Články a publikace
Cactus and Succulent Journal of America (USA) 144 – 145, 161, 1966
Tělo jednotlivé, nahoře zploštělé, šedozelené, 6 – 8 cm vysoké, 12 – 14 cm v průměru. Žebra 16 – 19, přímá, rozložená do 6 – 8 mm vysokých, 2 – 2,5 mm širokých hrbolců. Areoly 3 cm od sebe vzdálené, eliptické, 1 cm dlouhé, s načernalou plstí. Areoly na vrcholu bez trnů.
Trny hřebenovité, okrajové trny 7 – 9, ohnuté, z boku poněkud přitlačené; střední trny 1 – 2 směřující vzhůru. Všechny trny rohovinově šedé, ke špicím nahnědlé, 2 – 4 cm dlouhé. Vrchní trny tmavě hnědé, na základně načervenalé. Květy rašící z horní části těla, nálevkovité, zygomorfní, 4 cm dlouhé a 4 cm široké. Trubka 2 cm dlouhá, s široce kopinatými světle zelenými, šeříkově lemovanými šupinami. Vnější okvětní lístky široce kopinaté, 1 cm dlouhé, zevně růžově zelené, vnitřní okvětní lístky kopinaté 17 x 7 mm, lososově růžové, na základně magentově červené. Vnitřek trubky tmavě červený. Nitky tyčinek od základny trubky až k základně okvětních lístků, 5 mm dlouhé; nitky magentově červené, prašníky žluté. Čnělka 17 mm dlouhá, magentově červená, bliznové laloky 13, žlutě magentově červené, 7 mm dlouhé. Ovarium kuželovité, 7 mm dlouhé, světle šeříkově zelené, s širokými kulatými šupinami 2 x 5 mm se světlejšími okraji.
Domovina: Bolívie, provincie Saavedra, department Potosí, blízko Millares, 2.600 m n.m. Roste mezi skalami z křemene. Nalezeno v dubnu 1962.
Páter Alfredo Lau pozoroval naleziště taxonu v letech 1969 a 1970 a svůj nález označil polním číslem L 995 u Sotomayor. Rostliny jsou více kulovité a žebra jsou rozložena ve více zakulacené bradavčité hrbolce. Lau správně poznamenal, že druh je nejvíce podobný Gymn. riograndense. Anglický botanik John Donald překombinoval taxon na varietu Gymn. pflanzii, což nebylo všeobecně uznáno.
Naleziště studovali také rakouští gymnofilové a autorská dvojice Hans Till a Helmut Amerhauser pak v rakouském Gymnocalycium 2000 přišli s překvapivou kombinací Gymn. zegarrae ssp. millaresii Hans Till & W. Till. Zde také autoři označují zcela mylně pulpu bílou. Takovou kombinaci považuji za naprosto mylnou a potírající veškeré rozdíly taxonů a ještě větším a zlým překvapením pro mne je to, že takovou nesmyslnou kombinaci u nás může někdo převzít a zveřejnit pak ve svých polních číslech. Na opakování cizích nesmyslů je lacinější mluvící papoušek.
Gymn. millaresii se liší od Gymn. zegarrae malými červenými plody s červenou pulpou, tím pádem obsahujícími méně semen, menšími květy které jsou první den nebo první dva dny lososově zbarvené, poté se mění do růžové barvy, květy mají někdy výrazné šeříkové střední proužky, otrnění je černohnědé, rostliny mají daleko více žeber, i přes 20, žebra jsou rozdělená do bradavčitých hrbolců, tak jak je tomu podobně i u Gymn. riograndense.
