Články a publikace
ZfS I, 192, 1924
Tělo malé, jen málo centimetrů vysoké a silné, nahoře zploštělé, tmavě zelené, bohatě odnožující. Temeno prohloubené a vyplněné trny. Žeber na mé rostlině (autor popisu) 12, mírně vysokých, příčnými rýhami poměrně hluboce hrbolcovité, hrbolce pod areolami nejsou bradovitě protaženy. Areoly blízko sebe, eliptické, 2 – 3 mm dlouhé, s krátkou bílou vlnitou plstí, která později mizí.
Trny jsou na způsob štětin tenké, bílé, s hnědou bází. Okrajových trnů je ca 12 – 14, zpět zahnutých, až 6 mm dlouhých, na bocích a spodním konci areoly. Střední trn 1, přímý, více hnědý, často chybí.
Květy blízko sebe, asi 3 cm dlouhé a 3,5 cm široké, po 3 dny otevřené, v noci zavřené. Semeník krátký, 5 mm dlouhý, se 4 širokými šupinami, z toho jedna docela dole, 3 ostatní v horní polovině. Zárodky semen chomáčovité, s poutky srostlé, částečně jednotlivé. Okvětní lístky četné, vnitřní špičaté, 3 – 4 mm široké, jemně fialově růžové, s poněkud tmavším středním proužkem, vnější tupé, nazelenale hnědé, okraje světlejší. Tyčinky velmi četné, mnohem kratší než okvětní lístky, nejspodnější zcela na základně okvětí, nerozdělené do dvou zřetelných skupin; nitky bílé, prašníky světle žluté, čnělka s 8 laloky také světle žlutá, nepřevyšuje horní prašníky. Plod nebyl nasazen.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, hora La Falda v Sierra de Cordoba ve výšce 1.500 – 2.500 m n.m.
Tento taxon poslala jistá farmářka z Argentiny Willy Schwebsovi, který měl zahradnictví v Drážďanech. Jeden exemplář poslal roku 1923 do botanické zahrady v Berlíně – Dahlemu a roku 1924 získal další exemplář prof. Vaupel, který jej použil k popisu.
Hans Oehme se zmínil, že Schwebs tehdy obdržel zásilku s 30 importíky, které byly v otrnění i tvaru velmi variabilní, mnohé rostly skupinovitě, všechny pak v kultuře tvořily odnože. Oehme uvedl, že postupně dostal od Schwebse 7 jedinců, které později nechal v botanické zahradě v Drážďanech. Asi se mu natolik zalíbily, že o mnoho let později, roku 1941, popsal 4 formy v časopisu DKG Cactaceae: forma deviatum, forma evolvens, forma enorme, a forma fraternum.
Později došlo ještě k popisům Gymn. lafaldense forma hossei (Backbg) Oehme, původně popsaná Backebergem jako Gymn. bruchii var. hossei, a forma spinosissimum Haage jr. ex Simon.
14. října 1923 navštívil naleziště Van Osten z Montevidea a v ZfK uvádí: Stanoviště je nízký kopec za hotelem La Falda, asi 1.000 m vysoký, kde se rostliny vyskytují v suché pískovité a kamenité půdě na prudkém slunci, v kamenitých spárách. Avšak v době kdy nekvetou, není je možné vůbec najít, ne však že by byly zakryté trávou, ale protože jsou znamenitě podobné všude kolem nich ležícím kamínkům. Prozradí se pouze v období květů. Podklad naleziště je složen z žuly a ruly. Průměrná teplota zde má být něco přes 17°C, minimum – 4°C, maximum přes 40°C, srážky v ročním úhrnu 400 – 700 mm. Období dešťů je v jihoamerickém létě – tedy našem prosinci až březnu, kdy spadne asi 3 celkového množství srážek. V červenci a srpnu je období takřka beze srážek.
Dr. Bohumil Schütz považuje ve své Monografii 1986 Gymn. bruchii za synonym Gymn. lafaldense, protože Gymn. bruchii bylo původně popsáno jako Frailea bruchii, a považuje tedy Gymn. bruchii za konfůzní. Naopak Backeberg uznal Gymn. bruchii a Gymn. lafaldense považoval za jeho synonym. Každý čtenář si tedy může vybrat, co si napíše na cedulku. Viz poznámky u Gymn. bruchii.
Detlev Metzing a jeho spoluautoři (1995) doporučují Gymn. lafaldense překombinovat na nižší stupeň než je úroveň druhu pod Gymn. bruchii. To uskutečnil Gert Neuhuber v rakouském Gymnocalycium a převádí Gymn. lafaldense pod Gymn. bruchii jako poddruh: Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. lafaldense (Vaupel) Neuh.
Gymn. lafaldense Vaupel – summary:
This taxon had been sent by some woman-farmer from Argentina to Willy Schwebs, who had the gardening in Dresden. He sent one specimen in 1923 to the Botanic Garden in Berlin – Dahlem and prof Vaupel has got another specimen in 1924, he has used it for the description.
Hans Oehme had mentioned that Schwebs had got the consignment of 30 imports which had been very variable in the size and in the spination, many of them had grown in groups, all make offsprings in the culture. Oehme had also mentioned, that he had got from Schwebs 7 specimens, which he had given to the Botanical Garden in Dresden later. He had probably liked them so much, that many years later – in 1941, he described 4 forms in the journal of DKG Cactaceae: fa. deviatum, fa. evolvens, fa. enorme and fa. fraternum.
There were published later also Gymn. lafaldense da. hossei (Backbg.) Oehme, originally described by Backeberg like Gymn. bruchii var. hossei, and fa. spinosissimum Haage jr. ex Simon.
