelené, žebra asi 13 – 15, asi 1,5 – 2 cm široká, příčně zbrázděná, bradovité hrbolce zasahují často přes brázdu. Trny divoce propletené, nepravidelně pokřivené, někdy skoro drápovitě zahnuté, částečně stlačené dohromady, suché růžově šedé, špinavě šedé nebo barvy rohoviny, poměrně silné, základna není zesílená. Okrajové trny 5 – 7, až 2,5 cm dlouhé, střední trnyvětšinou 0, někdy 1, zahnutý nahoru, ne silnější než okrajové trny, dole jsou někdy trny až 2 mm silné; květy?

Rozšířený popis Tilla:
Tělo ploché až polokulovité, až 110 mm v průměru (vzácněji větší), 45 – 50 mm vysoké, velmi staré rostliny mohou být skoro kulovité a 78 – 85mm vysoké, šedozelené s většinou kratším řepovitým kořenem; žebra 11 – 13 (- 15), na základně až 25 mm blízko vrcholu až 18 mm široké a asi 13 mm vysoké, přímá nebo mírně šikmo probíhající, dělené podélnými vlnitými brázdami dolů probíhajícími, rozdělená hlubokými zářezy do velkých, silně bradovitých hrbolců, kolem areol zesílených. Areoly (od středu ke středu) 15 – 16 mm od sebe vzdálené, v mládí s bělavou vlnitou plstí, podlouhle oválné, staré areoly podlouhlé, lysé, až 7 mm dlouhé, 2 – 2,5 mm široké, zapuštěné. U mladých rostlin areoly většinou oválné, asi 8 x 4 mm a delší dobu bělavě plstnaté.
Trny hřebenovitě postavené, avšak dolů od sebe paprskovitě směřující, 5 – 7, zahnuté, pokroucené, někdy také rovné, mírně zploštělé, drsné, na základně nezesílené, světle hnědé až růžově hnědé až tmavě hnědé, nerovnoměrně dlouhé, buď první nebo druhý pár zdola nejdelší, až asi 31 mm dlouhé, třetí (nejhornější) pár a dolů směřující trn většinou kratší, vzácně delší, k tělu přiléhající, ale také odstávající, na temeni často propletené. Střední trn většinou chybí, vzácně 1. U potomstva (po více než dvacetiletém pozorování) je otrnění většinou více rovnoměrné, snad jako důsledek lepších životních podmínek. Až ve stáří se otrnění pozvolna stává podobnější rostlinám v přírodě.
Květy z temene, silné až štíhle nálevkovité, bílé, okvětní lístky při plném otevření většinou ohnuté zpět, jícen lehce rezavě růžový (údaje meření na 10 květech). Plně rozkvetlé květy 72 mm dlouhé, až 72 mm v průměru. Semeník (28 -) 34 (- 37) mm dlouhý, 8 – 12 mm v průměru, se širokými nebo široce kulatými, někdy mírně zašpičatělými nazelenale žlutavě bílými šupinami s načervenale hnědým středem. Okvětní lístky postavené do 3 řad. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 35 – 38 mm dlouhé, 8 – 9 mm široké, bílé. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 30 – 33 mm dlouhé, 7 – 8 mm široké na nejširším místě, nejvnitřnější okvětní lístky špičatě kopinaté, 19 – 23 mm dlouhé, uprostřed až 5 mm, na základně 2 mm široké. Všechny okvětní lístky na základně jemně růžové. Nitky tenké, světle zelené, seřazené po celé zrzavě růžové stěně kalicha, nejspodnější 2 až 3 řady tyčinek přiléhající ke čnělce. Prašníky malé, skoro kulaté, bílé. Pyl světle žlutý. Čnělka s bliznou stojící níže, asi 15 mm dlouhá, 3 mm silná, nazelenale bílá. Blizna nazelenale bílá až nažloutle bílá se 14 – 16 drápovitými laloky blizny. Semeník podlouhlý, lehce ohnutý, asi 18,5 mm dlouhý, nahoře 6,5 mm široký s bělavou až růžově bílou stěnou a hustě vyplněný bílými semennými poutky.
Rostliny poslal Helmut Fechser na podzim roku 1964 importérské firmě Karlheinz uhlig v Rommelshausenu pod názvem Hig, což byla zkratka La Higuera. Backeberg s popisem spěchal a tak nestihl popsat květ. Rozšíření taxonu prozkoumali rakouští gymnofilové a došli ke zjištění, že Gymn. intertextum má větší areál rozšíření a u Serrezuela přechází v taxon Gymn. moserianum. Pro Gymn. interextum pak uveřejnili novou kombinaci Gymn. bodenbenderianum ssp. intertextum (Backbg. ex Till) Till, kdo je tedy příznivcem širšího pojetí druhu, může si tento taxon takto vést. Gymn. intertextum a Gymn. moserianum k sobě nepochybně patří, ale Gymn. bodenbenderianum lze považovat již za taxon vzdálenější.
Další nálezy: STO 491 Ojo de Aqua, STO 493 Santa Elena, STO 185 Serrezuela, STO 558 Piedras Blancas, STO 476 Tres Arboles, STO 197 Taninga, STO 198 Canada de Salas, STO 669 Salsacate; R 567 Salsacate; Sl 17a Taninga, Sl 35B 40 km sev Serrezuela; JL 413; HV 665 Ambul; P 379A Cuesta la Higuera; MT 07-169 La Higuera.