Pro mne byla rakouská kombinace o to více zarážející, protože Hans Till mi ve svém dopise 12.3.1991 píše:
„G. millaresii dürfte einen eigenen Status haben. Wenn man diese Art in der Natur sieht, erscheinen sie wie Relikte einer vergangenen Zeit, ähnlich den Echsen im Tierreich. Es sind grosse, graue, scheibenförmige Pflanzen bis zu 40 (vierzig) cm Durchmesser, mit kleinen weiss bis blasrosa Blüten und kleinen, runden, roten Früchten mit roter Pulpa, die jedoch nicht ringförmig, sondern längs, also senkrecht aufreissen. Im Habitus ähneln sie eher einem grossen G. saglionis. Mein Sohn fand solche Pflanzen in der Umgebung von Millares auf 2.300 m Höhe.“
Překlad: „G. millaresii by mělo mít svůj vlastní status. Když vidíme tento druh v přírodě, připadají nám jako relikty zašlých časů, podobně jako ještěři v říši zvířat. Jsou to velké, šedivé rostliny ve tvaru kotouče (disku), až ke 40 (čtyřicet) cm v průměru, s malými bílými až bledě růžovými květy a malými, kulatými červenými plody s červenou pulpou, které však praskají ne ve tvaru kroužku, ale na délku, tedy svisle. V habitu se podobají spíše nějakému hrubému G. saglionis. Můj syn našel takové rostliny v okolí Millares ve výšce 2.300 m n.m.“
Z výše uvedených důvodů ponecháváme pro Gymn. millaresii postavení druhu, a to zcela mimořádného a jedinečného, a kombinaci z rakouského Gymnocalycium považujeme za zcela mylnou a nepoužitelnou.
Další nálezy: JO 416 (Josef Odehnal) Rio Mantano, JO 206 Millares, JO 631 Millares; PM 172 Millares; R 291 (Walter Rausch) Potosí; STO 959a Millares, STO 1009 Millares; LH 680 Millares (Ladislav Horáček); Sl 34a (Rudolf Slaba) Millares; VS 365 (Vladimír Šorma) Puente, VS 331 Millares.
Gymnocalycium millaresii
Gymnocalycium millaresii vyspělé kousky
Gymn. millaresii var. dorisiae (Amerh.) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116
Basionym: Gymnocalycium pflanzii ssp. dorisiae Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 11 (4) 1998
Staré rostliny jsou hustě bíle otrněné, pouze mladé trny na vrcholu jsou tmavší, rostliny bez květu připimínají Gymn. saglionis ssp. tilcarense. Květy, plody a semena totožná jako u typu.
Domovina: Bolívie, provincie Tarija, Rio Paichu, 2.300 m.
Jako jediný taxon z příbuzenství Gymn. pflanzii roste v horách, zatímco ostatní taxony Gymn. pflanzii pocházejí z nížin. Nalezl Helmut Amerhauser při marném pátrání po Gymn. armatum v údolí Rio Paichu. Pojmenováno po manželce Amerhausera Doris. Jedinci připomínají také při růstu smolně černohnědým otrněním mírně Gymn. millaresii, také se vyskytující v horských oblastech. Ve sbírkách se zatím nevyskytuje, semena údajně neklíčí – nebo je nikdo neumí set. Až výsevy z nálezů Volkera Schädlicha byly úspěšné.
Gymn. millaresii var. dorisiae STO 1004, foto Rudolf Frélich
Gymnocalycium millaresii var. dorisiae VoS 11-1078 Turupicha, Chuquisaca, Bolívie, 2393 m
Gymn. millaresii – summary:
The father Alfredo Lau was observing the finding place of the taxon in 1969 and 1970 and he has marked his find with the field number L 995 at Sotomayor. The plants are more globular and the ribs are divided into more round mammilla-like protuberances. Lau has been right to note that the sort is the most similar to Gymn. riograndense. The English botanist John Donald has overcombined the taxon to the variety of Gymn. pflanzii what has not been recognized in general.
The Austrian gymnofils have also studied the finding places and the authors couple Hans Till and Helmut Amerhauser came in the Austrian Gymnocalycium 2000 with the surprising combination Gymn. zegarrae ssp. millaresii Hans Till & Walter Till. The authors have marked here mistaken the pulpa like white. I hold the combination like this for quite mistaken and wipeing out all taxa differences and it is for me even greater and bad surprise that anybody can také so nonsensical combination in our country and then to publish in own field numbers. For repeating of the foreign nonsenses it is much cheaper speaking parrot.
Gymn. millaresii differs from Gymn. zegarrae with little red fruits with red pulpa, therefore fruits have less seeds, with smaller flowers which are first or first and second days salmon coloured, then they become pink, flowers have sometime striking lilac central strips, spination is blackbrown, plants have much more ribs, even over 20, ribs are divided into mammilla-like protuberances how it is similar at Gymn. riograndense.
The Austrian combination has been for me more startling because Hans Till wrote me in the letter of 12.3.1991:
„Gymn. millaresii ought to have its own status. If we see this sort in the nature, they resemble us like relicts of the past time, similarly like lizards in the animal world. They are big, gray plants of the shape of disc, to 40 (forty) cm in diameter, with small white to pale pink flowers, with little, round red fruits with red pulpa, however, which are bursting lengthwise, so perpendicularly. They are similar rather to some rough Gymn. saglionis. My son has found the plants like this in the environment of Millares in the altitude of 2.300 m“.