Van Osten from Montevideo visited the finding place 14th October 1923 and he has mentioned in ZfK: The finding place is the lower hill behind the hotel La Falda, ca 1.000 m high. where the plants occured in dry sandy and stony earth on the full sun, in the stony joints. However, when the plants were not in the flowering, it was not possible to find them at all, however, not because of the grass preservation, but bacause of their similarity with the little stones laying round everywhere. They reveal their presence only in the time of the flowers. The base of the finding place is from granite and gneiss. The average temperature ought to be over 17°C, minimum – 4°C, maximum over 40°C, the year rainfall 400 – 700 mm. The rain periode is since December till March, when it falls 3 of the total rain. They are nearly without rain the months of Jule and August.
Dr. Bohumil Schütz has hold in his Monography of 1986 Gymn. bruchii like the synonym of Gymn. lafaldense, because Gymn. bruchii had been originally described like Frailea bruchii, so then he held Gymn. bruchii like confused. On the other hand Backeberg has recognized Gymn. bruchii and Gymn. lafaldense has held for its synonym. Then every reader can choose, what he will write on the etikete. See also the notes at Gymn. bruchii.
Detlev Metzing and his cooperators (1995) recommended Gymn. lafaldense to overcombine to the lower position than the level of the sort under Gymn. bruchii. It was made by Gert Neuhuber in the Austrian Gymnocalycium and overcombined Gymn. lafaldense under Gymn. bruchii like the subspecies: Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. lafaldense (Vpl.) Neuh.
Kaktus – Klub 1-2, 2010, str. 33 – 51, Moskva, Rusko
A Gymnocalycio parvulo (Speg.) Speg. Corpora solitario cylindrico, costis plus numerosis, magis areolis per costa usque ad 5 mm longis, spinis radialibus capilliformibus longis tenuisque base ferrugineis, phaenologia praecociore, ovario minori et pellicula seminum brunnea differt; a G. papschii H. Till emend V. Gapon et Neuhuber corpore magis cylindrico, areolis elongates, spinis radialibus capilliformibus pallidis magis numerosisque, floribus majoribus et ovario majori (usque ad 21 mm longo) recedit.
Argentina, Cordoba, Sa de Comechingones, Loma Bola, 935 m.
Má se lišit od Gymn. papschii více cylindrickým stonkem, více protáhlými areolami, početnějšími světlými vlasovitě štětinovitými okrajovými trny, květy jsou větší, a větším ovariem, které má být až 21 mm dlouhé. Pojmenováno po nejslavnějším gymnofilovi Gertu Neuhuberovi z Rakouska.
Toliko z ruského časopisu. Kdo chce více, např. originální popis v ruštině, rád mu jej pošlu ve formátu Pdf. Maturoval jsem z ruštiny roku 1971 protože jsem musel, ruštinu nám vtloukali do hlavy od kojeneckého věku, pamatuji si dobře okupaci hrdlořezy z usa (= udatná sovětská armáda) naší republiky roku 1968 a proto se mi nechce uvádět doslovný popis z ruštiny, stejně nic neříkající, neboť nemám v úmyslu otravovat se s těmi ruskými klikyháky.
Taxon popsaný jako druh (!!!) roku 2010 má již dlouhou historii. Nejprve byl považován za formu Gymn. bruchii popsanou jako Gymn. papschii (viz Gymn. bruchii var. papschii). Rakouský gymnofil Franz Strigl nabízel semena této formy jako „Gymn. papschii ? STO 521 Loma Bola“. Posléze někteří gymnofilové u nás a v Rakousku objevili mezi „typem Gymn. papschii“ a Gymn. papschii STO 521 určité „rozdíly“. V následujících letech další pěstitelé váhali co s tím. Dva naši přední gymnofilové se nakonec rozhodli popsat taxon jako Gymn. šormii (když jeden z nich navrhoval jméno Gymn. lomabolense), rostliny nesly polní číslo VS 160, ovšem jako obvykle u nás vše trvá dlouhou dobu a promiňte mi ten výraz – jako vždy: „Kdo zaváhá – nežere“. Omlouvám se všem citlivým čtenářům, ale jde o jev trvale provázející naše popisovatele a nemohu si pomoci, našinci pořád váhají co on na to, co oni na to, pak se vše rozkřikne, dozví se to někdo kdesi v Dálné Tramtárii, kdo nepozná ferokaktus od gymna…………a malér je na krku. Přečtěte si prosím rozdíly mezi Gymn. gertii a Gymn. papschii a zkuste se zamyslet, zda jde o oprávněný taxon, a to ještě na úrovni druhu!!! A to ještě zvláště pro tento účel „validovali“ k obrazu svému na stejném místě stejného časopisu Gymn. papschii, aby se daly vůbec nějaké rozdíly uvést.
Pokud vám to dojde, tak si představte situaci kdybych stejný taxon popsal já s Josefem Haldou. Joj! To by někteří skákali až do stropu! Ty následné komentáře! Právě proto že jsem si chtěl zachovat svoji mysl nezávislou a nedělat nikomu pucfleka, nemám mnoho přátel. Ovšem než mít tlupu patolízalů, kteří vám jeden den podají ruku a po třech větách navrhují tykání a druhý den střílejí z Aurory, tak to raději mít jen pár zdejších věrných přátel mluvících lahodnou mateřštinou, myslících upřímně, se kterými si mohu dát číši vína a uvolní se mi duše. A pokud jde o náš případ, který již nese čtyři jména, zda to bude gertii nebo šormii, každý kopanec soupeře vyvádí člověka ze scestí důvěřivosti a naivity. Navíc – jste přesvědčeni že ze světa mizí šovinismus? Nikoliv přátelé – právě naopak.
It has to differ from Gymn. papschii with more cylindrical stem, more elongated areoles; more numerous light capilliform marginal spines, flowers are bigger, and with bigger ovary which has to be to 21 mm long. Named after the best – known gymnofil Gert Neuhuber from Austria.