Gymn. intertextum
Gymn. intertextum

Gymn. intertextum sp San Pedro
Gymn. intertextum sp San Pedro

Gymn. intertextum Backbg. Ex Till var. moserianum (Schütz) Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str.116, 2015
Basionym: Gymn. moserianum Schütz
Kaktusy 66, 28 – 29, 1966

Tělo zploštěle kulovité s mírně proláklým temenem, tmavozelené, až 15 cm široké, 10 cm vysoké. Žeber je asi 10, jsou 20 mm široká a 7 – 10 mm vysoká, tupá. Nad areolami jsou mělké příčné rýhy. Žebra jsou souvislá, mírně hrbolatá. Podélné rýhy mezi žebry jsou rovné. Areoly od sebe vzdálené asi 20 mm, v mládí mají hustou bílou plst, kterou záhy ztrácejí a jsou pak holé.
Okrajových trnů je 3 – 5, jsou ohnuté zpět, asi 25 mm dlouhé, šídlovité, v dolní části tmavě hnědé, nahoře světlejší.
Květy vyrůstají z temene a jsou asi 5 cm dlouhé. Květní trubka je tmavozelená a jsou na ní polokulaté, mírně zašpičatělé šupiny růžové barvy s bílým lemováním. Vnější okvětní lístky jsou asi 7 mm široké, zašpičatělé, bělavé, na zadní straně tmavozelené, bíle lemované. Vnitřní okvětní lístky jsou čistě bílé, 20 mm dlouhé, 7 mm široké, kopinaté, na spodní části vínově červené. Tyčinky jsou rovněž vínově červené, nahoře žluté. Prašníky jsou žluté. Pestík je krátký, světle zelený. Blizna osmicípá, žlutá.
Plody jsou 2 – 3 cm dlouhé, ca. 10 mm v průměru, tmavozelené. Semena mají tvar jako ostatní Trichomosemineum Schütz, jsou hnědá, lesklá, avšak pouze 0,6 mm dlouhá.
Domovina: Argentina, severozápadní Cordoba, poblíž Serrezuela.
Rostliny tohoto taxonu objevil Helmut Fechser a poslal je importérské firmě Karlheinz uhlig v Rommelshausenu pod oznašením Gymn. sp. Ser., což byla zkratka obce Serrezuela. Několik rostlin obdržel rakouský gymnofil Günther Moser v Kufsteinu, zasloužil se o jejich rozmnožení a tak je taxon po něm pojmenován. Je blízce příbuzný Gymn. intertextum, nemá však tak dlouhé a propletené otrnění a má o něco tmavější epidermis. Zde uvedené zařazení se nám zdá přijatelnější než řazení Gymn. intertextum a Gymn. moserianum pod Gymn. bodenbenderianum. Pro příznivce megadruhů uvádíme další kombinaci: Gymn. bodenbenderianum ssp. intertextum var. moserianum (Schütz) Till.
Další nálezy: P 81, P 90 Serrezuela; LB 1021 Villa Mercedes, LB 1023 Tres Lomas, LB 1025 Quatro Esquinas, LB 1027 Salsacate, LB 1029 San Carlos, LB 1030 La Higuera, LB 1050 Villa de Soto, LB 1031 Cuesta la Higuera, LB 1033 5 km vých od dtto, LB 1036 8 km vých od dtto, LB 1038 11 km vých od dtto, LB 1040 17 km vých od dtto, LB 1042 Cruz de Cana; JL 268 Salsacate; GN 539/1743 Serrezuela; SE 9 vých Taninga; Sl 19a jz Serrezuela; MT 07-166 Villa Viso, MT 07-167 Salsacate, MT 07-168 Talaini.

Gymn. intertextum var. moserianum Taninga, foto Ch
Gymn. intertextum var. moserianum Taninga, foto Ch

Gymn. intertextum var. intemedium Piltz & Till
Gymnocalycium (Rakousko) 1 (2), 1993
Má se lišit většinou nepřerušenými, přímými žebry, kulatými areolami se žlutou vlnou. Polní číslo P 113.
Další nálezy: BKS 93/87/1 Chuchillaco; Lau 516.

Gymn. intertextum – summary:
The plants were sent by Helmut Fechser in the Autumn 1964 to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen under the name Hig., what has been abbreviation of La Higuera. Backeberg had been hurry with the description and so he has not been able to describe flower. The occurence of the taxon has been observed by the Austrian gymnofils and they has come to the finding that Gymn. intertextum has the bigger occurence area and it overcomes to the taxon Gymn. moserianum at Serrezuela. Then they have published new combination for Gymn. intertextum – Gymn. bodenbenderianum ssp. intertextum (Backbg. ex Till) Till, so who is an advocate of more broad sort, he can register this taxon like this. Gymn. intertextum and Gymn. moserianum belong one to another without doubt, but we can hold Gymn. bodenbenderianum for the taxon rather more far.
Gymn. intertextum var. moserianum
The plants of this taxon had been found by Helmut Fechser and he has sent them to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen under the name Gymn. sp. Ser. What had been the abbreviation of the village Serrezuela. The Austrian gymnofil Günther Moser in Kufstein had got several plants and he has merit with multiplying of them and the taxon is named after him. It is close related to Gymn. intertextum, however, it has not so long and knitted spination and it has rather darker epidermis. The rowing mentioned here seems to be for us more acceptable than the rowing Gymn. intertextum and Gymn. moserianum under Gymn. bodenbenderianum. We mentioned for the lovers of megasorts another combination: Gymn. bodenbenderianum ssp. intertextum var. moserianum (Schütz) Till.
Gymn. intertextum var. intermedium
It ought to differ with mostly nod divided, direct ribs, round areoles and yellow wool. The field number P 113.