Mentioned reasons are enough to let Gymn. millaresii on the sort level as quite unique and remarkable one and we hold the combination from the Austrian from the Austrian Gymnocalycium quite mistaken and useless.
The other finds: JO 416 Rio Mantano, JO 206 Millares, JO 631 Millares; PM 172 Millares; R 291 Potosí; STO 959a Millares, STO 1009 Millares; LH 680 Millares; Sl 34a Millares; VS 365 Puente, VS 331 Millares.
Gymn. millaresii var. dorisiae (Amerh.) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymn. pflanzii ssp dorisiae Amerh., Gymnocalycium (Rakousko), 11 (4), 1998
Old plants are densely white spined, only young spines on the top are darker, plants without flower resembles Gymn. saglionis ssp. tilcarense. Flowers, fruits and seeds are the same like at the type.
Only one taxon of the affinity of Gymn. pflanzii which grows in the mountains, while the other taxa of Gymn. pflanzii originated from the lowlands. It has been found by Helmut Amerhauser by the vain finding of Gymn. armatum in Rio Paichu. It is named after the wife of Amerhauser – Doris. The specimens resemble in growth slightly Gymn. millaresii with pitch blackbrown spination which occurs also in the montainous areas. It does not occur in the collections for the time being, seeds are said not to be germinal – or nobody can sow them.
Kakteen und andere Sukkulenten 9, 24, 1958
Jednotlivé, ploše kulovité rostliny, 3 – 6 cm vysoké, 7 – 20 cm široké, leskle tmavě zelené. Žebra asi 13 na středně velkých rostlinách, 1 cm vysoká, 3 cm široká, rozdělená do tupých kónických hrbolců s rozměry 4 x 2,5 cm. Areoly 2,5 – 3 cm od sebe vzdálené, eliptické, 8 mm dlouhé, s černou plstí. Mladé areoly na vrcholu s bílou plstí a s velmi krátkými trny.
Okrajové trny 8 – 9, většinou 8, mírně hřebenovité, mírně zahnuté, nejkratší 1 cm, středně dlouhé 1,5 cm a nejdelší 2,5 cm dlouhé. Střední trn 1, rovný nebo mírně vzhůru zahnutý, 1 – 2 cm dlouhý. Všechny trny šídlovité, poměrně tenké, tuhé, šedé. Mladé trny na vrcholu rovné, krátké, nehnědlé na základně, s černou špičkou.
Poupata vyrůstají kolem prohloubeného vrcholu, kulovitá, nejprve magentově červená, později nazelenalá. Otevřený květ zygomorfní, džbánovitý, 4 – 5 cm dlouhý. Ovarium kulovité, 1 cm v průměru, se 4 – 5 mm velkými šupinami zelené barvy, bíle a magentově červeně lemovanými. Trubka je nad ovariem zúžená, pak se rozšiřuje. Vnější okvětní lístky podlouhlé, kopisťovité, 10 x 7 mm, zelené, s načervenalou špičkou. Prostřední okvětní lístky podlouhlé, 12 x 5 mm, uvnitř bělavé, zevně nazelenalé. Vnitřní okvětní lístky podlouhlé, 15 x 4 mm, bílé, dole magentově červeně tónované. Tyčinky od základny trubky až k základně okvětních lístků. Vnitřek květu purpurově magentově červený. Nitky tyčinek nitkovité, 5 mm dlouhé, magentově červené.
Domovina: Bolívie, na březích Rio Grande, cestou z Higuera (Santa Cruz) do Ocampo (Chuquisaca), 1.400 m n.m.
Páter Alfredo Lau navštívil v podstatě jako druhý (po Walteru Rauschovi) po popisu naleziště roku 1970. Rostliny pak poslal k botanickému zpracování anglickému botanikovi Johnu Donaldovi, který taxon překombinoval na varietu Gymn. pflanzii. Lau sám potvrdil, že jedinci v přírodě (Lau 343 západně Pucara) jsou vzácně uniformní, epidermis výrazně lesklá, hodně rostlin bylo poškozených neznámým činitelem. Naleziště kolem řeky Rio Grande patří již do povodí Amazonky a výskyt taxonu je zcela izolovaný. V té době bylo mnoho importů zasláno importérské firmě Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu u Stuttgartu a i naši gymnofilové si jich několik objednali.