Taxon described like the sort (!!!) in 2010 has already long history. It had been held at first for a form of Gymn. bruchii described like Gymn. papschii (see Gymn. bruchii var. papschii). The Austrian gymnofil Mr. Franz Strigl has offered seeds of this form like „Gymn. papschii ? STO 521 Loma Bola“. Then some gymnofils in ours and in Austria have observed some „differences“ between „the type of Gymn. papschii“ and Gymn. papschii STO 521. During the following years the other collectors has been lingering what with this problem. Two our well-known gymnofils decided to describe the taxon at the end like Gymn. šormii (if one of them has proposed the name Gymn. lomabolense), the plants have the field numbers VS 160; however, everything has been lasting long time like usually and sorry me this expression: „Who lingers – he does not eat“. It is the practice which lasts long time our describers, they still linger what somebody other will say to that. Please read the differences between Gymn. gertii and Gymn. papschii and try to think if it is valuable taxon and especially in the sort level! And more they have valided the original description of Gymn. papschii on the same place in the same journal to be able to mention some differences at all. If the same taxon would be described by me and Mr. Josef Halda! Oh! Some experts would jump into ceiling! Following commentaries! Are you conviced that a chauvinism is going away from the World? No, my friends – just the other way round.
Gymnocalycium gertii ssp. evelyniae Neuhuber et Gapon
Cactus-Club 2017 (1):p. 23-29 (Rusko).
Liší se od Gymn. gertii ssp. gertii Gapon et Shelkunova větším a zploštělým, nikoliv prodlouženým stonkem s poněkud menším počtem žeber, menším počtem trnů, a ovarium a plody jsou více kulaté.
Pojmenováno po Evelyně Durse z Itálie, vynikající fotografce a propagátorce kaktusů.
Výskyt: Argentina, pohraničí provincií Cordoba a san Luis, Sierra de Comenchigones, poblíž Piedra Blanca, 1015 m n.m.
Apunt. s. Cact., 22, 1926
Basionym: Frailea bruchii Speg.
Brev. Not. Cactol., 15, 1923
Tělo téměř kulovité, 10 – 20 mm v průměru a stejně vysoké, velmi málo stlačené na temeni, silně odnožující, polštáře nebo skupiny o 10 – 30 kusech, skoro polokulaté, o rozměru 100 – 150 mm. Jednotlivé tělo má 8 až 12 žeber nebo lépe řečeno podélných řad malých hrbolečků, světle zelené a někdy trochu popelavě šedé a málo viditelné následkem toho, že se trny vzájemně proplétají; areoly jsou úzce eliptické, opatřeny 13 – 17 trny, jež jsou vesměs okrajové, 6 – 8 po každé straně a 1 – 3 na spodním konci; všechny tyto trny jsou jemné (2 – 5 mm dlouhé, 0,15 – 0,3 mm v průměru), přiléhající nebo dolů zahnuté, poměrně tuhé, špičaté, bílé, drsné.
Nevoňavé květy vyrůstají na okraji prohloubeného temene po 1 – 3 kusech, jsou zvonkovité (15 – 20 mm dlouhé a v průměru) nebo rozprostřené, s velmi krátkou trubkou, tato pokryta čárkovitými zelenonačervenalými šupinkami, v jejichž paždí s chomáčkem vlasů a někdy i se slabou štětinkou; vnitřní okvětní lístky, asi 25, jsou obráceně kopinaté (15 – 18 mm dlouhé, 2 – 4 mm široké), více nebo méně zaoblené, všeobecně přecházející do velmi jemné špičky, růžové, s více tmavě fialovou střední linkou. Tyčinky jsou připevněny ke květní trubce, mají téměř bílé nitky a žluté prašníky; pestík je poměrně silný, přímý, bílý, převyšuje svými žlutými bliznami prašníky; 5 – 8 cylindrických bliznových laloků je 2,5 – 3 mm dlouhých, 0,5 mm v průměru.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, v horách Sierra de Cordoba, u Alta Gracia.
Gymn. bruchii, foto Rudolf Frélich
Tento taxon našel dr. Carl Bruch na podzim roku 1918 a nalezené rostliny poslal dr. Spegazzinimu, který je pak roku 1923 popsal jako Fraileu. Popis je velmi podrobný a k popisu jako Frailea bruchii Spegazziniho vedla přítomnost chomáčků vlasů a štětinek v paždí šupin. Příroda si zde s botaniky pohrála a jak se říká – výjimka potvrzuje pravidlo. Před dvaceti lety mi vytvořila rostlina Gymn. oehmeanum n.n. plod s 1 cm dlouhými jehlovitými, výraznými trny! (pozn. IM – publikoval Detlev Metzing v německém Gymnos).
Roku 1921 nalezl podobné rostlinky dr. C. Hosseus u La Falda v Sierra Chica a poslal je do Německa dr. Vaupelovi, který je roku 1924 popsal jako Gymn. lafaldense, popis tedy vyšel o rok později než Frailea bruchii. Až roku 1926 dr. Hosseus překombinoval Fraileu bruchii na Gymnocalycium bruchii. Dr. Schütz to považuje za nesprávné kvůli vlasům a štětinkám v popisu, ale i to se však může přírodě přihodit. Tuto kombinaci převzal i Backeberg; s tím však nesouhlasil Oehme a mínil, že Frailea bruchii nemá nic společného s rodem Gymnocalycium.
Velmi podrobnou studii věnoval tomuto taxonu Gert Neuhuber v rakouském Gymnocalycium č. 2, 2003. Jde o jeden z nejrozšířenějších taxonů v argentinské provincii Cordoba. Autor rozvádí historii popisů Gymn. lafaldense a Gymn. bruchii a uvádí opět jejich popisy, popis Gymn. bruchii toho roku oslavil 80. narozeniny. Neuhuber procestoval řadu nalezišť velmi variabilního okruhu Gymn. bruchii a také potvrzuje občasnou přítomnost štětinek či trníků, kdy pod vlivem počasí rostlinka přemění poupě v odnož.
Gymn. lafaldense převádí pod Gymn. bruchii následnou kombinací: Gymn. bruchii (Speg.) Hoss ssp. lafaldense (Vpl.) Neuh. Gymn. bruchii ssp. lafaldense prý vytváří značné rozdíly mezi mladými a dospělými jedinci, zatímco Gymn. bruchii jsou mladé i staré rostliny stejné. Tomuto taxonu tedy stanovuje úroveň poddruhu se synonymy Gymn. albispinum Backbg., do synonymie staví všechny formy, které popsal Oehme, také fa. spinosissimum a var. hossei. Podle Neuhubera rozdílná stanoviště změnila také morfologii a aby prý některé formy nebyly popsány jako nové druhy, uvádí dále popisy několika nových taxonů zařazených pod Gymn. bruchii.
Gymn. bruchii var. niveum Rausch pochází od Ongamira a severně od Capilla del Monte a má mít sněhově bílé trny. Podle našeho názoru jde však o nadbytečný taxon, který již dávno popsal Backeberg v Kaktus ABC roku 1935, vydaném v Dánsku. Proto je na místě oprávněná kombinace:
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. albispinum (Backbg.) Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymn. albispinum Backbg, Kaktus ABC, 285, 416, 1935.
Synonym: Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. niveum Rausch
Succulenta 1989, 179
Backebergův popis z Kakteenlexikonu: Tělo malé, odnožující, kulovité až poněkud protáhlé hlavy; žebra asi 14, pouze 4 mm široká; areoly blízko sebe; trny štětinovitě jemné, bílé, asi 25, až 1 cm dlouhé, střední těžko odlišitelné, s nahnědlou patkou; květ až 3 cm v průměru, jemně šeříkově růžový, kulatý; plod podlouhlý-kulovitý. – Argentina (Cordoba).
Rakouský gymnofil Franz Bozsing píše na pohlednici z Alta Gracia zaslané v obálce dne 21.7.1979:…………“Našel jsem znovu Gymn albispinum Backbg.! Asi 5 km západně na druhé straně pohoří. Hledal jsem je již 3 týdny v celém okolí Alta Gracia, ale nic, až nyní asi 30 km dále. Ale je jich velice málo!................“
pohled Bozs
pohled Bozs
obálka
Gymn. albispinum s las palmas
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. pawlovskyi Neuh.
Gymnocalycium, Rakousko, č.2, 2003
První z řady popisů Neuhubera. Má se lišit od typu prodlouženým tělem, pektinátními okrajovými trny, dvakrát většími voňavými květy s podélně rýhovanou čnělkou. Výskyt mezi obcemi La Esperanza a El Cameron severně od města Dean Funes, 985 m n.m. Pojmenováno po Werneru Pawlovsky z Lince.
Gymnocalycium bruchii pawlovskyi
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. glaucum Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) č. 2, 2003
Má se lišit větším vzhledem, tmavě zelenomodrou epidermis, většími květy, vždy o jednu řadu prašníků nižší základnou blizny a odlišným semenem. Výskyt v okolí obce Los Reartes, 15 km severně od města Santa Rosa de Calamuchita. Květy jsou intenzivně a krásně zbarveny purpurově růžově.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. susannae Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) č. 2, 2003
Má se lišit větším tělem, hluboce proláklým temenem, bledě zelenou epidermis, kulatými areolami, mnohem menším květem, nižší základnou blizny zpravidla pod první řadou prašníků, a odlišnými semeny. Výskyt 1 km severně od Copina, 1.200 m n.m. Pojmenováno po Mag Susanne Jarmerové.
G. Neuhuber mimo odlišnosti uvádí ve svém díle velmi obsáhlé popisy všech těchto forem a nemalý výčet je do herbáře uloženým položek. Jenom položky od Gymn. bruchii jistě zaberou řádnou polici. Je však velkým otazníkem, kdy jsou rušeny starší taxony a hned zase popsány jiné, když jde zcela evidentně u tohoto taxonu jen o místní formy s popisy postavenými na pramalých rozdílech. Jeden z autorů (IM) tuto skupinu rostlin pozoroval a může potvrdit, že jde o jednolitou skupinu s plynulými přechody. Kdo však chce tyto miniaturní taxony sbírat, má aspoň k dispozici výběr „řady taxonů“. Patří sem ovšem ještě jeden popsaný taxon, a to:
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. brigittae Piltz
Popis v holandské Succulentě 1987, str. 213 – 216.
Pojmenováno po manželce p. Piltze Brigitě. Jde o další místní formu tohoto taxonu, květy bílé až světle růžové.
Gymn. bruchii brigittae to slasacate
Gymn. bruchii brigittae to slasacate
Gymn. bruchii brigittae to slasacate
Gymn. bruchii brigittae, foto Rudolf Frélich
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. papschii (H. Till) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymn. papschii H. Till, Gymnocalycium 14 (3), 2001
Liší se od Gymn. parvulum var. parvulum (podle autora popisu) neodnožujícím tělem, 3 – 4 x vyšším, ostrými žebry, vypouklými, s až 20 hrboly hustěji seřazenými, areoly až 5 mm dlouhé, trny na základně tmavé, a semeníkem až 3 x kratším. Tolik údaje autora popisu.
Domovina: Argentina, Sierra de Comenchigones, u San Javier, Luyaba, Loma Bola. Po několikaletém pozorování lze říci, že postavení tohoto taxonu jako druhu nebo poddruhu je nemožné pro velmi malé rozdíly a jelikož má nelblíže ke Gymn. bruchii, řadíme jej sem, i když by jej bylo možno určit i jako synonym.
Gymn. bruchii var. papschii, foto Rudolf Frélich
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. lacumbrense Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (1) 2009: 839 – 850
Má se lišit od typu ploše kulovitým, málo odnožujícím tělem; matnou šedozelenou až tmavě zelenou epidermis; později dlouhými areolami; světle šedohnědými trny s tmavější základnou; přímo odstávajícím jehlovitým světle hnědým středním trnem u starších jedinců; a bílým až velmi světle růžovým květem (jako u typu druhu se vyskytují nejčastěji růžová základna okvětních lístků); přepážka mezi květním obalem a semeníkem je často silně dolů propadlá, čnělka a blizna velmi silné, základna blizny dosahuje pouze poslední řadu prašníků a nepřesahuje je. Semeník až 4 mm vysoký. Plod praská 3x – 4x svisle, otvírá se také na základně. Hilo-mikropylární oblast malá, tvaru malého oválu.