Gymn. riograndense se velmi liší od Gymn. pflanzii: Epidermis Gymn. riograndense je tmavě zelená a lesklá, což je jedinečná vlastnost v celém podrodu, u Gymn. pflanzii matná a sametová, květy Gymn. riograndense jsou menší a poupata s výrazně magentově šeříkově lemovanými šupinami, které jsou špičaté, u Gymn. pflanzii jsou poupata zavalitější a skoro čistě zelená, trny Gymn. riograndense výrazně tenčí, v růstu celohnědé, starší jedinci Gymn. pflanzii mají až 13 žeber, starší jedinci Gymn. riograndense mají i přes 20 žeber, tedy více areol a vypadají tak jako více otrnění, plody Gymn. pflanzii červené s červenou pulpou, plody Gymn. riograndense oranžově žluté s bílou pulpou.
Naleziště taxonu navštívili také rakouští gymnofilové a svoje poznatky zveřejnili v rakouském Gymnocalycium 13 (2) 2000. Gymn. riograndense pak překombinovali pro změnu na varietu Gymn. zegarrae s tím, že Gymn. riograndense se liší tmavě zeleným lesklým tělem, krátkými a širokými květy se zelenou trubkou osázenou magentově šeříkově červeně lemovanými a zašpičatělými šupinami, květ je ale nejen menší, ale i štihlejší. Tuto kombinaci uvádíme jen pro úplnost, protože některé argumenty rakouských kaktusářů bývají často používány účelově. Rozdíly tohoto taxonu jsou natolik výrazné, že zde necháváme Gymn. riograndense na úrovni druhu tak, jak byl popsán.
Další nálezy: R 183b (Walter Rausch) Rio Grande Samaipata z jeho druhé cesty 1965; KK 717 (Karel Kníže) Rio Grande, Millares 1.500 m n.m.; STO 1012 Puente Arce; SE (Václav Šeda) 149 Peňa Colorada; Sl 70a (Rudolf Slaba) Puente Arce, Sl 149 Peňa Colorada; JO 425 (Josef Odehnal) Puente Arce.
Gymnocalycium riograndense Cárdenas
Gymn. riograndense – summary:
The father Alfredo Lau visited the finding place substantially as the second (after Walter Rausch) after the description of 1970. Then he has sent the plants to the English botanist John Donald for botanic working who has overcombined the taxon to the variety of Gymn. pflanzii. Lau has acknowledged himself that the specimens in the nature (Lau 343 w. Pucara) are rarely uniform, epidermis strikingly shiny, many specimens has been attacked by unknown factor. The finding place near the river Rio Grande belongs even to the Amazonia river basin and taxon occurence is quite isolated. Many imported plants was sent to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen near Stuttgart at that time and even our gymnofils have ordered several of them.
Gymn. riograndense differs very much from Gymn. pflanzii: epidermis of Gymn. riograndense is dark green and shiny what is the unique character through the whole subgenus, on Gymn. pflanzii dull and velvet, flowers of Gymn. riograndense are smaller and buds with strikingly magenta lilac margined scales which are pointed, on Gymn. pflanzii buds are thicker and nearly poor green, spines of Gymn. riograndense strikingly thinner, in growing wholebrown, older specimens of Gymn. pflanzii have to 13 ribs, older specimens of Gymn. riograndense have even over 20 ribs, so more areoles and specimens look like more spined, fruits of Gymn. pflanzii are red with red pulpa, fruits of Gymn. riograndense orangeyellow with white pulpa.
The Austrian gymnofils have also visited the finding places and they published their knowledge in the Austrian Gymnocalycium 13 (2) 2000. They overcombined Gymn. riograndense then to the variety of Gymn. zegarrae with the note that Gymn. riograndense differs with dark green shiny body, with short and wide flowers with green tube with magenta lilac red margined and pointed scales, flower is not only smaller but also thinner. We mention this combination only for the completeness because some arguments of the Austrian cactofils used to be purpose-made. The differences of this taxon are so striking that we let Gymn. riograndense here on the sort level how it has been described.
The other finds: R 183b Rio Grande Samaipata from his second trip 1965; KK 717 Rio Grande Millares 1.500 m; STO 1012 Puente Arce; SE 149 Peňa Colorada; Sl 70a Puente Arce, Sl 149 Peňa Colorada; JO 425 Puente Arce.