Domovina: Argentina, Cordoba, taxon pojmenován podle blízko ležícího města La Cumbre, 1140 m n.m.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. shimadae Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (1) 2009: 839 – 850.
Má se lišit od typu druhu nejvíce matnou, tmavě zelenou epidermis a nepatrným odnožováním; silným rozvětveným kůlovitým kořenem; odstávajícími jehlovitými trny vyrůstajícími z šedě plstnatých, velkých, podlouhle oválných areol. Přes dlouhé areoly jsou trny s hnědou základnou, ke špičce světlejší, paprskovitě postavené, nejspodnější trn kratší a poněkud háčkovitý; u starších rostlin je jeden přímý odstávající střední trn. Květy patří k největším v rámci druhu s výškou průměrně 40 mm a průměrem až 65 mm, jsou mírně vonící, světle růžové, s až 4 řadami okvětních lístků. Semeník až 7 mm vysoký. Semena větší než u typu, hilo-mikropylární oblast malá, kapkovitá, s jakýmsi nosem.
Domovina: Argentina, Cordoba, poblíž Cumbre de Perchel, 1080 m n.m. Pojmenováno po japonském gymnofilovi Toshio Shimada.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. cumbresitense Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (1) 2009: 839 – 850.
Má se lišit od typu 40 mm vysokým a až 60 mm širokým, stlačeně kulovitým tělem, matně olivovou epidermis; až 14 hrbolkovitými žebry. Areoly kulaté, později dlouze oválné, světle plstnaté. Okrajové trny 15 – 18, až 13 mm dlouhé, světle hnědé, zakřivené, mírně přiléhající a 2 – 3 střední trny, z nichž 1 odstává přímo od těla a ostaní směřují k základně. Květy mírně sladce voňavě, bílé, někdy mají vnější okvětní lístky dorsální (na hřbetu) světle růžový proužek nebo také takovou špičku. Semeník až 4,5 mm vysoký a 3,5 mm v průměru. Hilo-mikropylární oblast kapkovitá až tvaru malé kapky, mírně subbazální, s jakýmsi nosem.
Domovina: Argentina, Cordoba, na východní straně La Cumrecita, 1200 m n.m.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. renatae Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (1) 2009: 839 – 850.
Liší se od typu ploše kulovitým tělem 15 mm vysokým a až 23 mm v průměru; hedvábně lesklou tmavě zelenou epidermis; až 12 žebry se spíš ploše kulatými hbrolky; světle šedohnědými nejčastěji dvakrát dlouhými trny; podlouhle oválnými nevlnatými areolami; světlejšími květy o průměru až 32 mm, nasládle vonícími; mnohem menším až 3,5 mm vysokým semeníkem; hilo-mikropylární oblast malá, kapkovitá, také tak dlouhá a tvaru malé kapky a silně subbazální.
Domovina: Argentina, Cordoba, střední část La Cumbrecita, 900 m n.m. Pojmenováno po Renatě Slupetzky z Lince, která autora provázela na některých cestách.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. melojeri Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (1) 2009: 839 – 850.
Liší se od typu kulovitým tělem o průměru až 40 mm, které v domovině jen málo odnožuje, je matné a skoro světle zelené; 11 žebry rozdělenými do kulatých hrbolců; podlouhle oválnými areolami, +- světle plstnatými, později olysalými; až 12 okrajovými trny až 10 mm dlouhými, tenkými, kulatými, mírně zakřivenými, od těla málo odstávajícími, světlými s poněkud tmavší základnou; vzácně 1 střední trn; bílými květy, nasládle vonícími, jedinečné stavby, až 35 mm vysokými, až 32 mm v průměru, někdy mají vnější okvětní lístky na vrchní straně světle růžový pásek Semeník až 5 mm vysoký a až 3,5 mm v průměru. Hilo-mikropylární oblast velká, široce oválná až široce kapkovitá.
Domovina: Argentina, Cordoba, západní strana Yacanto de Calamuchita, 1400 m n.m. Pojmenováno po Michaelovi Melojerovi z Itálie.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. melojeri Neuh. var. rubroalabastrum Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (1) 2009: 839 – 850.
Liší se od ssp. melojeri větším, až 45 mm v průměru, poněkud cereoidním, matně šedozeleným tělem; 13 žebry, hrboly s protáhlými bradami kulaté až poněkud oválné; žlutě plstnatými areolami; 16 až 13 mm dlouhými světle hnědými trny s poněkud tmavší základnou, které tělo volně obalují; 3 – 5 středními trny, 13 – 15 mm dlouhými, které nejsou všechny zdánlivě pravými středními trny; tmavě modrozelenými poupaty se silně červeně lemovanými šupinami; bílými květy 40 – 43 mm vysokými a 36 mm v průměru, s + - růžovým středním páskem na kopinatých okvětních lístcích, květy nasládle voní. Základna blizny při nejhořejší řadě prašníků. Semeník až 9 mm vysoký a 3 mm v průměru. Hilo-mikropylární oblast malá, kapkovitá.
Domovina: Argentina, Cordoba, západní strana Yacanto de Calamuchita, 1400 m n.m.Pojmenováno podle silně červeně lemovaných šupin.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. maznetteri (Rausch) Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko 22 (1) 2009: 839 – 850.
Basionym: Gymn. andreae ssp. maznetteri Rausch.
Gymnocalycium (Rakousko) 13 (4) 2000.
Má se lišit od typu ve stáří terčovitým, matně tmavě šedozeleným tělem s průměrem 55 – 60 mm a otrněným temenem.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. elegans Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (3) 2009: 867 – 876.
Má se lišit od typu zploštělým tělem se 40 mm v průměru; krátkým, silným řepovitým kořenem; matnou modrozelenou epidermis; až 13 žebry rozloženými do velkých kulatých hrbolků; krátkými, jemnými, průsvitnými 12 trny směřujícími k základně; přímo odstávajícím středním trnem u starších rostlin; mírně vonícím jednoduše stavěným světle rúžovým květem o průměru až 34 mm, čnělka a blizna velmi silné, horní okraj blizny dosahuje poslední řadu prašníků, semeník až 4 mm vysoký. Hilo–mikropylární oblast malá, kapkovitá.
Domov: Argentina, Cordoba, 32 km za El Manzano na La Cumbre, 1590 m n.m.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. implexum Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (3) 2009: 867 – 876.
Má se lišit od typu stlačeně kulovitým, mnohem větším tělem až 35 mm v průměru, skupiny až 20 hlav, temeno silně pupkovité a otrněné; dlouhým, slabým, spíš neobvyklým kořenem; matnou šedozelenou epidermis; žebra až 12, rozdělená do kulatých hrbolků s vystouplými bradami; areoly dlouze oválné, zpočátku bíle vlnaté ale brzy lysé; až 15 dlouhých trnů, bělavých se silně světle hnědě zbarvenou základnou, poněkud odstávajících a propletených, směřujících k základně; přímo odstávajícím středním trnem se světle hnědou základnou u starších rostlin; ostře páchnoucím, jednoduše stavěným, široce nálevkovitým světle růžovým květem až 33 mm v průměru, horní okraj blizny nepřesahuje nejhořejší řadu prašníků. Semeník až 4 mm vysoký. Hilo-mikropylární oblast malá, kapkovitá.
Domov: Argentina, Cordoba, 21 km za El Manzano na La Cumbre, 1300 m n.m.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. multicostatum Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (3) 2009: 867 – 876.
Má se lišit od typu stlačeně kulovitým větším tělem až 33 mm v průměru; málo pupkovitým, hustě vlnatým a otrněným; kořen krátký, silný; matnou olivově zelenou epidermis; žebra až 17, přímo probíhající, silnými příčnými zářezy rozdělená do hrbolků bez vystupujících brad; areoly oválné, nasedlé, silně bíle vlnaté, neolysalé; okrajové trny až 15, přilehlé, jemné, bílé; někdy také střední trn na starších rostlinách; poněkud sladce vonícími nálevkovitými, bílými až velmi světle růžovými květy až 35 mm v průměru, okvětní lístky se středním páskem, horní okraj blizny přesahuje nejhořejší řadu prašníků. Semeník až 4,5 mm vysoký. Plod vejčitý a tmavě modrošedě zbarvený, po delším dozrávání starorůžový až tmavě červenohnědý. Hilo-mikropylární oblast velmi malá, kapkovitá.
Domovina: Argentina, Cordoba, 12 km za El Manzano na La Cumbre, 1100 m n.m.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. atroviride Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (3) 2009: 867 – 876.
Má se lišit od typu mnohem větším, stlačeně kulovitým tělem; mnohem tmavší šedozelenou epidermis; krátkým ale velmi silným řepovitým kořenem; hluboce zařezanými žebry se silně vystouplými bradami; daleko od sebe postavenými, dlouhými, vnořenými areolami s až 10 trny, ty jsou mnohem silnější než u typu; světlejším květem s průměrem asi 34 mm. Semeník +- 4 – 7 mm vysoký. Hilo-mikropylární oblast malá, dlouze kapkovitá.
Domov: Argentina, Cordoba, z La Cumbre na Ascochinga, v průsmyku, 1600 m n.m.
Gymn. bruchii (Speg.)Hoss. ssp. deminii Gapon et Neuhuber
Gymnocalycium (Rakousko) 30 (1) 2017: 1219-1228.
Diagnóza: Liší se od typu druhu Gymn. bruchii ssp. bruchii menším stonkem, nižším počtem (8-12 oproti 13-17) okrajových trnů a barvou květů (bledě žlutá. Roste na Cerro Uritorco blízko Capilla del Monte ve vyšší nadmořské výšce – asi 1600 – 1650 m n.m. Typ: Argentina, provincie Córdoba, Sierra Chica, Cerro Uritorco, 1613 m n.m., nalezl V. Gapon VG 11-1176 dne 29. Listopadu 2011. Na nalezišti izolovaném od typu 80 km.
Popis: Tělo malé – až 15 mm v průměru (až 27 mm v kultuře), zpočátku jednotlivé, později samovolně odnožující, zploštělé na vrcholu. Epidermis tmavě zelená. Žebra obvykle 8 – 10. Areoly s krátkou bílou vlnatou plstí, mírně prodloužené, až 2 mm dlouhé. Trny 8 – 9 (-12), velmi tenké, až 6 mm dlouhé, přímé až mírně ohnuté, krémové až bílé, základna tmavší; 1 (vzácně 2) střední trn stojící přímo nahoru, trošku tmavší, až 4 mm dlouhý. Květy z areol blízko vrcholu, zvonkovité, 25 – 32 mm dlouhé a 25 – 42 mm v průměru. Vnitřní okvětní lístky bledě žluté zpočátku, později krémové, tmavší na základně, vnější okvětní lístky se světlým růžovohnědým středním páskem. Perikarpel krátký, zelený, šupiny zelené, se světlými nebo bledě narůžovělými okraji. Receptakulum bílé. Nitky bílé, prašníky nažloutlé. Čnělka bílá. Blizna bledě žlutá se 7 (až9) laloky, základna blizny je na úrovni nejvyššího okraje nejvyššího prstence prašníků. Ovarium s bílou stěnou, 5 – 6 mm dlouhé, až 6 mm v průměru. Plod kulatý, zelený ve zralosti, praská vertikálně. Semeno černé, částečně nebo úplně potažené suchou hnědou kůží (podrod Gymnocalycium).
Pojmenováno po Dmitriji Deminovi z Moskvy – velmi známém ruském kaktusáři, který navštívil Argentinu, Chile a USA.