Cactus and Succulent Journal of USA 145, 1966
Tělo jednotlivé, kulovité, 4 – 5 cm vysoké, 9 – 12 cm široké, šedozelené, s načervenalým nádechem; žebra 9 – 10, rozložená v kulaté, vystouplé, nebo bočně smáčknuté hrbolce, které jsou 12 – 15 mm vysoké, 20 – 25 mm široké. Areoly 1,5 – 2,5 cm od sebe vzdálené, kulaté až eliptické, 6 – 8 mm v průměru, s šedou plstí.
Okrajové trny 10 – 11, rozprostřené nebo k tělu poněkud přiléhající, 10 – 25 mm dlouhé, rohově šedé. Střední trn 15 mm dlouhý.
Květy nálevkovité až urnovité, 4 cm dlouhé, 3 cm široké. Semeník kulovitý, 7 mm dlouhý, nahnědlý, lesklý, s 3 mm širokými růžovými šupinami. Trubka krátká, nahoře se rozšiřující, nahnědlá, lesklá, s hnědými růžově lemovanými 6 mm dlouhými šupinami. Vnější okvětní lístky kopinaté, 8 – 16 mm dlouhé, uvnitř lososově zbarvené, zevně světle hnědé. Vnitřní okvětní lístky kopisťovité, 20 x 7 mm, světle lososové, na základně magentové. Tyčinky od základny trubky až po základnu okvětních lístků 3 – 5 mm dlouhé; nitky tenké, magentové, prašníky žlutě nahnědlé. Čnělka 8 mm dlouhá, růžová, 2 – 3 mm silná, bliznové laloky 18, zevně světle magentové až růžové, uvnitř žluté, 3 mm dlouhé. Vnitřek trubky červený.
Domovina: Bolívie, provincie Cordillera, department Santa Cruz, Izozog Basin, blízko El Atajado, 400 m n.m.
Prof. Martin Cárdenas našel taxon roku 1965, roste na kraji trnitého buše v lehké písčité půdě. Podle autora popisu je taxon příbuzný s Gymn. pflanzii, ale liší se kratšími trny, které jsou více přitisklé k tělu, odlišnou barvou květu a podstatně severnějším výskytem.
Barva květů je lososová až velmi často meruňková a při větším počtu kvetoucích rostlin jde o dojemný zážitek. Barva květů je zcela vyjímečná v celém podrodu, plody jsou ve zralosti žluté až oranžově žluté. Taxon se daří poměrně bez potíží pěstovat ze semen tak jako Gymn. zegarrae, následná kultura také nečiní potíže. Tělem a otrněním připomíná Gymn. zegarrae, rostliny kvetou při dosažení 6 – 7 cm v průměru.
Gymnocalycium izozogsii
Jedinečné květy Gymn. izozogsii
Gymn. izozogsii – summary:
Prof. Martin Cárdenas found the taxon in 1965, it grows at the foot of the spiny bush in the light sandy soil. After the author of the description the taxon is related to Gymn. pflanzii but it differs with shorter spines which are more pressed to body, with different flower colour and with substantially northern occurence.
The colour of the flower is salmon to very often apricot and it is very beautiful experience to see more flowering plants. The colour of the flower is quite exceptional in the whole subgenus, the fruits are yellow to orange yellow in the ripeness. It is possible to grow it from seeds without any difficulty like Gymn. zegarrae, following culture is also without difficulty. It resembles Gymn. zegarrae with body and spination, plants flower when reach the diameter of 6 – 7 cm.
Kakteen und andere Sukkulenten 21 – 22, 1958
Tělo jednoduché, kulovité, vrchol málo prohloubený, 6 – 10 cm vysoké, 11 – 18 cm široké, někdy i větší. Žebra asi 13 u jedinců běžné velikosti, oddělená hlubokými nebo mělkými zářezy, rovná nebo zvlněná, rozdělená vodorovnými zářezy v nepravidelné, pětihranné až šestihranné 2 x 3 cm velké hrbolce. Areoly 1,5 – 2,5 cm od sebe vzdálené, eliptické, 1 cm dlouhé, se světle šedou plstí.
Okrajové trny asi 8, poněkud pektinátní, 1,5 – 2,5 cm dlouhé, střední 2,5 – 3 cm dlouhý. Všechny trny šídlovité, silně zahnuté, bělavé s červenými nebo černými špičkami. Areoly blízko vrcholu bez trnů.