Gymn. bruchii (Speg.) Hosseus – summary:
This taxon was found by dr. Carl Bruch in the Autumn 1918 and he had sent to dr. Spegazzini the found plants, who described them in 1923 like Frailea. The description was very detailed and the occurence of the little tufts of hair and the little bristles in the arms of the scales held Spegazzini to the description like Frailea bruchii. The nature had played with botanists here and it is used to say – the exception verified the rule. Before 20 years one plant of Gymn. oehmeanum n.n. made in my collection the fruit with 1 cm long needle-like striking spines! (IM – it has been published by Detlev Metzing in the German Gymnos).
The similar little plants was found in 1921 by dr. C. Hosseus at La Falda in the Sierra Chica and he had sent them to Germany to dr. Vaupel, who described them in 1924 like Gymn. lafaldense, then the description appeared one year later than Frailea bruchii. Only in 1926 dr. Hosseus overcombined Frailea bruchii to Gymn. bruchii. Dr. Schütz has held it for incorrect in the sake of the hair and the little bristles in the description, but it can be made by the nature. This combination has been taken also by Backeberg; however, Oehme did not agree with it and he had meant that Frailea bruchii had had nothing to do with the genus Gymnocalycium.
Gert Neuhuber made very great study of this taxon in the Austrian Gymnocalycium No. 2, 2003. It is one of the most spread taxon in the argentinian province Cordoba. The author mentioned the history of the descriptions of Gymn. lafaldense and Gymn. bruchii and mentioned their complete descriptions again, the one of Gymn. bruchii celebrated that year 80. birthday. Neuhuber had travelled many finding places of the very variable round of Gymn. bruchii and he also verifeied the occasional occurence of the little bristles or the very little spines, when the little plant sometime has changed the flowerbud into the offspring with the influence of the weather. He overcombined Gymn. lafaldense under Gymn. bruchii with the following overcombination:
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. lafaldense (Vpl.) Neuh.
Gymn. bruchii ssp. lafaldense has been said to make the great differences between the young and the pld specimens, while Gymn. bruchii has young and even old plants the same. To this taxon he stated the level of the subspecies with the synonyms Gymn. albispinum Backbg., he stated to the synonymy all forms described by Oehme, and also fa. spinosissimum and var. hossei. After Neuhuber the different finding places had changed also the morphology and it has been said not to be described some forms like new sorts, then he mentioned the descriptions of several new taxons, rowed under Gymn. bruchii.
Gymn. bruchii var. niveum Rausch originated from Ongamira and north of Capilla del Monte and it ought to have snow white spines. However, after our opinion it is superfluous taxon, which was long ago described by Backeberg in Kaktus ABC in 1935 published in Denmark. Therefore there is justified combination here:
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. albispinum (Backbg.) I. Milt
Basionym: Gymn. albispinum Backbg., Kaktus ABC, 285, 416, 1935.
Synonym: Gymn. bruchii (Sprg.) Hoss. var. niveum Rausch, Succulenta 179, 1989.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. pawlovskyi Neuh.
The first of the row of the descriptions of Neuhuber. It ought to differ from the type with the elongated body, pectinate spines, 2 x bigger smelling flowers and lengthways furrowed style. The occurence between the colonies La Esperanza and El Cameron north of the town Dean Funes, 985 m altitude. Named after Mr. Werner Pawlovsky from Linz.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. glaucum Neuh.
It ought to differ with the bigger appearance, dark greenblue epidermis, bigger flowers with the base of the stigma always lower than one row of the anthers and different seed. The occurence near the colony Los Reartes, 15 km north of the town Santa Rosa de Calamuchita. The flowers are very beautiful with their colouring purple rosa.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. ssp. susannae Neuh.
It ought to differ with the bigger body, deep depressed top, pale green body, round areoles, much smaller body, lower base of the stigma usually under the first row of the anthers, and different seeds. The occurence 1 km north of Copina, 1.200 m altitude. Named after Mrs. Mag Susanne Jarmer.
With the exception of the differences G. Neuhuber mentioned in his work very extensive descriptions of all these forms and not little number of the herbarium stock. However, it is one great ask, when the old taxons are cancelled and new ones immediately described again, if they are at this taxon only the place forms with the descriptions based on the little differences. One of the authors (IM) had observed this group and can confirm that it is the compact group with the continuous transitions. However, if somebody wants to grow and collect these tiny taxons, he has at disposal the choice of „the row of the taxons“ at least.
There is of course one more described taxon here:
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. brigittae Piltz
The desription in the Dutch Succulenta 1987, p. 213 – 216. Named after Piltz´s wife Brigitte. Flowers white to light pink.
Gymn. bruchii (Speg.) Hoss. var. papschii (H.Till) I. Milt
Cactaceae etc., 3/2015, p. 116, 2015
Basionym: Gymn. papschii H. Till, Gymnocalycium 14 (3), 2001
It differs from Gymn. parvulum var. parvulum (after the author of the description) with the body not making offsprings, 3 – 4 x higher, sharper ribs, convex, with to 20 protuberances densely rowed, areoles to 5 mm long, spines dark at the base and ovary to 3 x shorter.
It is possible to say after several years observing, that the statement of this taxon on the level of a sort or a subspecies is not possible for the sake of very small differences and because it is the closest to Gymn. bruchii, we row it here, even if it would be possible to recognize it as a synonym.
Acta Musei Richnoviensis 9 (1), 2002
Stonek jednoduchý nebo trsovitý, tmavozelený, 80 – 150 mm v průměru, plochý; kůlovitý kořen drátovitý; žeber 7 – 10, bradavky 5 – 8 mm dlouhé a 5 – 8 mm široké a 4 – 10 mm vysoké; areoly 2 – 3 mm dlouhé a 15 – 20 mm vzdálené, bíle vlnaté; trny šídlovité, 3 – 7, paprsčité, 10 – 35 mm dlouhé, bělavé či hnědavé.
Květy bílé až tmavorůžové, 70 – 120 mm dlouhé; vnitřních okvětních lístků ca 15, 8 – 12 mm širokých a 30 – 40 mm dlouhých, s tmavým středním pruhem a bledým okrajem, mukronátní a drobně nepravidelně třepenité na vrcholu;vnější lístky okvětí šupinovité, červenavé či hnědavé vně, 3 – 5 mm dlouhé, 4 – 6 mm široké. Perikarp 25 – 35 mm dlouhý, 8 – 12 mm v průměru, svrchu sivý, dole bledý; čnělka ca 25 mm dlouhá, blizna se 6 laloky.
Plod ca 40 mm dlouhý, do 15 mm v průměru, lysý, naspodu bledý. Semeno 1 mm dlouhé, 0,8 mm široké, testa černá, bradavčitá, s vystouplým hilem.
Domovina: severozápadní Argentina, provincie San Luis, El Volcan, okolí Campo „La Sierra“, na suchých lukách v nadm. výšce ca 1.200 m.
Taxon je výrazný svými velkými masitými květy, které jej výrazně odlišují od příbuzného Gymn. miltii, které má podstatně menší květy, jak je patrné z tabulky u Gymn. miltii. V rakouském časopisu Gymnocalycium se jako novátorská metoda zavedl „rozšířený“ popis, kam se pak dá zahrnout i několik taxonů. Tak tomu bylo i u Gymn. fischeri z pera F. Bergera. Pokud bychom takto postupovali také, moc druhů by pravděpodobně neexistovalo – např. Gymn. berchtii + Gymn. poeschlii, Gymn. bruchii a Gymn. papschii, atd., atd.
Typické rostliny pocházejí od El Volcan v San Luis a nesou polní číslo VS 1. Semena tohoto druhu také rozšiřoval také Strigl nejprve jako Gymn. sanluisense n.n., později jako sp. San Luis, typické Gymn. fischeri je „Gymn. spec San Luis STO 409 bei Achiras ov. sem., Bl. lang weiB bis rosa“ (= u Achiras semena ovatis., kv. dlouhé bílé až růž.).
Gymn. fischeri Halda, Kupčák, Lukašík & Sladkovský - summary:
The taxon is striking with its big fleshy flowers, which differ it from the related Gymn. miltii, which has substantially littler flowers, how it is evident from the table of Gymn. miltii. In the Austrian journal Gymnocalycium it has been introduced like the innovator method „enlarged“ description, where it is possible to take together even several taxons. It has been the same at Gymn. fischeri from the pen of F. Berger. If we would also make the same, it would not remain to exist many sorts – for example Gymn. berchtii + Gymn. poeschlii, Gymn. bruchii + Gymn. papschii, Gymn. mostii + Gymn. valnicekianum, Gymn. capillaense + Gymn. sutterianum + Gymn. sigelianum, Gymn. amerhauseri + Gymn. rosae + Gymn. baldianum albiflorum, and many others.
The typical plants originated from El Volcan in San Luis and have the field number VS 1. Seeds of this sort have been also distributed by Strigl at first like Gymn. sanluisense n.n., later like sp. San Luis, the typical Gymn. fischeri is „Gymn. spec. San Luis STO 409 bei Achiras ov.sem, Bl. lang weiB bis rosa“ (= at Achiras, ov. sem, flowers long white to pink).
Gymn. fischeri Halda, Kupčák, Lukašík & Sladkovský ssp. suyuquense F. Berger
Gymnocalycium (Rakousko) 16 (4), 2003
Podle popisu se má lišit menším vzhledem, ostřejšími žebry stojícími těsněji vedle sebe, přímými až mírně ohnutými odstávajícími trny, většinou stejně zbarvenými a menšími květy.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, blízko Suyuque Nuevo, 1.100 m n.m.
Další nálezy: LB 289; LF 8 Suyuque Nuevo; VS 8 dtto; Tom 158/2 dtto; JO 1152.01 Las Chacras.
Gymn. fischeri ssp. suyuquense F. Berger- summary:
It ought to differ from the type with the smaller appearance, more sharp ribs standing more close to each other, with direct to slightly curved outstanding spines, and with mostly the same coloured and littler flowers.
Gymnocalycium fischeri STO 409 AT Achiras
Gymnocalycium fischeri
Gymnocalycium (Rakousko) 15 (4), 2002
Autoři popisu uvádějí, že taxon není příbuzný s Gymn. schroederianum, takže dříve publikovaný popis Gymn. schroederianum ssp. boessii Kiesling, Marchesi & Ferrari z Kakt. und Sukk. 53 (91): 225 – 232, 2002 přiřazují k tomuto druhu jako synonym.
Příbuznost obou taxonů je však natolik zřejmá, že o ní nelze ani v nejmenším pochybovat. Blízkost nalezišť – areály Gymn. schroederianum ssp. boessii, Gymn. schroederianum typ, a Gymn. schroederianum ssp. paucicostatum se takřka dotýkají, i když mezi nimi probíhá hranice provincií, květy s dlouhou květní trubkou a i tělesná stavba napovídají velmi blízkou příbuznost a i proto je platný popis tohoto taxonu jako Gymn. schroederianum ssp. boessii – viz tam. Postup autorů popisu Gymn. erolesii lze považovat za podivný.
Gymn. erolesii Neuhuber & Bercht – summary:
The authors of the description have mentioned that the taxon is not related with Gymn. schroederianum. so the formerly published description of Gymn. schroederianum ssp. boessii Kiesling, Marchesi & Ferrari in KuaS 53 (91): 225 – 232, 2002 they have rowed to this sort like the synonym.
However, the affinity of both taxons is so evident that it is not possible to doubt it in any case. The proximity of the finding places – the areas of Gymn. schroederianum ssp. boessii, Gymn. schroederianum typ and Gymn. schroederianum paucicostatum are nearly contiguous with each other even if there are the frontier of the provinces among them, the flowers with long flower tube and even the body building suggest very close relationship and even therefore the valid description of this taxon is Gymn. schroederianum ssp. boessii – see there. The course of the authors of the description of Gymn. erolesii is possible not to able to understand.