Květy v počtu 6 – 8, tvoří kruh kolem vrcholu, zygomorfní, široce zvonkovité nebo pohárovité, 3 – 4,5 cm dlouhé. Ovarium kulovité, tmavě zelené, asi 1 cm v průměru, s 2 – 3 mm dlouhými, široce kulatými, šedozelenými, bíle lemovanými šupinami. Trubka velmi krátká. Vnější okvětní lístky široce kopisťovité, 5 – 15 mm dlouhé, zelené až šedozelené, bíle lemované. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 1,5 – 2 cm dlouhé, 4 – 5 mm široké, čistě bílé, na základně magentově červené. Vnitřek květu zářivě magentově červený. Tyčinky početné, od základny trubky až po základnu okvětních lístků, asi 4 mm dlouhé, nitky mírně zvlněné, tenké, magentově červené. Prašníky nažloutlé. Čnělka 10 – 13 mm dlouhá, 1,5 mm tlustá, magentově červená. Bliznové laloky 11 – 14, magentově červené až nažloutlé, 5 mm dlouhé.
Plod kulatý, ve zralosti oranžový, asi 1,5 cm dlouhý, 1 cm široký, s 2 mm dlouhými, membránovitě širokými, šedozelenými, bíle lemovanými šupinami. Uschlý květ zůstává dlouho na plodu. Semeno velmi malé, 0,5 mm v průměru, kulaté, lesklé, hnědé.
Domovina: Bolívie, provincie Campero, department Cochabamba. Na cestě z Perez do Mairana, 1.700 m n.m.
Prof. Cárdenas nazezl taxon v říjnu 1947 a napřed jej považoval za blízce příbuzný s Gymn. saglionis. Roku 1970 navštívil naleziště páter Alfredo Lau a rostliny (L 948) poslal k botanickému zhodnocení Johnu Donaldovi, který taxon překombinoval na varietu Gymn. pflanzii. Ritter se pokusil zavést pro tyto rostliny nové jméno, Gymn. pflanzii var. albipulpa (podle bílého plodového masa), ale bez valného úspěchu. Hlavní rozdíly oproti Gymn. pflanzii jsou: Gymn. pflanzii je vysoce kulovité, Gymn. zegarrae vysloveně široce kulovité, Gymn. pflanzii má sklon k tvoření kolonií, Gymn. zegarrae zůstává solitérní, barva epidermis je u Gymn. pflanzii světle zelená až žlutozelená, jakoby sametová, areoly menší, u Gymn. zegarrae je tmavě modrozelená, hladká, areoly větší. Vrchol je u Gymn. pflanzii krytý trny, u Gymn. zegarrae je zcela holý a trny vyrůstají až z odrostlých areol. Květ Gymn. pflanzii je větší, lososové barvy s nápadně širokým, zářivě červeným jícnem, květ Gymn. zegarrae je menší, nálevkovitý, bílý, červený jícen není tak velký a zářivý. Plod Gymn. pflanzii je velký, červený, červená pulpa po prasknutí se nerozplývá, ale pomalu vysychá, zatímco plod Gymn. zegarrae je menší, oranžově žlutý ve zralosti, pulpa bílá, šťavnatá, a po prasknutí plodu vytéká i s částí semen, semena Gymn. zegarrae jsou také větší.
Další nálezy: HT 679 Rio Grande (Hans Till), HT 108 Rio Grande; KK 524 (Karel Kníže) Mataral; STO 1438; LH 720 (Ladislav Horáček) Santa Cruz, LH 721 Gymn. zegarrae var. zagnillasense Valle Grande; JO 670 (Josef Odehnal), JO 188 Peňa Colorado, JO 665 Puente – west of Saipina; VS 365 (Vladimír Šorma) „saipinense“, VS 370 Puente; LB 2497 (Ludwig Bercht) Peňa Colorado; SE 210 (Václav Šeda) Peňa Colorado.
K tomuto taxonu jsou řazeny také taxony Gymn. comarapense Backbg. nom. nud. a Gymn. zegarrae var. saipinense nom. nud. KK 736. Gymn. comarapense zde zmíníme pro úplnost:
Gymn. comarapense Backbg. nom. nud.
Die Cactaceae III, 1775, 1959
Tělo široce kulovité, žebra úplně rozdělená v hrbolce ve tvaru bradavek, buď s příčnými zářezy, nebo splývající s nejbližším hrbolcem případně splývající s úzkým spojovacím můstkem, hrbolce jsou takto ohraničené zářezem, nebo sbíhají zúženě; areoly blízko sebe, podlouhlé, poměrně se silnou plstí, která je zpočátku světlejší, později tmavší.
Trny středně silné, opřádající vrchol, dole vzájemně propletené, okrajové ca 8 – 9, více nebo méně zahnuté, střední trn 1, různé délky, víceméně směřující nahoru, pozorován shora vypadá jako přímo odstávající.
Květy jsou zřejmě krátce zvonkovité s červeným jícnem; okvětní lístky jak se zdá bělavé.
Domovina: Bolívie, Santa Cruz, Comarapa, 2.300 m n.m.
Prof. Cárdenas našel taxon roku 1947 a považoval jej za formu Gymn. zegarrae. Všeobecně se má zato, že mladší jedinci odpovídají popisu Gymn. zegarrae, starší jedinci pak popisu Gymn. comarapense. Mladé trny Gymn. comarapense jsou na základně žluté, zatímco Gymn. zegarrae má základny trnů červené. Pojmenováno podle výskytu u Comarapa v Bolívii.
Další nálezy: R 291 (Walter Rausch) ze své druhé cesty roku 1965; Lau 950 Comarapa; KK 519 (Karel Kníže) Comarapa, KK 492 Comarapa; STO 924; JO 927.02 (Josef Odehnal) Comarapa, JO 928.04 Comarapa, JO 929.02 Peňa Colorado.
Gymnocalycium zegarrae
Gymnocalycium comarapense
Gymn. zegarrae – summary:
Prof. Cárdenas found the taxon in October 1947 and he had held it at first for close related to Gymn. saglionis. The father Alfredo Lau visited the finding places in 1970 and he has sent the plants for botanic searching to John Donald who has overcombined the taxon to the variety of Gymn. pflanzii. Ritter had tried to give for those plants new name, Gymn. pflanzii var. albipulpa (after white pulpa) but without a great succes. The main differences against Gymn. pflanzii are: Gymn. pflanzii is high globular, Gymn. zegarrae is explicitly widely globular, Gymn. pflanzii inclines to groups making, Gymn. zegarrae is still single, epidermis colour is on Gymn. pflanzii light green to yellowgreen, like velvet, areoles littler, on Gymn. zegarrae it is bluegreen, smooth, areoles bigger. The top of Gymn. pflanzii is covered with spines, the top of Gymn. zegarrae is quite naked and spines grow even from outgrown areoles. Flower of Gymn. pflanzii is bigger, salmon coloured with striking broad shiny red throat, flower of Gymn. zegarrae is littler, funnelform, white, red throat is not so big and shiny. Fruit of Gymn. pflanzii is big, red, red pulpa is not melting after bursting but slowly drying, while fruit of Gymn. zegarrae is littler, orange yellow when ripeness, pulpa white, juicy, and pulpa with part of seeds is flowing out after bursting, seeds of Gymn. zegarrae are also bigger.
They are rowed to this taxon also the taxa: Gymn. comarapense Backeberg nom. nud. and Gymn. zegarrae var. saipinense Kníže nom. nud. KK 736. We mention Gymn. comarapense here for the completeness:
Gymn. comarapense nom. nud.
Prof. Cárdenas found the taxon in 1947 and he held it for a form of Gymn. zegarrae. It is mentioned in general that younger specimens are agreeing with the description of Gymn. zegarrae, older specimens with the description of Gymn. comarapense. Young spines of Gymn. comarapense are yellow on base, while spines of Gymn. zegarrae have spines with red base. Named after the occurence place Comarapa.
The other finds: R 291 (Walter Rausch) from his second trip 1965; Lau 950 Comarapa; KK 519 (Karel Kníže) Comarapa, KK 492 Comarapa; STO 924; JO 927.02 (Josef Odehnal) Comarapa, JO 928.04 Comarapa, JO 929.02 Peňa Colorado.
Cactus and Succulent Journal of USA 146 – 147, 1966
Tělo kulovité, poněkud zploštělé, 5 – 6 cm vysoké, 12 cm široké, šedozelené. Žebra 13, rozdělená v 1 cm vysoké, 1,7 – 2,8 cm široké hrbolce. Areoly 1,5 cm od sebe vzdálené, kulaté nebo eliptické, 7 mm v průměru, s šedou nebo načervenalou plstí.
Okrajové trny 7 – 10, paprskovité nebo bočně zahnuté, 2 – 3 cm dlouhé. Střední trn 1, ohnutý vzhůru, 2,5 – 3 cm dlouhý. Všechny trny šedé s nahnědlou špičkou.
Květy vyrůstají z vrcholu, urnovité, 6,5 cm dlouhé, 5 cm široké, bočně mírně stisklé. Ovarium kulovité, 12 mm v průměru, světle zelené, s 5 mm širokými, bíle lemovanými šupinami. Trubka nahoře rozšířená, růžově hnědá. Vnější okvětní lístky kopinaté, zevně nazelenalé, zevnitř růžové. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, špičaté, růžově lososové, 20 x 5 mm. Tyčinky od základny trubky až po základnu vnitřních okvětních lístků, 3 mm dlouhé, nitky magentové, prašníky nahnědlé. Čnělka 11 mm dlouhá, sytě magentová, bliznové laloky 22, žluté, 5 mm dlouhé. Vnitřek trubky sytě magentový a lesklý.
Domovina: Bolívie, provincie Azero, department Chuquisaca, blízko Boyuibe, 700 m n.m.
Cárdenas doplnil popis svými poznatky, druh prý patří do příbuzenské skupiny Gymn. zegarrae a Gymn. lagunillasense se širokými zakulacenými hrbolci a kulatým semeníkem, příznačný má být 6,5 cm dlouhý květ, jaký prý nebyl zatím u žádného jiného bolívijského gymnokalycia pozorován, přišpičatělé okvětní lístky a bočně stisklé květy.
Páter Alfredo Lau pozoroval naleziště roku 1970 a rostliny poslal ke zpracování anglickému botanikovi Johnu Donaldovi, ten pak druh zařadil pod jeho kombinaci Gymn. pflanzii var. izozogsii. Jde o Lauovo polní číslo L 396, ale na fotografii v anglickém časopisu National Cactus and Succulent Journal 1971 je jedinec z příbuzenství Gymn. tudae, které se tam také vyskytuje. V okolí Boyuibe tedy rostou dva taxony, jeden podrodu Pirisemineum a druhý podrodu Muscosemineum. Je tedy otázkou, zda Cárdenas sbíral rostliny sám, nebo mu je někdo pověřený sbíral. Popis byl od prvopočátku tajemný a zvláště údaj o délce květu byl překvapením. Pozoruhodný je také údaj o počtu bliznových laloků – 22.
Oblasti výskytu prozkoumali také rakouští gymnofilové a došli k závěru, že rostliny od Boyuibe z podrodu Pirisemineum se v podstatě neliší od taxonu lagunillasense a proto Gymn. chuquisacanum považují za synonym Gymn. pflanzii var. lagunillasense. Od popisu taxonu nebyly dovezeny ani rostliny ani semena, a tak byl taxon ve sbírkách neznámý.
Gymn. chuquisacanum – summary:
Cárdenas had added to the description his knowledge, the sort is said to belong to the affinity group of Gymn. zegarrae and Gymn. lagunillasense with broad rounded protuberances and rounded ovary, it has to be symptomatic 6,5 cm long flower how it is said not to be seen at any other Bolivian gymnocalycium till that time, and pointed perianths and laterally pressed flowers.
The father Alfredo Lau observed the finding place in 1970 and he has sent the plants for the working to the English botanist John Donald, he has rowed the sort then under his combination Gymn. pflanzii var. izozogsii. It is the number of Lau L 396 but in the picture in the English National Cactus and Succulent Journal 1971 is the specimen from the affinity of Gymn. tudae which also occurs there. Two taxa grow in the environment of Boyuibe, one of the subgenus Pirisemineum and second of the subgenus Muscosemineum. So it is a question if Cárdenas had collected the plants himself or somebody accredited. The description has been mysterious since the initial time and it has been a surprise especially the note about the flower length.
The Austrian gymnofils have also observed the occurence areas and they have come to the conclusion that the plants from Boyuibe of the subgenus Pirisemineum differ substantially with hardly anything from the taxon lagunillasense and therefore they hold Gymn. chuquisacanum for the synonym of Gymn. pflanzii var. lagunillasense. No plants and no seeds have been brought so the taxon has been unknown in the collections.